Hračkobraní

Hračkobraní je festival, který už poosmé představuje na zámku v Kamenici nad Lipou spoustu hraček z přírodních materiálů a jejich výrobců či návrhářů. Je určen všem, které hračky zajímají nebo hledají inspiraci pro vlastní tvorbu. Jeho cílem je propagace českých autorských hraček z přírodního materiálu a jejich prezentace veřejnosti. Výrobci se na festivalu snaží poukázat na tyto hračky jako na zajímavou, vtipnou a konkurenceschopnou alternativu k hračkám, které jsou k dostání v síti hračkářských obchodů.

Původní hrad ze 13. století byl přestavován v polovině 16. století a znovu v letech 1580—1583, věž nad branou byla dostavěna v roce 1744. Počátkem 19. století dal zámek přestavět děd básníka R. M. Rilkeho, F. Rilke. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839–1842 Jakub Rudolf Geymüller. Geymüllerové byli posledními soukromými majiteli zámku, od roku 1945 zde byla umístěna dětská ozdravovna. V roce 1998 byla její činnost ukončena, zámek přešel do správy Uměleckoprůmyslového musea v Praze a v letech 1999 až 2004 prošel celkovou rekonstrukcí.

Dnes se zde nachází expozice uměleckého kovářství Kované železné práce ze sbírek UPM, která představuje v první části ukázky středověkých, renesančních a barokních mříží a zábradlí, v druhé soubory historických zámků, klepadel, kování a klíčů od doby románské až do 19. Století a v poslední části kované práce učitelů a studentů Odborné školy pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové z umělecky vrcholného období školy z let 1895– 1914.

V jižním křídle zámku navštěvujeme Městské muzeum, které zde sídlí od roku 2004. Jeho expozice s názvem Muzeum pro všechny smysly má za cíl originálním a poutavým způsobem přiblížit historii města a aktivně zapojit návštěvníka do prohlídky. V první části může například posedět v replice kupé úzkokolejky a zhlédnout filmy o minulosti a současnosti kamenického zámku (zrak), v další části se seznámí s tradiční řemeslnou výrobou na Kamenicku, uvidí historické nástroje, nářadí i výrobky, které zde vznikaly, například dřevěné hračky (hmat). Chuť reprezentuje kuchyňské nádobí, formy na výrobu perníku či domácí strojky a mlýnky na kávu, sluch lze potěšit v moderním poslechovém křesle skladbami zdejšího rodáka Vítězslava Nováka a nahrávkami z archivu muzea a Českého rozhlasu. Kromě toho jsou zde k vidění historické hrací strojky, flašinet a hudební nástroje.

V jiné části zámku je expozice Hračky ze sbírky Františka Kyncla, která ve třinácti vitrínách představuje hračky pocházející z doby od konce 19. do konce 20. století.

Navštěvujeme i podzemí zámku, v němž sklářská výtvarnice a sochařka Alena Matějková vystavuje monumentální objekt Cesta. Dílo z hrubého kamene záměrně navozuje dojem, který v nás zanechávají menhiry a megalitické stavby rozeseté před staletími v Evropě.

Přehlídky hračkářské tvorby na zámeckém nádvoří se účastní čtrnáct výrobců hraček, převážně dřevěných a textilních, kteří prošli letošním hustým sítem pořadatele, jímž je Správa kulturních zařízení města Kamenice nad Lipou. 

V rámci doprovodného kulturního programu mohou návštěvníci na zámku i v přilehlé zámecké zahradě šestnáct tvůrčích dílen (slámování, plackování, malování na trička a hrnečky, hrnčířský kruh, origami a další) a rozvíjet v nich své dovednosti při vlastnoruční výrobě hraček a dalších předmětů. Doprovodný program také nabízí loutková i činoherní pohádková divadelní představení, vystoupení kejklíře, chodce na chůdách a výuku žonglování.

Nadmíru zajímavá je také výstava Angličáci Matchbox, která prezentuje výběr miniaturních aut a jiných vozidel, s nimiž si hrálo několik generací dětí a které se staly sběratelským fenoménem. Anglická firma Lesney začala vyrábět kovové miniaturní modely aut, strojů a různých hraček koncem 40. let, značku Matchbox představila v roce 1953. V poválečné době nebyla zdaleka jediným výrobcem miniaturních modelů aut. Odlišnost a vtip její produkce však spočívaly v hračce právě takové velikosti, aby se vešla do krabičky od sirek, v úzkém sepětí výrobku s jeho obalem a konečně v nízké ceně, která musela být dostupná i dětem z chudších vrstev. Obaly, jež daly značce její název, byly inspirovány krabičkami Norvic vyráběnými československou firmou Solo Sušice.

Společnost Lesney neustrnula u prvního úspěchu, inovovala svou nabídku a reagovala na vývoj u konkurenčních výrobců. Pod značkou Matchbox vznikla série 1-75 a ta byla brzy doplněna dalšími řadami, které inovovaly a variovaly podobu aut, například sériemi větších modelů stavebních a zemědělských strojů či veteránů (Models of Yesteryear). V Československu 60. A zejména 70. Let, kde vládly normalizační šeď a informační vakuum, představovaly „angličáky“ zjevení. A to pro nevídanou preciznost a dotaženost provedení, funkčnost, zářivou barevnost a trvanlivost materiálu, tedy vlastnosti, které neměly nejen podobné hračky, ale často ani reálná auta z východního bloku. Magický nápis Made in England byl v období existence RVHP symbolem nedosažitelnosti západního světa. Angličáky se staly nejen populární, ikonickou hračkou, ale i sběratelským fenoménem pro dospělé.

