Podunajskou stezkou

Krásný modrý Dunaj, velebený nejedním spisovatelem a skladatelem, je výjimečnou řekou. Je druhým nejdelším evropským tokem, vine se osmi zeměmi a na jeho březích byla založena čtyři hlavní města. Kdo v Česku propadl kouzlu cykloturistiky, dříve nebo později se setká s otázkou: „A už jsi byl na Podunajské cyklostezce?“ Sláva této cesty hory přenáší, takže se na její trase můžete setkat s cyklisty takřka z celé Evropy.

Donauradweg neboli Podunajská cyklostezka je nejstarší skutečnou – tedy vytyčenou – cyklostezkou v Rakousku. „Vynalezl“ ji Paul Pollack, redaktor jednoho rakouského deníku. Dokonale značená asfaltovaná cyklostezka vedoucí po většinu své trasy odděleně od silnic, případně po klidných vedlejších cestách, má základ v hrázní silnici, vybudované Římany jako součást „limes“, tedy severní hranice římské říše, kterou v místech dnešního Bavorska a Rakouska tvořil Dunaj. Tato cesta byla opatřená palisádami a strážními věžemi a vedla bez přerušení z Řezna neboli Regensburgu až do Semlinu (srbsky Zemunu, dnes čtvrti Bělehradu u soutoku Dunaje a Sávy).

Je spousta možností, kde začít a kde skončit, my jsme si vybrali část od Pasova do Kremsu. Na cestu se vydáváme ve středu v poledne. Je nás jedenadvacet a jedeme pěti auty, z toho jedno velké s přívěsem, který v sobě ukrývá pár soudků plzeňského, chladicí zařízení, skládací stoly a čtyři skládací lavice. Budeme zkrátka nezávislí a soběstační. Noclehy v kempech máme předem zajištěné od květnové Františkovy „inspekční“ cesty.

Na okraji Pasova, hned za mostem přes řeku Ilz, odbočujeme doprava a po pár metrech jsme u kempu. Leží na samém břehu řeky a jeho majiteli jsou postarší manželé z Polska. Ještě než se setmí, vyrážíme na procházku do města. Pasov je známý jednak díky tomu, že je na hranici Německa s Rakouskem, jednak tím, že se zde stékají tři řeky – Dunaj, Inn a Ilz. Inn je z nich nejmohutnější, přesto je pouhým přítokem Dunaje.

Ve čtvrtek ráno v šest hodin ještě celý kemp spí, ale sluníčko už svítí a my bouráme stany. Na kolech se bez problémů proplétáme hustým provozem k Dunaji, kde krátce zastavujeme, abychom se z nábřeží pokochali nádherným panoramatem města. Báně Stephansdomu a střechy přilehlých paláců tvoří při pohledu od řeky monumentální dominantu.

Za městečkem Obernzell přejíždíme přes zdymadlo z levého břehu na pravý, později se znovu dostáváme na levý a pak zastavujeme v Au před mapou vyznačující přívozy. Za jedno euro se necháváme na dvě skupiny přepravit na druhou stranu a šlapeme dál.

Kilometry utěšeně přibývají, krátkou zastávku si děláme na místě s krásným výhledem na zámek Neuhaus an der Donau na protějším břehu, a pak dlouhou na travnatém břehu s lavičkami před mostem v městečku Aschach an der Donau. Čekáme až budeme v kompletní sestavě a pak přejíždíme po mostě na levý břeh, kde nás čeká dokonalá rovina a dokonalý asfalt.

Etapu končíme v kempu v Ottensheimu, kde stavíme stany. Celkem jsme ujeli 103 km. Kemp je prázdný, máme jej celý pro sebe. Ze skládacích lavic a stolů budujeme posezení, narážíme plzeňské a po večeři Pepík vytahuje harmoniku.




Po nočním lijáku se jdeme podívat na rozvodněnou říčku protékající kempem, balíme mokré stany a vyrážíme do druhé etapy. Po Pasově je druhým velkým městem na naší cestě Linz. Za svůj někdejší význam a bohatství vděčí ideální poloze na křižovatce vodních cest. Po řekách Traun a Enns se dopravovala sůl a železná ruda a dál po Dunaji do Vídně či Pasova se převážely suroviny i hotové výrobky. Tato strategická pozice přiměla Římany založit zde velký římský tábor zvaný Lentia. Od 15. století je Linec hlavním městem Horních Rakous, dnes je třetím největším rakouským městem, důležitým průmyslovým střediskem i křižovatkou kultury. Rozprostírá se po obou březích Dunaje, přičemž historické jádro se nachází na pravém (jižním) břehu, zatímco my šlapeme po levém. Je trochu pod mrakem, ale chladno není, jede se nám dobře.

