Pořadatelé akce nám připravili vskutu nabitý program
Na rozdíl od poněkud uplakaného včerejška sluníčko dnes od rána nádherně osvětluje stavby a sochy na manětínském náměstí:
Usedáme do auta a odjíždíme do Kralovic, města s 3500 obyvatel vzdáleného dvaadvacet kilometrů východně od Manětína. Na náměstí, příhodně před turistickým informačním centrem, je start pochodu, či spíše začátek dnešního poznávání Santiniho díla, neboť někteří budou kromě svých nohou používat také kolo či auto. Platíme startovné, krátce se zastavujeme v „íčku“ a vyrážíme k nedalekému baroknímu dvoru Hubenov. Na místě původní vsi, zaniklé za husitských válek, založil plaský opat Eugen Tyttl na počátku 18. století ves novou, její obyvatele však brzy přestěhoval a na místě usedlostí dal roku 1728 vybudovat vrchnostenský dvůr. Plány si nechal vypracovat od architekta Jana Blažeje Santiniho, snad záhy po dokončení podobného dvora Kalec. Santiniho autorství sice není doloženo ani plánem, ani písemně, avšak architektonický rozbor umožňuje jednoznačně dvůr Hubenov do jeho tvorby zařadit. Charakteristické Santiniho rysy jsou ve ztvárnění jednotlivých staveb areálu. Nejvíce jich je soustředěno v reprezentativně pojaté stavbě zámečku. Pro Santiniho je typické jednoduché tvarosloví fasád, ve kterém hrají hlavní roli lizénové rámy jednotlivých částí průčelí, profily korunní římsy a především kompozice hlavního portálu se středně konickým klenákem pětibokého tvaru. Tentýž motiv se nachází i na portálech stodol. Vlastní realizace stavby byla zahájena až po Santiniho smrti (†1723), základní kámen byl položen na podzim roku 1726. Dvůr je vystavěn na půdorysu kosočtverce a tak jako u všech barokních dvorů je i zde charakteristické základní funkční členění areálu na objekty určené pro bydlení správy dvora a dvorské čeledi (byt šafáře, ratejny atd.), pro umístění dobytka (stáje, chlévy) a uložení zemědělské produkce (sýpka). Postupnou výstavbu dvora dokládají data na jednotlivých budovách: velký šestipatrový špýchar byl dokončen v roce 1730, rezidence roku 1734 a jako poslední byla dokončena mléčnice, jejíž portál již nese znak následujícího opata Celestýna Stoye, což určuje její vznik nejdříve k roku 1738.
Po zrušení kláštera bylo zařízení obytné budovy i kaple rozprodáno a pozemky pronajaty. Roku 1927 dvůr vyhořel a při následných opravách byly sníženy střechy hospodářských budov. V roce 1932 postihl požár západní křídlo dvora – ovčín. V 60. letech využíval objekty státní statek, který zříceninu ovčína přestavěl na drůbežárnu. V 90. letech patřil dvůr Hucul klubu Praha, od něhož jej odkoupil soukromý majitel a choval v něm dobytek a koně. Dnešními majiteli jsou Karel a Kateřina Dolákovi, kteří dvůr postupně opravují. Bez dotací a svépomocí...
Architektonickou dominantou je šestiboký patrový zámeček s průjezdem a věžičkou, který sloužil pro občasný pobyt významného představitele kláštera a má proto reprezentační charakter.
Nad průjezdem je mezi okny umístěn kamenný znak plaského kláštera. V jeho středu je osobní znak opata Tyttla – písmeno T s dvojkou. Kryptogram okolo je složen z počátečních písmen jména opata a jeho titulu. Letopočet 1734 je rokem dokoncení stavby.
V řešení interiéru zámečku je pozoruhodné Santiniho půloválové hlavní schodiště a především zcela mimořádný prostor kaple sv. Eugenie, založené na pětibokém půdorysu s obměnou půdorysného vzorce na kruh v patě klenby a vloženou baldachýnovou konstrukcí přípor, vynášející římsu. Jde o jedinečné řešení nemající v české architektuře obdoby a jehož inspiraci je možno hledat v Borrominiho architektuře v Římě. Od zámečku vybíhají křídla s obytnými místnostmi a chlévy. Protější vrchol kosočtverce tvoří šestiboká sýpka, od níž zase vybíhají objekty stodoly a ovčína. Uprostřed dvora je samostatná drobná centrální stavba mléčnice, která díky vodnímu zdroji umístěnému původně uvnitř, sloužila jako chladírna uskladněných mléčných surovin a výrobků:
Po prohlídce dvora včetně krovů...
