Stupárovice a okolí

Malá ves s necelými sedmdesáti obyvateli, dnes městská část Golčova Jeníkova, s aktivním okrašlovacím spolkem

První zmínka o existenci Stupárovic je z roku 1358, v průběhu historie byla ves postupně v držení panství kutnohorského, poté patřila pod správu zámku v Hostačově a v roce 1636 ji získal Martin Maxmilián Goltz (1593–1653), majitel jeníkovského panství, které mu – po zkonfiskování Trčkům z Lípy – císař Ferdinnad II. roku 1636 daroval za věrné služby. Ačkoliv jeho přídomek, po němž se jmenuje nedaleký Golčův Jeníkov, svádí k domněnce, že šlo o o německého šlechtice, ve skutečnosti rod pocházel z polského Golczewa. A mimochodem, koho by zajímaly podrobnosti, nalezne je na tomto blogu v recenzi knihy Martin Maxmilian z Golče zde.

Na návsi, která prošla rekonstrukcí, vybízí k posezení – zejména v létě – altán a také několik laviček, v současné době s vánoční výzdobou:

Vše, co je ve vsi a nejbližším okolí nové a pěkné, má na svědomí Okrašlovací spolek Stupárovice, z. s. Jeho základním účelem je totiž zvelebování a udržování životního prostředí a vybavenosti vesnice a také pořádání společenských, vzdělávacích a sportovních akcí, oslav významných místních výročí a výročí kalendářního roku a to nejen pro obyvatele Stupárovic, ale i pro široké okolí. 

V blízkosti zvoničky a malého betlému je informační tabule s leteckou fotografií, na níž je zvýrazněno 14 zajímavých míst v obci:

Ta je také dílem okrašlovacího spolku, stejně jako stezka se čtrnácti zastaveními. Na dvanácti z nich jsou menší tabule s informacemi, které vyrobil místopředseda spolku Radovan Schmucker a spolu s kamarády je v pátek 17. září 2021 rozmístili v terénu. 

Nejprve se zastavujeme u křížku stojícího na rozcestí dvou polních cest, z nichž jedna směřuje do Ráje. Tak se nazývá část Golčova Jeníkova, proto velké R...

Křížek byl postaven roku 1858 na počest narození korunního prince Rudolfa Habsburského, následníka trůnu Rakousko-uherské říše. Dne 10. května 1881 byly u křížku vysazeny dvě lípy na oslavu sňatku korunního prince s belgickou princeznou Štefanií. V roce 1950 byly z důvodu přeložení cesty kvůli zcelování pozemků tyto lípy skáceny. Křížek byl asi o deset metrů přeložen směrem k Ráji a opět u něj byly vysazeny dvě lípy, tentokrát na upomínku založení JZD 1. 1. 1953.

Kolem hospodářských stavení a prázdného krechtu přicházíme k náspu někdejší vlečky z Golčova Jeníkova do cukrovaru v Hostačově, která byla otevřena v roce 1884. Po zrušení cukrovaru byl na ní v roce 1967 vydán zákaz provozování, jelikož vlaky v té době měly už mnohem vyšší tonáž a vlečka a všechny stavby s ní spojené nebyly pro vyšší hmotnost vlaků uzpůsobeny. V roce 1974 vlečku zakoupilo JZD Skryje a začalo s její demontáží. 

Násep je zarostlý náletovými dřevinami, a tak šlapeme podél něj a zastavujeme se až u kamenného klenutého mostku přes potok...