Blížíme se k Mauthausenu, nedaleko něhož byl 8. srpna 1938 založen první koncentrační tábor mimo Německo. Míjíme elektrárnu Walsee Mitterkirchen a zastavujeme v městečku Grein. Vypíná se nad ním pozdně gotický zámek Greinburg, rozšířený v 17. století. Usazujeme se na náměstí v letní zahrádce kavárny Blumensträußl, která se v reklamních materiálech prezentuje jako Kaffeehaus im Biedermeierstil nabízející Spezialkaffees a täglich hausgemachte Mehlspeise. Sedíme, klábosíme a když přijedou poslední opozdilci, pácháme skupinové foto před kašnou stojící upropstřed krásně upraveného náměstí.

Projíždíme městečkem Persenbeug, míjíme elektrárnu Ybbs-Persenbeug a poté zříceninu Weitenegg. Na posledním úseku nemusíme ani moc šlapat, neboť nám vydatně pomáhá vítr, který fouká do zad. Pár kilometrů před cílem však najednou jedou proti nám tři naši, kteří jeli první. Zjistili, že jsme minuli místo, kde cyklostezka odbočovala doleva a tato cesta končí u zdymadla zavřenými vrátky. Otáčíme a naše rychlost rázem klesá na polovinu, proti větru je to mnohem namáhavější. Ještě, že to není tak daleko, sjíždíme z náspu a podél silnice se blížíme do městečka Emmersdorf an der Donau. Kemp je hned na kraji, na břehu Dunaje, na druhé straně se rozkládá město Melk. V podvečerním slunci se skví mohutná stavba benediktinského kláštera, největšího v celé Evropě.

Celkem jsme ujeli 126 km.

V sobotu ráno jedeme trvale po levém břehu a stále kolem vinic. Jsme totiž v oblasti Wachau, úzkém pásu podél Dunaje, který vytváří srdce Dolních Rakous, proslulé úrodnými nížinami, vinicemi a malebnými vesničkami. Na vysokých březích řeky se rýsují úchvatné pevnosti, hrady a opevněné kláštery. Ne nadarmo říkají Rakušané údolí Wachau „úsměv na tváři Rakouska“. Pěstuje se zde převážně bílé víno a často se konzumuje před dosažením plné vyzrálosti: Most, který je k dostání na sklonku léta, je produktem prvního kvašení. Po něm následuje Sturm (náš burčák), jemně šumivý nízkoalkoholický nápoj vznikající v další fázi fermentace. Nakonec se na trhu ocitne Heurige neboli nové, mladé víno. Z hroznů, které se sklízejí až po prvních mrazech, se vyrábí Eiswein, čili ledové víno. Nejoblíbenějším vínem v Rakousku je Grüner Veltliner neboli Veltlínské zelené, které zabírá největší plochu dolnorakouských vinohradů, následuje Ryzlink vlašský, Müller-Thurgau, Rulandské bílé a Ryzlink rýnský.

Po několika kilometrech projíždíme vesničkou Willendorf, kde byla 7. srpna 1909 nalezena slavná jedenácticentimetrová soška ženy ze starší doby kamenné, Willendorfská venuše. Tento symbol plodnosti je údajně přes pětadvacet tisíc let starý a opatruje jej vídeňské Přírodovědné muzeum. Podobně jako naše Věstonická venuše, která je však ještě o pět tisíc let starší, má krátké nohy, velká ňadra a široké boky.

Rozkošné městečko Spitz an der Donau se choulí na břehu Dunaje, na úpatí vrchu Tausendeimerberg (vrch Tisíců věder), pojmenovaného podle množství vína, jež odtud údajně pocházelo. Vysoko nad městem se vyjímají rozvaliny hradu Hinterhaus s gotickou hradbou a renesančním opevněním.

Krátce se zastavujeme u opevněného kostela obklopeného hřbitovem ve vesničce St. Michael. Při jízdě úzkými uličkami registrujeme na chodníku před domy nabídku hroznového vína a ovoce za 1 euro. Nápis na cedulce hlásá: „Peníze vhoďte do poštovní schránky. Děkujeme.“ Toho musíme využít, už jenom proto, že v našich končinách by bylo něco takového naprosto nemyslitelné. Také si říkáme, že někde musíme ochutnat burčák!

