Poslední, již posmrtně vydaná kniha
regionálního spisovatele a historika Františka Drašnera, má vysvětlující
podtitul Havlíčkovým Brodem a jeho okolím ze všech stran. Jako obsáhlý a
poněkud netradiční průvodce městem a širokým okolím provádí v rámci třiceti
vycházek čtenáře – poutníka po všech zajímavých místech Havlíčkobrodska.
Zajímavých nejen svými světskými a církevními památkami, ale také událostmi a
rodáky, lidmi, kteří ve svém životě něco dokázali, ať již to byli umělci,
podnikatelé nebo bojovníci proti minulým režimům, fašistickému i
komunistickému. Autor předpokládal, že jeho vycházky budou návodem, který není
třeba striktně dodržovat, ale nechat se jím inspirovat, používat vlastní hlavu
a využívat nejen nohy, ale i kolo, vlak a třeba i automobil.
Škoda jen, že se nevyvaroval chyb a omylů,
z nichž některé (týkající se světelského kostela sv. Václava) zmínila
badatelka Alena
Křivská ve
svém článku Historie versus mýty – fakta
versus domněnky. Ten vyšel ve Světelském zpravodaji č. 2/2007 a já si jej
dovolím téměř celý převzít:
Není jistě málo těch, kteří si
knihu tohoto oblíbeného regionálního autora koupili a mají z ní upřímnou
radost. Zklamáni však budou ti, kteří vezmou autorův popis zdejšího kostela
doslova a vypraví se tam, aby na vlastní oči uviděli Brandlovy obrazy a další
četné umělecké památky zde uváděné. Kde se stala chyba? O tom lze dnes již
pouze spekulovat.
Osobně vidím hlavní
problém v autorově nekritickém přístupu k dostupné literatuře a
místní tradici, z nichž pro svou práci čerpal. K jeho cti a obhajobě však
musím dodat, že to neměl vůbec lehké. Odborná literatura pojednávající o
nejstarší historii kostela a uměleckých památkách nacházejících se v jeho interiéru,
z níž by se dalo spolehlivě čerpat, totiž neexistuje. Pokud vůbec něco
objevíme, pak jen útržkovité zmínky, které si odporují, vzájemně se vylučují a
směšují dohromady historická fakta a místní lidovou tradici. Odhalit
nepřesnosti, chyby či nesprávnosti, jichž se dávní pisatelé dopustili, je velmi
těžké a mnohdy téměř nemožné.
Jako badatelka jsem
shromáždila všechny všeobecně dostupné a známé informace a nyní krok za krokem postupně
prověřuji jejich věrohodnost. Odpovědně mohu říci, že omylům a nesprávnostem se
nevyhnul již Jeronym Solař, Ottův slovník naučný, Jaroslav Dostál, Zdeněk Wirth
ani Emanuel Poche. Je pak následně opsali a stále opisují další, hlavně pak
současní regionální autoři, kteří se v nouzi opírají navíc i o naštěstí
stále živou místní tradici. Tu však bohužel prezentují jako věrohodná fakta,
čímž se popis kostela stále víc mění ve snůšku nepřesností, nesprávností a
mýtů.
V případě pana
Františka Drašnera šlo navíc s největší pravděpodobností i o spěch, velkou
časovou tíseň, do níž se při psaní dostal, což mu nedovolilo trochu více se
zamyslet nad tím, co je mu předkládáno. Snad proto např. slovo od slova opsal
některé neúplné a četnými omyly poznamenané informace z publikace Emanuela
Pocheho Umělecké památky Čech, ačkoliv o těchto chybách musel vědět
z článků ve Světelském zpravodaji.
Tvrdit, že se
v kostele nachází šest Brandlových obrazů je přinejmenším nešťastné. Vždyť
jde pouze o dosud ničím nepotvrzenou místní tradici, podle níž jsou ve Světlé
tomuto slovutnému baroknímu malíři připisovány ještě nejméně tři obrazy další.
A pokud hovoříme právě o šesti velkých obrazech visících v bočních lodích,
nenajdete zde obraz zpodobňující biblický motiv Zvěstování Panně Marii, nýbrž
Zvěstování sv. Anně.
Daleko více zarážející
však jsou v této pasáži četné omyly a chyby, k nimž by určitě
nedošlo, kdyby si autor, než vůbec začal psát, kostel pořádně prohlédl,
k čemuž měl jako místní zajisté dostatek příležitostí. Nemohl by
přehlédnout, že mnohé jím zmíněné sochy, na něž se z dětství ještě pamatuji
i já, už v interiéru dávno nejsou, naopak Václav, jeden ze tří vzácných a
historicky cenných zvonů, ve věži zůstal. Také o něm už bylo v poslední
době napsáno dost. Dále by nemohl tvrdit, že se v kostele nachází deset
náhrobních kamenů ze 16. století. Proti jasně hovoří čitelné nápisy a letopočty
na náhrobních kamenech v bočních lodích. A tak bychom mohli pokračovat
dál, postupně rozebrat celou pasáž a poukázat na další a další nepřesnosti,
chyby a zmatky, které však pozorný čtenář či vnímavý návštěvník odhalí zajisté
sám.
Dodávám, že záměrem
tohoto příspěvku rozhodně není čtenáře znechutit a od čtení či koupě zmíněné
knihy je odradit, pouze je upozornit na velké problémy, s nimiž se
regionální autoři (mne nevyjímaje) již po léta potýkají, a které snižují
hodnotu jejich, jinak velmi záslužné práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat