Toulka Prahou

Toulám se po Praze, konkrétně po Malé Straně, Petříně a Starém Městě, místy mnohokrát navštívenými a přesto objevuji stále něco nového.

Zastavuji se na Karlově mostě u sochy Jana Nepomuckého. Stojí mezi 9. a 10. pilířem na pravé straně už od roku 1683, takže je zde nejstarší sochou. Podle skici vídeňského sochaře Matthiase Rauchmüllera a modelu Jana Brokofa ji v Norimberku odlil zvonař J. W. Heroldt. Bronzové reliéfy umístěné na podstavci zobrazují Václava IV. se psem, zpověď manželky královny Johany a svržení Jana Nepomuckého do Vltavy. Originály jsou uloženy v Muzeu Karlova mostu, zde jsou kopie vyleštěné od prstů turistů k nelibosti památkářů. Symbolem štěstí se přitom staly náhodou.

„Je to legenda, kterou vytvořila jedna průvodkyně v roce 1991 pro turisty. Z historie je známo, že se prsty kladly na kříž, který je přímo položen v místě, kde byl Jan Nepomucký vhozen do Vltavy,“ vysvětlila Petra Hoftichová z Galerie hlavního města Prahy.

Onen kříž je vsazen do zábradlí kousek odsud, stejně jako kopie původní barokní ozdobné mříže s  deskou s pěti hvězdami. Ty jsou již také od prstů vyhlazená dozlatova…

Pražská Čertovka představuje místo, které odděluje Kampu od ostatní částí Malé Strany. Jedná se o uměle vytvořený vodní náhon, který byl vybudován již ve 12. století. Zasloužil se o něj řád maltézských rytířů, později známých jako johanité. Ti náhon uměle vytvořili proto, aby sloužil jako přívod vody do původních devíti malostranských mlýnů, které se kolem ostrova Kampy rozprostíraly. Název Čertovka se začal mezi lidmi proslýchat až kolem roku 1892. Podle jedné z pověstí, podle které údajně mohl název vzniknout, chodívala v minulosti do těchto míst prát prádlo jedna velmi provokativní a problémová žena. Ta prý jednou při praní halekala na nedalekou skupinku mladíků. Chlapci ji označili jako čertovskou bábu, a následně na její dům namalovali sedm čertů, což ženu úplně rozčílilo. Kvůli jejímu chování bylo místo, kam chodívala s prádlem, označováno jako Čertovka a postupem času se název rozšířil na celý kanál. K turisty nejoblíbenějším místům Čertovky patří Velkopřevorský mlýn, který sloužil svému účelu až do roku 1936 a jeho mlýnské kolo je doposud plně funkční.

Na mostku u mlýnského kola na Čertovce si fotím mříž doslova obsypanou stovkami visacích zámků. Zavěšovat zámky na kovové konstrukce umístěné na mostech přes vodu je zvyk, který se před časem dostal i k nám. Na svědomí ho má italský spisovatel Federico Moccia (*1963), který ve své knize Ho voglia di te (česky Chci tě) vydané v roce 2006 líčí, jak zamilovaná dvojice, aby stvrdila svou lásku, připevňuje visací zámek řetězem na kandelábr starobylého mostu Milvio v Římě a klíče hází do řeky Tibery. A proč zrovna na Ponte Milvio? Protože zde 14. února roku 269 mučednickou smrtí zahynul svatý Valentin, patron všech zamilovaných. Romantický příběh románové dvojice inspiroval italské milence, kteří začali na kandelábry onoho mostu zavěšovat zámky se svými jmény. Následovala další města, nejprve v Itálii a později i v zahraničí. A teď už tedy i Praha...

Nedaleko Staroměstské věže Karlova mostu, v Karlově ulici čp. 4, se nachází Keplerovo muzeum. Jeho logo je tvořeno třemi kruhy představujícími Mars, Zemi a Slunce, tělesa, jejichž vzájemnou polohou se světově proslulý matematik, astronom a astrolog Johannes Kepler v Praze zabýval.

Kepler se narodil 27. 12. 1571 ve Weil der Stadtu a zemřel 15. 11. 1630 v Řezně. Studoval na Univerzitě v Tubingenu a studium ukončil v roce 1593. V letech 1594-1600 vyučoval na střední škole ve Štýrském Hradci a roku 1600 přišel do Prahy jako asistent Tycha Brahe a podílel se na zpracování jeho přesných měření dráhy planety Marsu. Když v následujícím roce Tycho Brahe zemřel, stal se Kepler císařským matematikem a astrologem. S finanční podporou císaře Rudolfa II. pracoval na svém stěžejním a astronomy dodnes uznávaném díle Astronomia Nova obsahujícím odvození a formulaci prvních dvou zákonů o pohybu těles ve sluneční soustavě (třetí zákon publikoval v Linci o deset let později ve své práci Harmonices mundi). Během dvanácti let prožitých v Praze napsal Kepler více než třicet spisů. Známý je také jeho horoskop z roku 1609, který sestavil pro Albrechta z Valdštejna.

Nad portálem průchodu, který vede z Karlovy ulice do Anenské ulice, je umístěna nenápadná bronzová pamětní deska s reliéfním portrétem a textem připomínajícím, že v domě pobýval v letech 1607 až 1612 Johannes Kepler. V průchodu je další pamětní deska, shora visí malý poutač a na stěně jsou tři prosvětlené vitriny. Uprostřed malého nádvoří je od roku 2002 fontána v podobě kovové prstencové sféry od akademického sochaře Zdeňka Kolářského.

