Stejně jako v několika minulých letech jsem se i koncem loňského roku zúčastnil novinářské soutěže Vysočiny – Péče o naše památky, kterou pravidelně jedenkrát ročně vyhlašuje Syndikát novinářů Vysočina
Posláním soutěže je již od počátku v roce 2009 ocenit tvůrce, kteří publikovanými materiály textem, slovem nebo obrazem, v tištěných i elektronických médiích, ale i zápisem do kronik obcí či měst, neotřele, fundovaně přiblížili situace, události a také postoje lidí spojené s péčí o památky v Kraji Vysočina.
Časopis NaCestu se prezentoval mým článkem „Zimní tahrada na zámku ve Světlé nad Sázavou září novotou“ zveřejněným v čísle 11-12/2022.
„Porota soutěže má rok od roku složitější rozhodování, protože účastníci posílají do soutěže opravdu velice zajímavé příběhy lidí nebo sdružení, jež se příkladně starají o památky. Všem účastníkům soutěže patří poděkování. A děkujeme rovněž našim partnerům – Kraji Vysočina a Národnímu památkovému ústavu, jak autorskou soutěž podporují,“ uvedli za pořádající Syndikát novinářů Vysočina Jaroslav Paclík a Jan Kliment.
„Dobrý den pane kolego,
spojení na Vás jsem dostal od paní šéfredaktorky Mgr. S. Pátkové. Jsem stálý předplatitel časopisu NaCestu a občas do něho také přispívám. Vůbec se nedivím, že jste dostal za Vaše články ocenění, jsou velmi pěkné a stále zajímavé. Je vidět, že máte také hodně „nacestováno“. Myslím, že mimo jiné (Havlíčskobrodsko) máte také úzký vztah k Českému ráji a okolí (na příklad Příhrazké skály), jak bylo vidět v minulých číslech. Velice jste mne potěšil článkem o Přivýšině a Bradech v posledním čísle. Vrátil jste mne do mládí. Prožil jsem ho v Jičíně, a jeho okolí byl cíl na více vycházek. Dosti často jsme v neděli jeli autobusem (jezdil až do středu skal k Turistické chatě) na okraj Prachovských skal (k hotelu Český ráj, dnes neexistuje, vyhořel), pak přes Přivýšinu na Brada. Pokud se pamatuji, i tam v dolíku jsme si s rodiči a sestrou opékali buřty. Pokračování s limonádou bylo v Hostinci „U Kropáčků“– dnes pension a středisko klubu jičínských orientačních běžců. Pak okolo zvoničky přes Rybníček dolů na silnici (na křižovatce je dnes restaurace „Rumcajs“) a přes Kometu a pole do Jičína. Zbytky hrádku byly již tehdy málo znatelné, kříž stál, pak nějakou dobu nestál a je dobře, že byl obnoven. Rumcajsova jeskyně ještě nebyla, pohled z vyhlídky byl opravdu pěkný, i když se ještě po Václavu Čtvrtkovi nejmenovala. Autobus do skal již dávno nejezdí, je tam několik parkovišť a vstup do skal placený.
Z Vašich článků je vidět, že pečlivě sledujete, kudy jdete a dovedete cestu zajímavě popsat. Srdečně Vám děkuji a přeji mnoho výletů a inspirací pro Vaše pěkné články a postřehy.
Vladimír Navrátil“
Žádné komentáře:
Okomentovat