... si z bujnosti vyšlápneme na nedaleký kopec Velký Špičák (555 m), přestože podle mapy víme, že žádný rozhled neposkytuje (ale bude to další vrchol do databáze Vrcholovka.cz). Vracíme se k autu a odjíždíme do Kozojed, vzdálených asi dvanáct kilometrů. Tamější kostel sv. Mikuláše je totiž dalším dílem Jana Blažeje Santiniho! Pro přesnost je ovšem nutné uvést, že Santiniho autorství není přímo doloženo, tj. nezachoval se podepsaný projekt přestavby, ani záznam o honoráři za jeho vytvoření či zmínka v korespondenci opata s architektem. Nicméně autorství je Santinimu připisováno na základě jeho tehdejší dlouhodobé práce pro klášter v Plasech a především na základě architektonického rozboru. Přestavba byla zahájena rok po architektově smrti.
Santiniho projekt vzniklý okolo roku 1720 zachovával zdivo trojbokého gotického presbytáře a větší části lodi, která byla prodloužena a byla do ní prolomena nová okna. Na místě západní štítové zdi, která byla stržena, byl umístěn kůr nesený dvojicí hranolových pilírřů a pod ním podkruchtí s valenou klenbou. Kostel doplnila na západní straně mohutná věž s dvojicí bočních prostorů sloužících jako schodiště a márnice. Věž s vedlejšími prostory byla navržena širší než samotná loď, a proto byly zdi této přístavby napojeny na původní zdivo elegantní křivkou. Z čtvercového půdorysu vycházející hmota věže má všechny své zdi vypouklé, naopak boční pole průčelí jsou ve stejné míře proláklá. Santini však nenechává vzniknout jednotnou vlnu a vertikálními hranami vlnu dělí. Zdánlivé rozpínání hmoty věže podtrhuje Santini ustoupenými nárožími i mansardovou bání se zvoncovitou spodní a kapkovitou horní částí. Průčelí v přízemí věže prolamuje hlavní vchod do kostela s kamenným portálem a římsou, boční pole pak dvojice nyní prázdných nik, nad nimi jsou umístěna kruhová okna. Tvar niky se opakuje ve tvaru okna v patře věže, kterému je predsazen kamenný znak opata Tyttla s letopočtem dokončení přestavby. Zmíněné okno se odráží také ve tvaru korunní římsy věže. Římsy průčelí jsou bohatě tvarované. Poté, co jsme si za výkladu průvodkyně prohlédli interiér, popojíždáme z Kozojed jen tři kilometry, auto necháváme stát u hospodářského dvora Rohy... ... a vydáváme se po žluté turistické značce (a současně naučné stezce Krašov s několika informačními panely) polní a později lesní cestou ke zřícenině hradu Krašov založeného pány z Krašova v roce 1232: V 15. století bylo přistavěno rozsáhlé předhradí, koncem 17. století byl upraven na letní sídlo mnichů cisterciáků. Po zrušení kláštera v roce 1785 byl hrad ponechán svému osudu. Později panství koupil císařský kancléř kníže Klement Lothar Metternich-Winneburg, na Plasku a Kralovicku obnovil polní hospodářství, ale pustý hrad do jeho záměrů nijak nezapadal. Viděl jej však jako užitečný zdroj kamení, a tak byl naložen výbušninou a odpálen, kameny z něj vytěžené byly použity pro obnovu dvora Rohy a na prodej ostatním sedlákům. Kamenné části konzol a portálů, ostění oken a schody i oblouky arkád je prý možno spatřit v některých selských sklepech, chlévech a stodolách v okolních vesnicích... Od hradu prudce sestupujeme do údolí Berounky... ... a po modré turistické značce jdeme proti toku Berounky po rovině, pak stoupáme do vesničky Bohy a z ní po silnici ke dvoru Rohy. Popojíždíme zase jen asi čtyři kilometry do vsi Všehrdy. Nebudete tomu věřit, ale zdejší původní gotický kostel byl v letech 1730–1732, kdy Všehrdy patřily pod správu cisterciáckého kláštera v Plasech, na objednávku osvíceného plaského opata Eugena Tyttla barokně přestavěn podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Přestavbu po jeho smrti realizoval – stejně jako další stavby v širokém okolí – místní stavitel a Santiniho obdivovatel Matěj Ondřej Kondel (1686–1749). Nad portálem věže je v kameni tesaný opatův znak s písmeny E. T. A. P. P. L. (Eugenius Tyttl Abbas Plassensis Praepositus Lipensis) a letopočtem 1732. Kostel je dlouhodobě uzavřený, dle vyjádření Římskokatolické farnosti Kralovice se jeho interiér nachází v neutěšeném stavu a jeho prostředí je nedůstojné. Neslouží se tu ani pravidelné mše. Zvenčí se však díky částečným opravám jedná o moc hezkou stavbu. Přes Kralovice míříme do Mariánského Týnce ke zlatému hřebu dnešního dne – klášteru Mariánská Týnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat