Výšlap po hřebeni Vysokých Javorníků

19. srpna 2002

Pohoří Javorníky leží na pomezí východní Moravy a Slovenska a vnitřně se člení do několika podcelků. Tato túra vede Vysokými Javorníky, které tvoří jeden ústřední hřeben, do něhož jsou téměř kolmo zařezané horské potoky, které rozdělily svahy na několik meziúdolních hřbetů. Svým kopcovitým rázem představují Vysoké Javorníky pestrý členitý terén, který poskytuje množství turistických tras.

 Z osady U Kavických, která je část obce Zákopčie, se vydávám po travnatém hřebeni do osady Trnkovci, zprava přichází modře značená Cesta Viliama Galvánka, po níž pokračuji vzhůru do osady Petránky (820 m). Na zdejším rozcestníku jsou časové údaje: Jakubovský vrch 1:10 hod., Semeteš 4:20 hod.

Po červené turistické značce stoupám na kopec Vrchrieka (861 m n. m.) a odtud pokračuji polní cestou po náhorní vyvýšenině.

Po levé ruce nechávám osadu U Jurdov (820 m n. m.) a začínám mírně stoupat na Jakubovský vrch (875 m n. m.). Na samém vrcholu je nádherná, svěží trávou porostlá loučka obklopená kolem dokola hradbou statných smrků. Tady by se bivakovalo!

Pokračuji přes osadu Mračkov, úvozovou cestou a mírným stoupáním do osady Holákov, o něco později míjím osadu Cisárikovci a v sedle chvilku odpočívám na lavičce u kamenné kapličky s novějším dřevěným křížem.

Dále procházím osadou Bachronovci a odtud téměř po vrstevnici do osady Bielovci.

Před sebou už vidím cíl dnešní túry – Semeteš, osadu obce Vysoká nad Kysucou. Semeteš se rozprostírá na stráních sedla ležícího ve výšce 685 m n. m., je zde obchod a restaurace, otevřeno je však jen v pátek, sobotu a neděli.

Těsně před koncem války zde došlo k velké tragédii. Byl pátek 20. dubna 1945, většina chlapů v osadě se od brzkého rána chystala orat. V té době se tudy z Pováží do Turzovky přesouvala skupina „vlasovců“. Výbuch, který se náhle ozval, nevěstil nic dobrého. Jak se ukázalo, vojáci narazili na minu, která údajně dva z nich zabila. po chvíli se v kopaničářských chalupách rozpoutalo peklo. Vojáci vyvlekli muže a chlapce ven a jednoho, který se zdráhal, zastřelili na prahu vlastního domu. Potom chalupy zapálili a ženám a dětem zakázali oheň uhasit. Dvaadvacet mužů vedli v trojstupu do Turzovky na gestapo. Všichni věřili, že tam se při výslechu vše vysvětlí. Jenže hned za osadou jim spojka, která byla případ v Turzovce ohlásit, oznámila, že je tam vést nemají, neboť fronta je už blízko. Krutý rozkaz vykonali běsnící vojáci přímo na místě. Tam, kde se zastavili, rozestavili muže a chlapce a ti jako podťatí padli pod střelami z kulometu. Navíc každý ještě dostal ránu jistoty z pistole do hlavy. A přece se stalo neuvěřitelné – jeden z nich zůstal naživu! Byl jím Štefan Cipár a jeho svědectví se stalo základem historického zdokumentování této největší tragédie na Kysucích. Střela z kulometu mu jen škrábla rameno a rána z pistole mu skrz krk vyšla tváří ven. Krvácející se dostal k příteli, který přivolal lékařskou pomoc. Tu mu poskytli dva lékaři, vojenský a židovský, skrývající se před gestapem. Léky nemělo a obvázat jej nemohli, aby nedošlo k vnitřnímu krvácení. Udělali tedy jenom to, co jim podmínky dovolovaly. Po třech dnech se stav zraněného stabilizoval, ale tvář zůstala dlouho necitlivá. A o týden později bylo území osvobozeno.

Na paměť této tragické události byl postaven pomník stojící po levé straně silnice, která vede dolů, do Turzovky. Je možné ovšem pokračovat asi tři kilometry po žluté značce do Vysoké nad Kysucou.

*  *  *

Semeteš je osada, v níž má kořeny jeden z nejproslulejších kosmických veteránů – Eugene Andrew Cernan (*14. 3. 1934). V roce 1900 se jeho děd Štefan Čerňan vystěhoval jako tisíce podobných do USA. Jeho nevěsta Anna Lúčanová (*1881) za ním připlula k břehům Ameriky o tři roky později. Usadili se v Chicagu, kde se jim o rok později narodil syn Andrew (Andrej) Cernan (Čerňan). Ten si v roce 1925 si vzal za manželku děvče českého původu Rose Cihlar (Rozálii Cihlářovou, *1903). Její otec František Cihlář (*1869) pocházel z Borovan, matka Rozálie Peterková z Nuzic u Bechyně, v roce 1929 se jim narodila dcera Dolores a o pět let později syn Eugene.

Poprvé startoval Cernan do kosmu 3. června 1966 na palubě kosmické lodi Gemini 9, kdy jako druhý Američan vystoupil z kabiny do volného kosmického prostoru. Podruhé se podíval zblízka na Měsíc, když 22. května 1969 sestoupil společně s Tomem Staffordem v měsíčním modulu Apolla 10 až do výšky pouhých 14 km nad povrch Měsíce. Konečně do třetice byl jmenován velitelem výpravy Apolla 17 a od 11. prosince 1972 je až do této chvíle posledním ze dvanácti pozemšťanů, kteří pobývali na Měsíci. Toužil podívat se do vlasti svých předků, ale „normalizace“ po okupaci vojsky Varšavské smlouvy pokročila natolik, že pro tehdejší představitele ČSSR byl americký astronaut nepřijatelný. Cernan se nakonec nechal v roce 1974 akreditovat jako novinář na bratislavský veletrh Incheba, aby získal naše vízum. Po příjezdu na Slovensko se pokusil navštívit své příbuzné, ale marně prý na ně čekal v kanceláři předsedy Místního národního výboru ve Vysoké nad Kysucou… Až po změně režimu, v roce 1994 navštívil – tehdy již rozpadlé – Československo. Při oficiální návštěvě 28. října 2001 havarovali Cernan s prvním československým kosmonautem Vladimírem Remkem a vojenským doprovodem ve vrtulníku MI-8S. Oba motory vysadily pro nedostatek paliva v přečerpávací nádrži, naštěstí se vážněji zranila jen letuška.

O svých osudech napsal Eugene Cernan v roce 2000 knihu The Last Man in the Moon: Astronaut Eugene Cernan and America´s Race in Space, která vyšla česky o tři roky později pod názvem Poslední muž na Měsíci. Zájemcům o kosmonautiku a dobývání vesmíru ji vřele doporučuji!