Zastavujeme před šipkou Pomaßl ukazující vlevo do kopců mezi vinice. Chvilku ještě váháme, ale nabídka burčáku je tak lákavá, že neodoláme. Nejprve přejíždíme železniční koleje, úzká asfaltová silnička se začíná klikatit a stoupat, brzy je však stoupání tak prudké, že postupně sesedáme, jako poslední Vašek, když se mu kolo staví na zadní. Tlačíme kola až do malé osady a zůstáváme stát před vinařským sklípkem rodiny Pomaßl. Objednáváme si Sturm a protože je opravdu vynikající, objednávku po chvíli zopakujeme. Fotíme se uvnitř i venku, když chci na majiteli, aby nám udělal fotku, kde bychom byli všichni, ptá se: „Mit Kopf, oder ohne Kopf?“ Radši s hlavami, odpovídám a kontroluji, zda se mu to opravdu podařilo. Prudký sjezd dolů je vskutku adrenalinový zážitek.

Další zastávku děláme na vyhlídce na okraji městečka Dürnstein, kterému se říká „perla Wachau“. Za svou popularitu vděčí dobrodružstvím anglického krále Richarda Lví srdce. Na třetí křížové výpravě, na niž se Richard vydal spolu s francouzským králem Filipem II. Augustem a rakouským markrabětem Leopoldem V., se nepohodl s ostatními vůdci kruciáty. Cestou domů přes území Babenberků byl v roce 1192 zajat a uvězněn v pevnosti Künringerburg nad Dürnsteinem, jejíž trosky se dochovaly dodnes. Podle pověsti krále našel jeho věrný francouzský minstrel Jean Blondel pomocí písně, kterou znali jen oni dva. Zaplatil výkupné ve výši 35 000 kilogramů stříbra a Richard se ocitl na svobodě. Peníze použili Babenberkové na opevnění Ennsu, Hainburgu, Wiener Neustadtu a Vídně.

  Kousek za městečkem zastavujeme u velkého památníku v podobě granátu stojícího na mohutném kamenném sarkofágu. Byl postaven podle návrhu vídeňského stavebního rady Friedricha Schachnera. ke 100. výročí bitvy, jež se zde odehrála 11. listopadu 1805 mezi spojeneckými ruskými a rakouskými oddíly pod velením generála Kutuzova a polního maršála Schmidta proti francouzskému armádnímu sboru maršála Mortierra, který tu byl zničen.

Přijíždíme na okraj městečka Stein an der Donau, stavebně prakticky spojeného s Kremsem. Krems an der Donau, česky Kremže, byla během 11. a 12. století vážným soupeřem Vídně, dnes je spolu se sousedním Steinem vyhledávanou turistickou destinací okouzlující půvabnou architekturou městských domů a nádvoří. Ke zdejším tradičním výrobkům patří kremžská hořčice a kremžská běloba.

Na druhém břehu Dunaje leží Mautern an der Donau a nad ním, na 449 m vysokém kopci, stojí benediktinský klášter Göttweig. Byl založen v roce 1083 a roku 1094 se v něm usadili benediktini z kláštera St. Blasien ve Schwarzwaldu. V roce 2001 byl prohlášen kulturní památkou UNESCO.

Za kruhovým objezdem odbočujeme do kempu Donaupark, ležícího přímo na břehu Dunaje.Máme za sebou rovných 50 kilometrů a jakmile postavíme stany, sedáme opět na kola. Přejíždíme po mostě na druhý břeh, odbočujeme doprava, zmíněný most podjíždíme a šlapeme podél Dunaje. Zastavujeme u restaurace, usedáme na terase a objednáváme si rakouské pivo zipfer. Po krátkém posezení pokračujeme k elektrárně Altenwörth, přejíždíme na levý břeh a vracíme se kolem odstavené elektrárny Theiβ do kempu.

Celkem jsme ujeli 105 kilometrů a aby se nám nezkrátily žíly, jdeme pěšky do Steinu. Hledáme doporučovaný vinný sklípek Heuriger Hamböck a máme radost, když jej objevíme. Sedíme venku na terase, popíjíme vynikající bílé a s údivem vzhlížíme ke kostelu s komínem v kopuli.

Na neděli je naplánovaná jenom krátká projížďka, protože řidiče je nutné odvézt k jejich autům. Pro nápad jet po včerejší trase směrem na Dürnstein a stejnou cestou zase zpátky nemám příliš pochopení, proto se brzy vracím do městečka, toulám se jeho uličkami, střídavě šlapu na kole nebo vedle kola a fotím.

Se stejnou chutí se později procházím městečkem Stein an der Donau. Celkem 21 kilometrů, za celou akci 355 km.