Túra přes Husny (pozor, nikoli Hnusný) vrch
Vyrážíme z Turčianských Teplic po žluté turistické značce, která vede po silnici do obce Háj. Na jejím konci přecházíme na místní značení, které nás mírným, ale trvalým stoupáním lesem a v závěru loukou přivádí na vrchol k rozcestníku s nápisem Husny vrch 775 m:
Užíváme si dokonale kruhového výhledu a při příchodu dalších toulkařů zvoníme na zvonec pověšený na lavičce. Odcházím si odlovit nedalekou kešku a pak mudrujeme o chatě stojící na nedalekém návrší. Parkují tam nějaká auta, mohlo by tedy být otevřeno... Uvidíme, naše trasa chatu míjí jen o kousek, takže se k ní podíváme. Jsme tu s Klokanem první, dveře jsou zavřené, ale když zpoza rohu vyjde malá holčička, nechám jednat Klokana, který to s dětmi umí. Ptá se jí, jestli by se mohla někoho zeptat, zda bychom nemohli dostat pivo, že je nás asi dvacet... Za chvíli se holčička vrací s dobrou zprávou, vzápětí přichází majitel a zve nás dovnitř... Plzeňské za 3,20 není nejlevnější, ale co už se dá dělat... Po krátkém posezení se ještě pokocháme krásným výhledem s možností identifikovat jednotlivé vzdálené vrcholy...
... a pak už se vydáváme na další cestu. Po modré turistické značce klesáme do Čremošnianského sedla (725 m) ležícího mezi bezlesým kopcem Čremošnianske lazy a dalším bezejmenným a zalesněným kopcem: V sedle se rozcházíme, většina míří po zelené značce k západu, my ostatní pokračujeme východním směrem po silnici, na níž zelenou turstickou značku provází ještě místní značení. U odbočky k farmě Polun čekáme na ty, kteří šli na farmu nákoupit ovčí sýry, ale protože jim návštěva trvá neúměrně dlouho, pomalu pokračujeme v cestě. Však oni nás „milovníci žinčice“ dojdou – možná i proto, že jim žinčice zrychlí krok... Jenže nás nedošli. My jsme se nechali zmást zelenou šipkou odbočující z lesní cesty doleva prudkým klesáním ve stylu „kudy teče voda, tudy vede značka“ a až po příchodu do malé chatové osady zjišťuji díky mapě v chytrolínu svůj omyl. Kolegům se omlouvám a vracíme se... Zpočátku vede cesta víceméně po rovině, pak následuje asi kilometr dlouhé stoupání s převýšním sto metrů a nakonec kýžené klesání do Turčianských Teplic:
Před podchodem pod hlavní silnicí se zastavuji u pomníku 115 obětí z doby Slovenského národního povstání, odlovím kešku a pospíchám za ostatními. Následovat bude článek Toulky po horách 2025 (III)
Žádné komentáře:
Okomentovat