... napájející rybník, v současné době vypuštěný. Podle naučné tabule zde žijí ondatry a zmíněná tabule obsahuje mimo jiné zajímavý výňatek ze stupárovické kroniky:

Stromy na březích rybníku jsou doslova obsypány chomáči jmelí. Jmelí je poloparazit, který nejčastěji napadá topoly, javory, jabloně a lípy, zakořeňuje do větviček a do cév, kde proudí míza. Odčerpává vodu i rozpuštěné minerální živiny, které strom potřebuje k životu. Svého živitele tím jmelí pomalu přivádí k zániku:

Ze zvědavosti se drápeme nahoru na násep, kde nacházíme pár posledních pražců v různém stupni rozkladu:

Slézáme dolů, neboť násep je kvůli náletovým dřevinám v podstatě neprůchodný, a pokračujeme podél něj k dalšímu mostku. Kolem dokola je hotová džungle, pořídit slušnou fotku je nemožné:

Prodíráme se směrem k hlavní železniční trati a od přejezdu se úzkou asfaltkou vracíme k vypuštěnému rybníku. Odbočujeme k zastavení č. 9 nazvanému Pravěké osídlení. Na této lokalitě prováděl JUDr. MUDr. Mgr. Zdeněk Pehal, PhD. archeologický průzkům a každoročně po orbě zde provádějí průzkumy stupárovičtí manželé Schmuckerovi s nálezy datovanými od kultuy lidu popelnicových polí (doba bronzová) přes kulturu halštatskou (doba železná) a laténskou (mladší doba železná) až po středověk.

Vracíme se do Stupárovic. Na jejich severním konci býval železniční přejezd vlečky z Golčova Jeníkova do cukrovaru v Hostačově. V asfaltovém povrchu silnice jsou ještě patrné zbytky kolejí...

... a vpravo od silnice je v náspu, po němž vedly koleje, cihlo-kamenný mostek pro odvod vody z přilehlého pole:

Odjíždíme autem po silnici směrem na Hostačov, ale hned na první křižovatce odbočujeme vlevo a po půl kilometru zastavujeme u můstku přes potok Výrovka. Nebýt zde ukrytá keška, nikdy by nás nenapadlo tady zastavit...

Dne 23. února 1886 vracel se ředitel cukrovaru Hostačov Adolf Kubeš ze služební cesty z Prahy z jednání průmyslové komory cukrovarů mocnářství. Byl to zkušený manažer a hostačovský cukrovar byl jeho třetí ředitelskou štací. Přijel nočním vlakem na nádraží v Golčově Jeníkově, kde na něho čekal jeho kočí, aby ho odvezl do Hostačova. Když projížděli po mostku přes potok Výrovka, do nočního ticha třeskl výstřel. Kočí seskočil z kozlíku, aby pomohl svému pánovi, ale ten s prostřelenou hrudí již nedýchal. Případu se po několika hodinách ujala čáslavská policie, ale událost se postupně dostala na slepou kolej a případ byl uložen jako nevyřešený. Kubeš měl pro svou nekompromisní povahu své odpůrce a nepřátele. Byl jím i adjunkt cukrovaru Josef Čuda ze Skryjí, který se krátce po této události vystěhoval do Ameriky. Jeho švagr Hruška měl ambice stát se ředitelem cukrovaru, ale neuspěl – a to Čuda nepřenesl přes srdce a Kubeše zastřelil. Po letech, když nadešla poslední chvilka jeho života, svěřil se českému duchovnímu se svým těžkým břemenem. Požádal velebníčka, aby napsal dopis do rodné vsi a mord vysvětlil. Tímto byla vražda po dlouhých letech objasněna.

Na mostku z roku 1925 je nápis Rákos sítí dobytek nesytí:

Kešku jsme nalezli, vracíme se na křižovatku, odbočujeme doleva a na okraji Hostačova ještě jednou doleva. Po pěti stech metrech zastavujeme u zámku:

První zpráva o Hostačově je z roku 1298, obranná tvrz, postavená na důležité obchodní stezce k vilémovskému opatství, se však uvádí až k roku 1542, kdy ji Adam z Říčan prodal spolu s poplužním dvorem Václavu Tuněchodskému z Poběžovic. Ten ji roku 1557 prodal Heřmanovi Bohdaneckému z Hodkova, který dal na jejím místě v letech 1557–1583 vystavět zámek v renesančním stylu. Ke konci třicetileté války, v roce 1641, koupila zámek a hostačovský statek Marie Magdalena Goltzová z Opsiniku (†1657), vdova po výše zmíněném M. M. Goltzovi.

