V Perníkové chaloupce

(předchozí článek Druhý den press tripu na Pardubicku)

Po prohlídce hradu Kunětická hora míříme do nedaleké Perníkové chaloupky

Nachází se v obci Ráby na pozemcích bývalého velkostatku Pardubice, který v roce 1881 včetně jeho hospodářského zázemí a sídla na zámku v Pardubicích i zříceniny hradu Kunětická hora koupil rytíř Richard Drasche von Wartinberg (1850–1923), rakouský velkoprůmyslník, povýšený císařem Františkem Josefem I. na barona. Stavbu Lovčího zámečku projektoval a vedl rodák ze Slatiňan, architekt a od roku 1885 první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz ml. (1845–1892). Stavba je opomíjeným předobrazem slavné České chalupy na Jubilejní zemské výstavě 1891. Po vzniku Československé republiky převedl baron Kunětickou horu na pardubický Musejní spolek (který ji měl v pronájmu již od 1. 10. 1917) a Lovčí zámeček s pozemky, okolními lesy a dalšími nemovitostmi přepsal v říjnu 1922 do rodinného majetku Františka Aschenbrennera (1874–1942), vrchního ředitele Moravské agrární a průmyslové banky. 

V listopadu 1938 Lovčí zámeček s provozními budovami a okolními lesy koupila Miloslava Sudková (1900–1982) z Bílé Třemešné a přebudovala jej na penzion. Za protektorátu Čechy a Morava byl zámeček zabrán německými úřady pro ozdravné pobyty mládeže na venkově (Kinderlandverschickung) a Hitlerovu mládež (Hitlerjugend). V roce 1945 v něm sídlila ozdravovna Československého červeného kříže a po „Vítězném únoru 1948“ byl zámeček znárodněn a užíván jako Sociální domov města Pardubic. V letech 1953–1955 zde byl domov mládeže Odborného učiliště Státních pracovních záloh, po něm domov důchodců a v letech 1965–2000 Ústav sociální péče pro mládež. V domově důchodců a v ústavu pracovaly řádové sestry kongregace Nejsvětějšího Spasitele, které ale musely počátkem 80. let odejít. Po roce 1990 byl značně zanedbaný objekt vydán v restituci ing. Petru Mlejnkovi, vnukovi Miloslavy Sudkové. Restituent pro budovy marně hledal uplatnění, až si je v roce 2003 pronajala k podnikání firma Kam na Pardubicku, s. r. o. rodiny Šormových, která se o ně s láskou stará do současnosti, postupně je opravuje a na nemovitosti uplatňuje své předkupní právo. Budova zámečku se proměnila v pohádkovou Perníkovou chaloupku s Muzeem perníku. Postupně jsou také opravovány zámecké interiéry s nástěnnými malbami v prvním patře, které jsou již příležitostně přístupné veřejnosti.

*  *  *

Vstupujeme do Království perníku, od celnice stojící na okraji oploceného pozemku nás jako průvodce provází majitel Luděk Šorm a hned v úvodu nás upozorňuje, abychom se podívali na kozy jejich princezny:

Slibuje nám Medové zážitky v podobě putování tajuplným lesem do Perníkářské dílny Ježibaby a návštěvu Medového ráje, Nebe a Pekla. Nejprve nám ukazuje vězení, v němž jsou zavřené dvě děti, co sahaly na perníčky. A to se nesmí! V prstovém tlustoměru, což je jakýsi měřič vykrmenosti, si můžeme změřit ukazováček. Nabízí čtyři „konfekční“ velikosti, a to párátko, hubeňour, skoro zralý a do pece, já zjistil, že jsem „skoro zralý“. 

Výstavní expozice obsahují přes tisíc perníků z celé ČR. Výklad je veden zábavnou formou a přizpůsobuje se složení a náladě konkrétní skupiny návštěvníků. Dospělé zaujme historie perníkářského řemesla a pardubického perníku, pro děti je připraveno neobvyklé zamyšlení nad příběhem Jeníčka a Mařenky v pohádce O perníkové chaloupce. Nezaklepali, nepozdravili, nepoprosili, kradli, lhali a vraždili, takže... kdo byl ten zlý? Ježibaba?

Následuje daleká cesta tajuplným lesem na sever, na západ, na sever a na východ, kolem vodníka a zakleté princezny až na mýtinu u perníkové chaloupky. Člověk však musí dávat pozor, aby ho vodník Divous Hudryvous nezlákal do svého rybníčka. Pokud nezabloudíte a dojdete až k Perníkové chaloupce, nesmíte zapomenout zaklepat, pozdravit a poprosit paní Ježibabu o perníček. 

Ježibaba je stará a vousatá, ale stále peče staročeské perníčky z dřevěných vyřezávaných forem a umí o své práci poutavě vyprávět! Můžete se tak dozvědět mnoho zajímavého o tomto starém a částečně pozapomenutém řemesle našich předků. 

Následuje velká výstava perníčků z historických forem ve vlastnictví několika muzeí i mistrovských perníků, které uspěly v různých soutěžích:

K vidění je i betlém z perníků upečených v dřevěných formách, které řezbář a perníkář Aleš Vostřez vyrobil podle jednotlivých ilustrací Karla Svolinského v knize Český rok,...

... vzácný strom Perníkovník a barvený marcipán:

 Následuje článek Za modely autíček do Rokytna.