Vrch Vysoká u Kutné Hory

Hor, kopců a vrchů s tímto názvem objevíte v Čechách, na Moravě i na Slovensku několik. Nejvyšší (2547 m) se nachází ve Vysokých Tatrách, další (1034 m) je v Novohradských horách, stejně se jmenuje nejvyšší kopec (1024 m) Vsetínských vrchů a druhý nejvyšší (754 m) v Malých Karpatech, také v Javořích horách (750 m), u Havlíčkova Brodu (587 m) a v Ještědsko-kozákovském hřbetu (545 m). Vrch Vysoká nedaleko Kutné Hory je z nich sice nejnižší (471 m), ale rozhodně není nejméně zajímavý.

Vystupuje z relativně rovinaté krajiny u obce Miskovice, která leží na státní silnici č. 2 spojující Kutnou Horu s Prahou. Už více než deset let stojí na vrcholu 32 metrů vysoká ocelová konstrukce sloužící jednak jako vysílač Československého rozhlasu, jednak jako rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 25 metrů. 

Pokud máte dojem, že jste ji už někde viděli, zapátrejte v paměti a zjistíte, že je téměř věrnou kopií rozhledny Oslednice nedaleko Telče, neboť mají společnou projektovou kancelář. Na Vysoké je však zajímavěji řešený vstup: nejprve do prostoru zděného domku a pak teprve k ocelovému schodišti. Vystoupáme po 144 kovových schodech a nabízí se nám výhled na část Jizerských hor, Krkonoše se Sněžkou, Orlické hory a Železné hory, osamocené dominanty Kunětickou horu, Říp a Bezděz, z měst Kolín, Nymburk a samozřejmě Kutnou Horu.

Rozhledna se nachází na okraji lesa a někteří „pokořitelé rozhleden“ ani nevědí, že se v něm, jen pár desítek metrů odtud, skrývají další dvě zajímavé stavby. 

Tou první je betonová měřická věž, jedna z těch, které byly na území republiky postaveny v meziválečném období (na Vysokém Kamýku u Písku, Mezivratech u Votic, na Melechově a jinde), druhou je zřícenina neobvyklého půdorysu. 

Byl to barokní letohrádek s kaplí sv. Jana Křtitele, který nechal postavit majitel panství František Antonín Špork poté, co v roce 1695 na léčení v Karlových Varech vyhrál nad saským kurfiřtem Friedrichem Augustem sázku o 1400 dukátů a rozhodl se věnovat je právě k tomuto účelu. V zakládací listině z roku 1698 se píše, že „…na tak zvaném vrchu Vysoká aneb Belveder pro tři zestárlé poustevníky, kteří přísahou na místo vázáni býti mají, k uctění velikého sv. Jana Křtitele poustevnu založil a pohodlnými příbytky opatřil, na věčné časy obdaroval, tak že jim ničeho k živobytí potřebného scházeti nemá.“ Na věčné časy to ovšem nebylo (to ostatně známe i z novější historie), neboť již o rok později nový majitel panství odmítl mnichy vydržovat. Několik let se proto o ně staral jejich domovský klášter v Lysé nad Labem, ale když bylo třeba stavbu na Vysoké upravit, nařídila správa kláštera, aby se mniši vrátili zpět. Kaple s letohrádkem osiřely a začaly pustnout. Osudný den přišel 30. dubna 1834. Večer udeřil do věže blesk, vzplál oheň a jelikož to bylo v den pálení čarodějnic, měli obyvatelé sousedních vsí za to, že se tak děje i na Vysoké a nikdo nespěchal hasit.

Půdorys celé stavby tvoří čtverec se zkosenými rohy. Střed stavby byla vlastní, dřevem do podoby osmibokého jehlance klenutá kaple, která zasahovala až do střechy. V kapli byla ve výši prvního patra umístěna pavlač, kterou mniši vcházeli ze svých pokojů. V přízemí, pod pokoji řeholníků, byla umístěna kuchyně, komory a pod nimi sklepy. Nad celou budovou se vypínala věž s okny do všech stran na způsob lucerny. Všechny místnosti byly ještě počátkem 20. století dobře znatelné, ale do dnešních dnů se zachovaly jen zbytky masivních obvodových zdí do úrovně hlavní římsy s fragmenty okenních a nosných oblouků.

Na Vysoké se konaly slavné svatojanské poutě a v roce 1870 zde byl – po čtyřech předchozích úředně zakázaných pokusech – uspořádán tábor lidu.