Zahájení jarní turistické sezóny 2023

Tentokrát v Třebíči

Auto necháváme na parkovišti P+R nedaleko nádraží ČD a ještě než se dostaneme na Karlovo náměstí na slavnostní zahájení zastavujeme se na kafko v sympatické (a levné) hospůdce U Kopečků. Na náměstí si pak vyzvedáváme propozice a po návštěvě „íčka“ vyrážíme na trasu. Po zelené značce stoupáme na Strážnou horu (487 m) s barokní kaplí sv. Jana Nepomuckého,...

... třemi dřevěnými kříži a rozhlednou Na Kostelíčku, která vznikla v roce 2015 rekonstrukcí železobetonového věžového vodojemu postaveného na konci 30. let minulého století. Počasí nás mile překvapuje, protože podle předpovědí meteorologů jsme očekávali přinejmenším časté přeháňky... Pokračujeme lesem a klesáme k zahrádkářské kolonii, na rozcestí Terůvky opouštíme cyklotrasu Městský okruh Třebíč a se zelenou značku se loučíme u božích muk, kde se naše kratší trasa odděluje. Přicházíme do obce Kracovice, kde pořadatelé udělali v Myslivecké chatě kontrolu, na níž jsou k dispozici nejen razítka a diplom, ale i občerstvení.

Po krátkém posezení pokračujeme po silnici do obce Stařeč. Míjíme hřbitov se zajímavou bránou...

... a při následném mírném klesání se před námi otevírá výhled na kostel sv. Jakuba Většího:

Cestou do Třebíče už šlapeme výhradně po asfaltu, neboť se obáváme, že trasa navržená pořadateli povede po rozblácené polní cestě. Druhým důvodem je, že se chceme podívat k větrnému mlýnu:

Kruhová, převážně kamenná stavba holandského typu byla dokončena v roce 1836. Mlýn však nedrtil obilná zrna, ale dubovou a borovou kůru! Vyráběl tak tříslo, kterým majitelé místních koželužen činili kůže. V té době se nepoužívaly žádné chemické přípravky, ale zcela přírodní surovina. Tříslo dodávalo kůži potřebné vlastnosti, jako je stálost, pružnost, tuhost, voděodolnost, a zároveň ji i barvilo. Tříslo pro místní koželuhy původně zpracovávaly vodní mlýny, které pro tuto činnost využívaly čas, kdy nemlely mouku. Pro mlynáře to bylo výhodné, protože za tříslo dostávali více zaplaceno. Od počátku 19. století poptávka po třísle výrazně narůstala, mlynáři je nestačili dodávat a proto se majitelé dvou největších koželužských továren, bratři Budischowští, rozhodli postavit vlastní mlýn na mletí třísla. Netušili, že jejich myšlenka se v průběhu let promění v český větrný unikát – třebíčský větrný mlýn je totiž jediná stavba v Česku, která využívala energii větru výlučně na drcení kůry. A to přes půl století. Síla větru nakonec ustoupila parnímu stroji, který drtil tříslo už přímo v borovinské továrně. Mlýn utichl a jeho impozantní stavba čekala na své další využití. 

Městská rada v něm v letech 1933–1935 zřídila tři malometrážní byty pro obecní chudé a využití pro účely sociálního bydlení pokračovalo i po druhé světové válce. Teprve v roce 1977 vedení města vystěhovalo poslední nájemníky a v souvislosti s chystanými oslavami 700. výročí založení města Třebíče rozhodlo o exteriérové opravě větrného mlýna. Střecha byla tehdy opatřena kovovou atrapou lopatek, které poháněl elektromotor, ale tato snaha o zatraktivnění městské dominanty neměla dlouhého trvání a větrný mlýn zůstal dalších čtyřicet let bez jakéhokoli využití. Až v roce 2018 rozhodla radnice o důkladné rekonstrukci, jejímž výsledkem je současná, památkáři posvěcená podoba mlýna s funkčním větrným kolem a širokým využitím pro účely společensko-historické, muzejní i turistické.

Úzkou pěšinkou sestupujeme k železniční trati a vstupujeme na lávku, která je součástí Borovinského mostu nazývaného také Most sebevrahů: 

Byl postaven roku 1886, je dlouhý 160 m a ode dna údolí po kolejnice je vysoký 42,5 m. Za mostem přicházíme na zelenou značku, po které jsme ráno začínali výšlap, a držíme se ji až na Podklášterský most přes řeku Jihlavu a Žerotínovo náměstí. Z něho stoupáme na návrší nad levým břehem řeky Jihlavy, kde stojí trojlodní románsko-gotická bazilika sv. Prokopa a zámek přestavěný z benediktinského kláštera. 

Monumentální bazilika, původně zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie, byla poškozena v době husitských válek a znovu při obléhání města vojsky uherského krále Matyáše Korvína v roce 1468. Po více než dvě staletí nebyla využívána k církevním účelům a teprve za vlády Valdštejnů v 17. století byla zahájena její postupná revitalizace.

Nemáme v úmyslu absolvovat prohlídku interiéru, baziliku pouze obcházíme zvenčí. Prohlížíme si úžasný románský portál zvaný „Porta paradisi“ neboli Brána rajská. V bohatém zdobení lze spatřit rostliny, propasti, pohoří, zvířata a lidi všech národů. Nahoře uprostřed je anděl, ochránce a strážce baziliky:

Obdivuhodná je rovněž románská rozeta s původní desetidílnou kamennou kružbou:

Za bazilikou se procházíme kolem benediktinské bylinkové zahrádky. Už ve středověku pěstovali mniši nejrůznější léčivé rostliny. Zahrádka dočkala obnovy v roce 2004:

V zámku patřícímu původně Pernštejnům, pak Osovským a nakonec Valdštejnům sídlí Muzeum Vysočiny se čtyřmi moderními interaktivními expozicemi – Svět neživé přírody, Svět portálů a bran, Valdštejnové na Třebíči a Lidé-místa-osudy.

Z vyhlídky u zámku se díváme na město a na Most sebevrahů, po kterém jsme před hodinou procházeli:

Vracíme se z návrší dolů a vydáváme se na okruh židovskou čtvrtí, která byla v roce 2003 spolu s židovským hřbitovem a bazilikou sv. Prokopa zpasána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Je unikátním souborem 123 dochovaných domů, mezi které patří také Přední a Zadní synagoga.

Po lávce pro pěší, pojmenované po pilotovi RAF plk. Jindřichu Svobodovi, se dostáváme na druhý břeh Jihlavy a přicházíme na Karlovo náměstí, které je díky své rozloze 2,2 ha třetím největším u nás. Vzniklo na přelomu 60. a 70. let 13. století jako doklad velkolepých ambicí benediktinského opatství a sloužilo především jako rozsáhlé tržiště. Po obou stranách je lemováno domy s historickými fasádami, škoda jen, že celkový dojem kazí brutální stavba hotelu Zlatý kříž z let 1938–1939.

Uprostřed náměstí stojí sousoší Cyrila a Metoděje z roku 1885, vytvořené sochařem Bernardem Seelingem podle  návrhu Ludvíka Šimka:

Na východním konci náměstí je fontána, dnes ještě bez vody. Na půlkruhové kamenné lavičce se vyhřívá ještěrka, ale není živá, jak byste si mohli na první pohled zpovzdálí myslet: