Literaturu
o výjimečných osobnostech na poli vojenství a současně literaturu týkající se našeho nepříliš vzdáleného regionu obohacuje kniha Martin
Maxmilián z Golče (kolem 1593–1653)
s podtitulem Císařský generál ve víru třicetileté války
Její autor
PhDr. Jan Kilián, Ph. D. v úvodu přiznává, že podnětem k práci na knize
byla jeho zastávka v Golčově Jeníkově, návštěva rekonstruované Golčovy tvrze
a následně kostela sv. Františka Serafinského s nenápadnou loretou,
v níž jsou pohřbeni manželé Golčovi. Pátral v rozličných archivních
fondech a uskutečnil nemálo cest po střední Evropě, po místech spjatých
s generálovým životem.
Příslušník
rozvětveného pomořanského šlechtického rodu Martin Maxmilián z Golče se objevil
ve svých sedmnácti letech na scéně českých dějin v době pasovského vpádu a do
konce svého života ji už neopustil. Ve vojenských službách strávil čtyři desítky
let, byť s několika přestávkami. Doslova od píky se v císařské armádě
vypracoval přes nižší důstojnické funkce až po generálskou hodnost a na jednoho
z nejvyšších velitelů císařské armády na konci třicetileté války.
Vyzkoušel si velení u jízdy, pěchoty i dělostřelectva, nechyběl v celé řadě
velkých bitev třicetileté války, dobyl několik významných měst a pevností,
jiným nechal vybudovat kvalitní fortifikace. Proslul také jako ten, kdo při
souboji zastřelil jediného syna polního maršálka Pappenheima, a jako ten, kdo v
posledním válečném roce přivedl pomoc Praze obležené Švédy.
Oženil
se s třiačtyřicetiletou Marií Magdalenou Juliánou z Obsinnigu, vdovou
po zavražděném plukovníkovi Jindřichu Ludvíkovi z Hatzfeldu. Jako odměnu
za svoje vojenské služby obdržel tři statky zkonfiskované Janu Rudolfu Trčkovi
a jeho manželce – Jeníkov, Žandov u Uhlířských Janovic a díl zboží Žáky
s centrem v Podmokách. Jeho manželka pak ještě panství rozšířila o
statek Hostačov a dva domy na Starém Městě pražském. Ačkoliv Martin Maxmilián
z Golče strávil většinu svého života v polních leženích a
v hradbách pevností, po třiceti letech bojů nastal v zemi konečně
mír, Golč odešel z armády a v Jeníkově vybudoval v až
neuvěřitelně krátké době několik staveb, jimiž se nesmazatelně zapsal do
historie městečka, které po něm později dostalo své „příjmení“.
Kniha je vázaná, má 312 stran plus osm stran barevné přílohy na křídovém
papíře a vydalo ji nakladatelství Veduta v edici Osobnosti českých a moravských
dějin.
Žádné komentáře:
Okomentovat