Při víkendovém setkání „toulkařů“ jsme se vypravili do Srbské Kamenice k památníku známé letecké havárie. Památník stojí
na břehu rybníka nacházejícího se u silnice ze Srbské Kamenice na Novou Olešku
a připomíná tragickou událost, která se zde odehrála před čtyřiceti lety.
26.
ledna 1972 krátce po sedmnácté hodině došlo k havárii letadla Douglas DC-9 jugoslávských
aerolinií, které letělo ze Stockholmu do Bělehradu. Od mezipřistání v Kodani
bylo na palubě třiadvacet cestujících a pět členů posádky, havárii jako
zázrakem přežila jen dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovićová. První dny, kdy
byla v kómatu, strávila v nemocnici v České Kamenici, poté byla převezena do
vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích a začátkem března do Bělehradu.
Měla zlomenou spodinu lebeční a otok mozku, zlomené dva obratle, bérec,
předloktí, žebra, pohmožděná játra, ledviny a množství tržných ran. O tom, co letušce
při pádu z výšky 10 160 metrů zachránilo život, se dodnes jen spekuluje. Je možné,
že v okamžiku výbuchu byla v zadní části letadla, například v kuchyňce, exploze
za ní mohla přibouchnout dveře, a proto ji podtlak nevytáhl ven. Letadlo se při
pádu rozlomilo na dva kusy, přičemž ten, ve kterém se nalézala, dopadl na
prudký svah a sklouzl po něm dolů, což náraz zmírnilo.
Podle
oficiální verze explodovala v letadle časovaná nálož, pravděpodobně instalovaná
ustašovci, členy fašistické, silně nacionalistické chorvatské organizace, která
za druhé světové války i po ní fanaticky bojovala za samostatné Chorvatsko.
Vesna
se díky své nezlomné vůli postupně uzdravovala, denně trávila spoustu hodin
cvičením a posilováním, plaváním a masážemi. Po několika měsících dokázala chodit
bez berlí a jejím cílem se stal návrat na palubu letadla. Zaměstnavatel byl
však jiného názoru a přidělil jí místo v kanceláři, kde pracovala 18 let. Je
přesvědčená, že za tím byla politika, konkrétně její názory na tehdejšího
prezidenta Slobodana Miloševiče, neboť se v bělehradských ulicích účastnila
demonstrací proti jeho vládě. Když režim padl, byla mezi těmi, kteří promlouvali
k lidem z balkonu radnice. V posledních letech žije v ústraní, respektive v
léčebnách, neboť se začala ozývat stará zranění. Na Srbskou Kamenici však
nezapomněla. Zpočátku přijížděla často, položila květiny ke kameni
připomínajícímu místo tragédie a setkávala se s lidmi, kteří ji z trosek
zachránili. Později se snažila zúčastnit alespoň výročních akcí, naposledy tu
byla v roce 2002.
Žádné komentáře:
Okomentovat