Od jeníkovského panství byl Hostačov oddělen v roce 1686, kdy jej získal královský prokurátor Jan Jiří z Funken. Později byl v majetku Petra Straky z Nedabylic a po sňatku s Johannou Strakovou jej od roku 1717 držel Václav Vratislav Bořek Dohalský z Dohalic, za něhož došlo k barokním úpravám. Poté zámek ještě několikrát změnil majitele, posledními byli Auerspergové. Po roce 1948 byl zámek zestátněn, začleněn pod správu sousedního cukrovaru a přebudován na byty pro rodiny zaměstnanců. Bez údržby ale začal brzy chátrat a přišlo rozhodnutí zbourat. V odborném posudku z roku 1967 stálo, že zámek není historicky ani kulturně významný… Lze hovořit o zázraku, že jednou z osob, které se do zámku nastěhovaly, byl jistý baron Horák, jehož režim připravil o zámek na Vysočině a on se rozhodl postavit na odpor. V beznadějné atmosféře normalizace se mu podařil husarský kousek – svým fotoaparátem zdokumentoval historickou hodnotu zámku a s tímto materiálem dokázal přesvědčit úřady, aby jej prohlásily za kulturní památku. Přesto nebylo zdaleka vyhráno, ještě v roce 1989 byl zámek v dezolátním stavu, teprve v letech 1991–1995 prošel rekonstrukcí a stát v něm provozoval rekreační a rehabilitační středisko. Genium loci bylo sice pryč, ale budova měla využití a správu. Bohužel jen krátce. Až roku 2007 zámek odkoupila rodina Hašových, která v 80. letech minulého století emigrovala do Austrálie, a započala s jeho rozsáhlou rekonstrukcí. O tři roky později otevřel hotel Chateau Hostačov brány prvním hostům. Dnes nabízí ubytování v luxusních komnatách i klasických pokojích, k dispozici je restaurace, bar a vinotéka, majitelé nabízejí uspořádání romantické svatby,soukromé oslavy či firemní akce.

Kolem zámku se rozprostírá přírodně krajinářský park, který byl v letech 2013 až 2015 revitalizován, byly vysázeny stromy a keře, založeny luční trávníky. Projekt revitalizace byl spolufinancován Evropskou unií – Evropským fondem pro regionální rozvoj – a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životní prostředí. Je zde možnost zahrát si disc golf, což je sport, v němž je cílem dostat létající disk z výhoziště do koše co nejmenším počtem hodů.

V roce 1846 nechal baron Bedřich Neubauer naproti zámku vystavět cukrovar, k němuž vedly koleje železniční vlečky z nádraží Golčův Jeníkov:

Od zámku přejíždíme na malé parkoviště v blízkosti papírny. Cukrovar totiž v roce 1958 ukončil činnost a o dva roky později v budovách zahájil výrobu odloučený závod národního podniku Východočeské papírny Lanškroun. V roce 1994, byl podnik privatizován a pojmenován ORlické PApírny, ze kterých následně v roce 2002 vznikla společnost ORPA, a. s. a od roku 2007 ORPA Papír a. s. Vyrábí spirálově i paralelně vinuté papírové trubice vhodné pro balení nejen potravin a drogerie, ale i textilu, sklářských a dalších výrobků.

Jdeme se podívat (přes plot) na bývalý cukrovar...

... a pak k nedalekému viaduktu kombinovanému s akvaduktem: 

Na závěr dnešního výletu odjíždíme do již výše zmíněných Zvěstovic. Zastavujeme na jejich okraji a vstupujeme na malý evangelický hřbitov. U zdi hřbitovní kaple se nachází hrob Adolfa Kubeše, zavražděného u mostku přes Výrovku (viz výše): 

Není bez zajímavosti, že na identickém sousedním pomníku Anny Kubešové (1803–1882) je vpravo dole malými písmeny vyvedený nápis „J. Podpěra ve Světlé“.