(předchozí článek Mariánská Týnice)
Druhý den turisticko-geocachingové akce Putování za Santinim
Máme před sebou opět náročný den, a tak vyjíždíme z Manětína už o půl osmé. První zastávku jsme si naplánovali v Mladoticích, kde je pro dnešek zpřístupněna barokní kaple Jména Panny Marie. Byla vybudovaná v letech 1708–1710 podle návrhu Jana Blažeje Santíniho-Aichela jako jeho první zakázka pro opata Eugena Tyttla. Stojí blíže východnímu okraji návsi v nevýrazné poloze nedaleko potoka, obklopena ze všech stran obytnými a hospodářskými budovami:
Nad šestiúhelníkem s konkávně probranými stranami vybudovaná stavba je krytá zvoncovou bání s prejzy, ukončenou plechovou lucernou členěnou nárožními pilastříky. Stěny obíhá předsazený sokl z pískovcových desek, průčelí jsou hladká, pouze na nárožích jsou zdůrazněna bosovanými lisénami. Santini tak vytvořil variaci na motiv hvězdy, která je symbolem Panny Marie. Jak nás svým úžasným výkladem upozornil zdejší znalec Zdeněk Slach, lze tu vysledovat i další symboliku „magických“ čísel šest a dvanáct: Jižní portál má obdélné pískovcové ostění s uchy, dvoukřídlové dveře na bohatých rozvilinových závěsech jsou pobité plechem (18. století). Trojúhelný fronton nad vstupem nese plastický znak plaského kláštera se štítkem opata Tyttla, pod nímž je nápis: MDCCX RMVS DNVS EVGENIUS TYTTL ORD. CISTERC. COENOBII DE PLASS ABBAS, AD S.MAR.BAGDAL.LIPPAE PRAEPOSITVS, WELLE ET S. CORONAE PATER IMMEDIATVS HANC IN LOCUM VETERIS STRVXIT CAPELLAM: Interiér kaple je osvětlen pěti obdélnými okny (v severní stěně okno chybí) lemovanými výraznými šambránami s uchy, železné okenní rámy mají zasklení šestihrany do olova. Nástěnné medailony s postavami cisterciáckých světců a světic jsou prací rakouského malíře Jakuba Pinka. Oltářní obraz vznikl patrně za spoluúčasti Petra Brandla, ale nedá se to dnes již kvůli pozdějším nekvalitním restaurátorským zásahům prokázat:
Kaple byla v letech 2008–2009 důkladně restaurovaná. Na severní straně je v rovině korunní římsy baldachýn v podobě cibulové báně s měděným plechem, který kryje malý zvon: * * *
Popojíždíme jen pár kilometrů severním směrem, abychom absolvovali další komentovanou prohlídku, tentokrát hospodářského dvoru Kalec:
Roku 1234 je poprvé připomínána ves Kalec a z roku 1543 pochází první zmínka o zemanské tvrzi Kalec. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek vlastníkům sídla zkonfiskován a císař Ferdinand II. ves s poplužním dvorem a mlýnem daroval plaskému klášteru. V letech 1710–1716 nechal plaský opat Eugen Tyttl vystavět nový barokní dvůr. Autorství je připisováno Janu Blažeji Santinimu-Aichelovi, od jehož úmrtí letos v prosinci uplyne 300 let. Dvůr vyniká unikátní půdorysnou koncepcí deltoidu a na jeho realizaci se podílel významný klášterní stavitel Matěj Ondřej Kondel, který po Santiniho smrti dokončoval jeho stavby v Plasích a okolí. Po zrušení kláštera Josefem II. roku 1785 přešel Kalec stejně jako celé plaské panství do správy náboženského fondu, od něhož je roku 1787 koupil hrabě Prokop Lažanský z Bukové a připojil ho k manětínskému panství. V letech 1805–1828 byla ve dvoře továrna na sukno. Po provedení první pozemkové reformy z roku 1919 získal dvůr Kalec s polnostmi Josef Přichystal z Plzně nejprve do pronájmu a po dvanácti letech byli s manželkou Štěpánkou zapsáni do pozemkové knihy jako vlastníci s omezenými vlastnickými právy. V roce 1934 se novými majiteli stali plzeňský stavitel Ing. Dr. Jaroslav Brček s manželkou Janou, jimž byl majetek v roce 1948 znárodněn a začleněn do JZD. Ještě v témže roce celá rodina emigrovala do Venezuely a dvůr byl v důsledku zanedbané údržby čím dál v horším stavu. Po roce 1989 získali dědicové manželů Brčkových majetek v restitucích zpět a začali zde znovu hospodařit. Po smrti Ivana Brčka koupili v roce 2013 dvůr Kalec s polnostmi současní majitelé – rodina Waltera Schmalgeho z Německa. Hlavní budovu tvoří zámeček trojkřídlého půdorysu. Je pětipatrový, přičemž v přízemí byla velká kuchyně, kvelb, dřevník, spíže a sklad, v patře sedm pokojů a další tři patra tvořily sýpky. Ke střednímu převýšenému křídlu jsou symetricky připojena boční křídla. Na stěnách jsou dvoje sluneční hodiny a kamenný znak plaského kláštera.
Dnes má dvůr za sebou čtyři roky oprav severního křídla, ve kterém se nachází také kaple sv. Markéty. Nejprve se opravovaly krovy, poté přišla na řadu statika a sanace zdí, následovat budou podlahy, komíny a vnější fasáda. Obnova probíhá díky každoroční podpoře Ministerstva kultury, z vlastních zdrojů by opravy v tak velkém rozsahu nebyly možné. Loni restaurátoři obnovili krásná štuková zrcadla na stropech a vnitřní omítky. Použili zde speciální barokní techniku, takže jsou stěny krásně hladké s okrovým nádechem. Při obnově štukových omítek v kapli byla objevena barokní freska na stropě, dosud ukrytá pod vrstvou sazí a starých nátěrů. Na nejstarší dochované vápenné omítkové vrstvě je v klenebním zrcadle malba s rytou předkresbou. Motivem je zřejmě výjev se sv. Markétou jako patronkou úrody – drapérie a ruka s palmovou ratolestí, hlavičky s křídly andělíčků a okrovočervená barevnost pozadí ukazují k nanebevzetí. Při výkopech zeminy v prostoru kaple byl pod úrovní podlah nalezen nápisový pískovcový kámen s chronogramem 1717, který odkazuje k zasvěcení kaple sv. Markétě. Je na něm nápis: INHONOREM DIVAE MARGARITAE STRVCTA ATQVE SACRATA EST HAEC CAPELLA.
Žádné komentáře:
Okomentovat