Včerejší krásné slunečné počasí se zhoršilo, vypadá to, že přinejmenším část dne bude pršet, a tak měníme plány
Místo cesty do Rabštejna nad Střelou a Žihle odjíždíme do obce Doubravice, vzdálené od Manětína pouhých pět a půl kilometru a po červené turistické značce stoupáme na Kozelku, stolovou horu vulkanického původu, vyhlášenou za přírodní rezervaci.
Jedná se, odborně řečeno, o denudační zbytek lávového příkrovu trachybazaltu mladotřetihorního stáří na vodorovně uložených karbonských sedimentech. Zbytky tohoto příkrovu dosahují výšky 100 až 150 metrů nad okolí. Zvětráváním a odnosem částic na okrajích vrcholové plošiny vznikly tvary, které jsou typické pro pískovcové oblasti – skalní věže, pyramidy, skalní stěny. Jde o největší horolezeckou lokalitu v Plzeňském kraji, horolezci zde mají na pět set horolezeckých cest! My jsme Kozelku důkladně prošmejdili díky odlovu tří kešek a návštěvy dvou vrcholů (Kozelka 660 m a Doubravický vrch 659 m). Keš Zpívající jeskyně se nachází na severní straně ve věžovitém skalním útvaru zvaném Mušle, který je uprostřed rozdělený vnitřním komínem: Nebylo jednoduché se ke kešce dostat, ale podařilo se! Při návratu z Kozelky ještě absolvujeme odbočku ke skalnímu útvaru Slon: Chvílemi drobně prší, chvílemi přestává. Rozhodujeme se, že navštívíme jen půl druhého kilometru vzdálené Nečtiny. Zámek je sice veřejnosti nepřístupný, ale tamější muzeum je vyhlášené a když bude alespoň trochu slušně, vyšlápneme si na zříceninu hradu Preitenstein. Nečtiny jsou poprvé zminovány v roce 1169 v listině krále Vladislava II., když daroval johanitům Manětín „až k hranici nečtinské“. Tvrz vladyků z Nečtin ležela zřejmě v místě dnešního kostela. Od vladyků přešly na majitele Rabštejna nad Střelou Oldřicha Pluhu, finančníka krále Jana Lucemburského, který kolem roku 1330 postavil na vrcholové plošině čedičového kopce nad vsí rozsáhlý hrad Preitenstein. Ale o něm později...
Regionální muzeum Nečtinska sídlí v budově vystavěné jako zájezdní hostinec a také se uvádí, že zde byla rychta. Na počátku 19. století byla přestavěna do současné podoby. Má zděné přízemí, roubené patro a dřevěnou lomenici. V letech 2011 a 2012 provedla obec její celkovou rekonstrukci a dne 30. června 2012 zde bylo otevřeno muzeum s informačním a kulturním centrem. Stálá expozice v prvním patře je tematicky rozdělena do pěti částí. Národopisná část je umístěna do autentického prostředí roubené místnosti.
 |
| Pohled do domácnosti |
 |
| Výroba paličkované krajky |
 |
| Expozice lesnictví a dřevařství |
 |
| Četnická stanice |
Velkou chloubou muzea je devět figurín, jež doplňují expozici podle skutečných obyvatel Nečtin a okolí.* * *
Popojíždíme necelý kilometr a zastavujeme, abychom se podívali na Cestu andělů (a pokusili se nalézt kešku). Auto necháváme u patrové budovy s mansardovou střechou a nárožní bosáží. Je to bývalý chudinský špitál pro šest mužů, postavený roku 1786 Josefou Kokořovskou. Svoji funkci plnil do roku 1945:
Jen o pár desáítek metrů dál stojí kostel sv. Anny. Na místě starší stavby postavené Burjanem I. z Gutštejna v letech 1450–1462 a během třicetileté války zničené jej nechal v letech 1655–1657 postavit Václav Adam Kokořovec: Dokládá to renesanční mramorový portál datovaný rokem 1657 s aliančním erbem kokořovsko-hessenteinským a nápisovou deskou. Protějškové portály v jižní a severní stěně jsou renesančního rázu, rámované tesanými kamennými edikulami s letopočty přestavby: Další osud kaple byl spíše pochmurný a nepatřičný. Po roce 1945 postupně chátrala až roku 1970 byla opravena a využita jako památník zemědělských tradic okresu Plzeň-sever. Po sametové revoluci nastal průlom – starosta Nečtin Jiří Křemenák nabídl odsvěcenou kapli prof. Ctiboru Turbovi pro jeho rozšiřující se divadelní studio a v roce 1991 vzniklo Studio Kaple. Byl zrekonstruován i přilehlý bývalý lazaret, bohužel projekt kvůli nedostatku peněz po 15 letech skončil, kaple zůstala prázdná, využívaná jen výjimečně pro divadelní představení. Lesní cestu od kaple sv. Anny do Nečtin lemuje devět soch českých i zahraničních umělců. Cesta dostala název Stezka andělů a byla slavnostně otevřena v roce 2015 v rámci mezinárodního sochařského sympozia. Sochy jsou vyrobeny z hořického pískovce.
Pokračujeme v cestě do části Nečtin zvané Hrad Nečtiny a stoupáme ke zřícenině hradu Preitenstein. Hrad sloužil jako opora královské moci, neboť ležel na významné spojnici mezi Prahou a Norimberkem. V roce 1434 jej nákladně opravil a opevnil Zbyněk z Kocova, který ho měl v zástavě. Při sporu Zbyňka s Bradou z Nekmíře byl hrad pobořen. Po roce 1441 jej Gutštejnové obnovili a učinili z něj své hlavní sídlo. Když se však roku 1506 vzbouřili proti králi, museli nečtinské panství vrátit královské komoře. V polovině 16. století byl již hrad velmi zpustlý a dochovaly se jen valy, příkopy, obvodová hradba opevnění a torza přilehlých budov. V letech 1547–1623 náleželo nečtinské panství Gryspekům z Gryspachu, kteří postavili jižně pod opuštěným hradem renesancní zámek. Po bitvě na Bílé hoře byly Gryspekům Nečtiny zkonfiskovány a mezi dalšími majiteli byli Kokořovští ze Žlutic, Lažanští a v letech 1838–1945 rod Mensdorf-Pouilly. Výhled od zříceniny na zámek nás inspiruje k letmé návštěvě alespoň nádvoří, neboť víme, že vlastníkem a správcem zámku je dnes Západočeská univerzita v Plzni a využívá jej jako školicí a zbytovací zařízení:
Také prohlídka zajímavé stavby, která stojí asi 300 metrů od zámku, je možná jenom zvenku. Nachází se v areálu hospodářského dvora, u jehož bočního vchodu jsou barokní sochy sv. Floriána a sv. Vojtěcha. Jedná se o pseudorománskou rodinnou hrobku rodu Mensdorf-Pouilly, která byla postavena v roce 1858. Má charakter kaple s nízkou pultovou střechou, nad níž je válcová lucerna s kopulí. V roce 1992 byla zrekonstruována.
Žádné komentáře:
Okomentovat