Muzeum bylo otevřeno při příležitosti 400. výročí publikování Keplerova spisu Astronomie Nova na závěr mezinárodní vědecké konference nazvané Keplerův odkaz v kosmickém věku, konané v Praze v srpnu roku 2009, který byl vyhlášen za Mezinárodní rok astronomie.

Překvapením je, že muzeum je umístěno v jedné jediné místnosti o výměře pouhých 22 metrů čtverečních, ale to neznamená, že jsem s jeho prohlídkou za čtvrt hodinky hotov. Přehršli nových poznatků lze načerpat z informačních panelů s texty v českém a anglickém jazyce a také z několika displejů s různými animacemi, například růstu sněhových vloček. Keplerovi doslova učarovaly, a tak se stal prvním vědcem, který určil jejich tvar. Je zde také funkční model zubového čerpadla, které Kepler vynalezl a použil pro fontány v zahradě císaře Rudolfa II., a dále repliky některých nástrojů a přístrojů. Muzeum je určeno nejen školákům, středoškolským a vysokoškolským studentům, ale nejširší veřejnosti včetně zahraničních turistů. A jak je vidět ze zápisů v návštěvní knize, návštěv ze zahraničí je několikanásobně více než tuzemských…

Jednou ze zajímavostí muzea jsou samotné vstupenky, jejichž vzhled zdaleka není tuctový. Tisknou se po zaplacení vstupného a každá je originálem. Je na nich vyobrazen astronomický ciferník pražského staroměstského orloje, na němž je vyznačen přesný okamžik vstupu do muzea, který je také uveden po staročeském a babylonském způsobu a nechybí ani hvězdný čas. Na rubu vstupenky je natištěna část renesanční mapy hvězdné oblohy. Z dvanácti vstupenek lze složit celou mapu, což snad mohou využít vícehlavé návštěvy, samotnému jedinci je to k ničemu. Autorem této originální vstupenky je Vojtěch Sedláček, člen České astronomické společnosti a zakladatel Agentury ProVás s. r. o., která pod jeho vedením Keplerovo muzeum realizovala.

Zastavuji se Na Perštýně v restauraci U Medvídků. Její založení se datuje již od roku 1466. Bývalý pivovar, ve kterém byl rovněž první pražský kabaret, byl v 19. století přestavěn na jednu z největších pražských pivnic. Po roce 1989 byl dům vrácen v restituci dědicům původních majitelů, kteří ho opravili, vybudovali v něm stylový tříhvězdičkový hotel s 33 pokoji, rozšířili pivnici a navázali na pivovarskou tradici. Od roku 2004 se U Medvídků opět vaří pivo. K oblíbeným patří hlavně polotmavý nefiltrovaný ležák Oldgott nebo extra hořký světlý ležák 1466. Jednou za měsíc se v minipivovaru připravuje X BEER 33, podle výše stupňovitosti nejsilnější ležák na světě, který kvasí v dubových sudech 200 dní. Kapacita pivnice 300 míst, Budvar bar má 45 míst, zahrádka 50 míst, salonek 30 míst, pivovar 40 míst, kongresový sál 100 míst. V pivovaru se můžeme setkat s dnes již nepoužívanými technologickými součástmi, jako je štokové chlazení, otevřené kvasné kádě, dřevěné ležácké sudy a ruční stáčení do lahví s patentním uzávěrem. Při rekonstrukci byl vybudován v historických prostorách hotel s 33 pokoji v tříhvězdičkovém standardu. Hotel je výjimečný svými dochovanými gotickými krovy a renesančními malovanými stropy.

 Metrem jedu na Vinohradský hřbitov, podívat se na hrob Václava Havla (†18. 12. 2011, pohřeb se konal o pět dní později). Hřbitov byl založen v roce 1885 a postupně byl ve třech fázích rozšiřován. Sloužil zejména k ukládání ostatků rodin bohatých pražských měšťanů, nejvíce hrobů a hrobek je z přelomu 19. a 20. století a z období první republiky. Odpočívají zde například spisovatelé Jan Karafiát, Jaroslav Foglar, Karel Václav Rais, Karel Matěj Čapek-Chod a František Kožík, dále Eva Bosáková, Jiří Grossmann, Emil Hácha, Egon Erwin Kisch, Jan Pivec, Jiří Šlitr, či Jaroslav Štercl.

Václav Havel je pohřbený v jedné ze čtrnácti hrobek pod arkádami novogotické jednolodní kaple sv. Václava postavené v roce 1897 podle projektu architekta Antonína Turka. Kromě Havlovy první manželky Olgy, která zemřela v lednu 1996, jsou na stejném místě pohřbeni i jeho rodiče, stejně jako někteří další členové rodiny Havlů a Vavrečků. Ambit s hrobkou byl roku 1996 rekonstruován architektonickou kanceláří AHK architekti. Na levé zdi jsou věnce s portréty Havlových prarodičů a zlacené nápisy. Náhrobek byl vyroben z mrákotínské žuly. Čtyři metry vysoký náhrobní kámen lemují bronzové reliéfy andělů a Panny Marie, které pro Havla vytvořil sochař Olbram Zoubek. Na žulové desce nad hrobkou jsou jména Havlových rodičů a jeho ženy Olgy.