Mariánská Týnice

(předchozí článek Putování za Santinim do Mariánské Týnice)

Den nabitý od samého rána vrcholí návštěvou Mariánské Týnice

Počátky poutního místa Mariánská Týnice spadají do roku 1230 a jsou spojeny s působením cisterciáckého kláštera v nedalekých Plasích. Cisterciáci získali Týnec, tehdy zřejmě ves a dvorec, jejíž hospodářské zázemí bylo odkryto při archeologickém výzkumu v roce 2005. Založili zde poutní místo zasvěcené Panně Marii s gotickým kostelem. Po třicetileté válce byl kostel přestavěn, rozšířen a v jeho sousedství byly postaveny ambity. V roce 1699 zde opat Ondřej Trojer založil proboštství. Jeho následovník Eugen Tyttl se však rozhodl v těsném sousedství vystavět zcela nový velkolepý areál. Na doporučení svého kolegy Jindřicha Snopka ze Sedlce u Kutné Hory začal spolupracovat s Janem Blažejem Santinim-Aichelem, který navrhl kostel Zvěstování Panny Marie na půdorysu řeckého kříže s okosenými rohy a dva ambity, z nichž byl ovšem realizován pouze západní. 

Základní kámen ke kostelu byl položen dne 2. 7. 1711, nicméně k zahájení stavby došlo až v roce 1720 a dokončen a vysvěcen byl v roce 1762 (proboštství bylo dokončeno ještě o dva roky později). Roku 1785 bylo císařem Josefem II. zrušeno nejen toto mariánské poutní místo, ale i klášter v Plasích, který je spravoval. Celé panství bylo předáno Administraci státních statků s tím, že výnosy budou určeny zemskému náboženskému fondu. Byl vytvořen soupis majetku proboštství a začalo jeho rozprodávání. V přepočtu se jednalo o zhruba 350 kg stříbra, které bylo odvezeno do státní mincovny, bohoslužebná roucha si rozebraly okolní kostely, vzácné sousoší Panny Marie a Anděla Zvěstování od Mistra Týneckého dostalo město Kralovice, hlavní mramorový oltář i oba boční oltáře zakoupilo město Příbram, varhany a mramorovou kazatelnu dostal darem děkanský kostel v Žebráku. 

V roce 1788 odkoupil areál výrobce vlněných stuh Jiří Vilém Justinus, který zde plánoval zřídit textilní továrnu, ale své záměry neuskutečnil. Roku 1826 koupil Mariánský Týnec a plaské panství rakouský diplomat a kancléř Václav Klement Lothar Metternich. Areál začal sloužit jako zdroj levného materiálu a jako hospodářské budovy. Pokusy o záchranu chátrajících objektů byly neúspěšné, neboť Metternichové si kladli složité podmínky. Pod tlakem veřejného mínění byli nakonec ochotni areál předat, ale vypuknutí první světové války vše zmařilo. Po jejím skončení se do záchrany zapojili plzeňský architekt Hanuš Zápal a okresní konzervátor Dr. Fridolín Macháček, který založil Spolek pro záchranu Mariánské Týnice. Vyvrcholení devastace přišlo dne 17. ledna 1920, kdy se zřítila část kopule a kleneb na severozápadní straně. Ani následné záchranné práce však nezabránily zřícení zbývající jihozápadní část kopule, k němuž došlo 3. března 1929. Díky zmíněnému dobrovolnickému spolku, který se spojil s Jednotou pro záchranu kostelíka U Ježíška v Plzni, se časem dařilo shánět finanční prostředky, a tak mohly záchranné práce pokračovat. Za druhé světové války byly zednické a tesařské práce zastaveny, pouze byla dokončena kanalizace a oprava oken a dveří. V poválečném období se rekonstrukce na celá dvě desetiletí zastavila, sklepy se zaplnily vodou, protože kanalizaci nikdo nečistil, a v kostele bylo zřízeno skladiště. Až v roce 1990 byl připraven projekt rekonstrukce areálu v ceně 52,5 milionů korun. Byla opravena střecha na budově a fasády, odvodněny sklepy a obnoveny dvě věže, v roce 1995 byly vybudovány nové klenby kaplí a byla vytvořena nová kopule kostela s lucernou. Dokončení proběhlo dne 11. srpna 2000, kdy byla vrtulníkem na novou kopuli osazena věžní báň s hrotnicí. Oprava interiéru kostela začala rekonstrukcí jeho jednotlivých křídel a v roce 2002 se začal restaurovat nástěnný oltář od Josefa Kramolína. V roce 2006 byly restaurovány fresky Františka Julia Luxe. Dne 24. 10. 2008 se vrátily barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a Anděla Strážce od plzeňského sochaře Karla Legáta z roku 1766.

*  *  *

S průvodkyní navštěvujeme kostel Zvěstování Panně Marii. Z jeho původní barokní výmalby se dochoval iluzivní hlavní oltář se čtyřmi figurami cisterciáckých patronů:

V původní kopuli se nacházela malba Oslava Panny Marie od Siarda Noseckého z roku 1750, na klenbě nové kopule je věnec s anděly od restaurátorek akademických malířek Dagmary a Radany Hamsíkových:

Kněžiště odděluje od příčné lodi kovaná chórová mříž, která byla v roce 2008 vrácena z Příbrami:

Byl sem zapůjčen soubor tří obrazů, často označovaný Trilogie smrti, které vytvořil Petr Brandl při svém prvním pobytu v Manětíně pro tamější kostel sv. Barbory. Jedná se o obraz Stětí sv. Barbory pro hlavní oltář a dva lunetové obrazy Smrt sv. Isidora a Zavraždění sv. Václava nad vchody do bočních kaplí. Na konci 20. století byly značně poškozeny, takže v letech 2005–2009 došlo k jejich zrestaurování.

Byl opraven západní ambit a dostavěn je i východní ambit; z něj byla nejprve dostavěna a v červnu 2012 posvěcena kaple Obětování Páně a sv. Albericha, v letech 2018–2021 byl s využitím dotace z Integrovaného regionálního operačního programu dostavěn i zbytek východního ambitu se třemi dalšími kaplemi:

V rozích nového ambitu byly dostavěny kaple Navštívení Páně a sv. Humbeliny, kaple Vzkříšení Páně a sv. Luitgardy a kaple Nanebevzetí Panny Marie a sv. Amadea. Nástěnné malby ve východním ambitu se řídily ikonografií Sedmi radostí Panny Marie propojenými s výjevy ze života cisterciáckých světců a světic a ze života sv. Benedikta. Zahrnují čtyři nástropní, čtyři nástěnné a tři nadpražní fresky:

Návrhy výmalby kaplí jsou vystaveny na malířských stojanech:

Fresky jsou dílem MgA. Jana Spěváčka (*1973):

V budově bývalého proboštství sídlí Muzeum a galerie severního Plzeňska s expozicemi o historii Mariánské Týnice, mariánského kultu a hitorického vývoje severního Plzeňska.

Následovat bude článek Putování za Santinim do Plasů