Z Kamenice nad Lipou odjíždíme do nedalekých Počátek, kde máme v úmyslu projít si zdejší naučnou stezku.

Počátky mají dodnes patrný půdorys trhové osady – ulice podél cesty spojující Jihlavu s Jindřichovým Hradcem, rozšiřující se ve střední části, kde byl postaven kostel sv. Jana Křtitele, původně gotický z poloviny 14. století, později přestavěný v barokním slohu. 

V městečku se narodil Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý (1868–1929), nejvýznamnější básník českého symbolismu, a své první hudební vzdělání tu získal pozdější hudební skladatel Vítězslav Novák. V roce 1870 a 1871 zde jako host paní Josefíny Brdlíkové žila Zdeňka, dcera Karla Havlíčka Borovského. Matka jí zemřela v roce 1855, otec o rok později, bylo jí osm let. Vyrůstala u několika poručníků a svým osudem vzbudila velký zájem české veřejnosti, která ji přijala za „dceru národa“. Konaly se loterie, slavnosti a sbírky na její výchovu a vzdělání o na věno; ale národ si na ni také dělal neústupné právo, bylo sledováno její chování, jednání a tvrdě kritizována, kdykoliv se zazdálo, že její osobní život neodpovídá sentimentálnímu vztahu k otcově památce. Když se v Praze zamilovala do poručíka rakouské armády, polského šlechtice, účastníka bojů za osvobození Polska, očerňovali ji nejrůznější „vlastenci“, že ona, dcera Havlíčkova, má poměr s rakouským důstojníkem. Paní Brdlíková se jí ujala ještě včas, Zdeňka se v laskavém a vlídném prostředí venkovského města i rodiny začala probírat z těžké zasmušilosti. Chodila s paní Brdlíkovou po lesích, sbíraly a zavařovaly lesní plody, večer hrávaly na klavír a vyprávěly si. Zdeňka přijela i příští rok, už z Německého brodu, kde žila s hluchou babičkou a tetou, a opět prožila šťastné dny, jak o tom svědčí její dopisy z Počátek. V dalším roce však onemocněla a v září 1872 zemřela v německém brodě ve věku 24 let. Tam je také pochována vedle svého děda Matěje Havlíčka.

Počátky leží v kopcích Českomoravské vysočiny, pokrytých lesy, v krajině rybníků a pramenů potoků, které jsou počátky velkých řek. Odtud také odvozují původ svého jména Počátky a naučná stezka K pramenům Počátek a okolí.

Cílem jejích zřizovatelů bylo směrovat trasu do původních lázní sv. Kateřiny a ke kostelu stejného jména a zpřístupnit veřejnosti prameny sv. Markéty a sv. Vojtěcha, které tvořily první prameniště pro městský vodovod, a dále pramen řeky Jihlavy. Na realizaci stezky přispěla ROP Jihovýchod dotací 4 miliony korun.

Z Počátek jedeme po silnici směrem na Horní Cerekev, ale již po necelých třech kilometrech odbočujeme vpravo na Svatou Kateřinu. Zákaz vjezdu nás nutí zaparkovat na kraji silnice a pokračovat pěšky. Vodoléčebné a klimatické Lázně sv. Kateřiny jsou připomínány již v 16. století. V roce 1541 píše ve své Kronice české Hájek z Libočan o svaté vodě z okolí Počátek, kde se v roce 1423 léčili ranění husité po bitvě u nedalekého rybníka Boru. Ze 17. století pochází pověst o onemocnění dvou dcer pana Kryštofa z Leskovce, Kateřiny a Markéty, tyfem. Obě se uzdravily pitím vody z lesních pramenů a pan Kryštof nechal z vděčnosti a pro slávu Boží vybudovat nad prameny kapličky a zasvětit je sv. Kateřině, sv. Markétě a českému patronovi sv. Vojtěchovi. Lázně byly populární zvláště mezi pražskou smetánkou – navštívila je řada osobností, jako bratři Čapkové či Julius Zeyer – odehrává se zde část jeho románu Dobrodružství Madrány. Dnes mají lázně „světový“ název Resort Svatá Kateřina a pyšní se wellness programem.

Stoupáme ke kapli sv. Kateřiny, jejíž stavba v čistém barokním slohu je připisovaná slavnému Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi (1689–1751). 

Točíme se jak vítr v bedně a hledáme kudy kam, turistický rozcestník nám nabízí pouze červenou značku k pramenu Jihlavy a na opačnou stranu do Počátek, na stromě je ještě značka hipostezky, ale o existenci naučné stezky nevědí ani dva starší náhodní kolemjdoucí, kteří jsou z Počátek. Ale to nemusí nic znamenat, spousta lidí nemá pojem o turistickém značení a přesto mohou být místními znalci. Vyrážíme tedy po „koňské“ značce, která na rozdíl od naučné stezky je vyznačená v terénu, ale není zakreslená na mapě...

Přicházíme k silnici, kde se i značení hipostezky ztrácí, ale my už se podle mapy orientujeme a míříme k pramenu Jihlavy. Nachází se v podobě malého jezírka uprostřed louky v hloučku vzrostlých listnatých stromů a je označen cedulí.

Pokocháme se výhledem do okolí, především na Javořici, nejvyšší vrchol Vysočiny (837 m n. m.), a neznačenou cestou, přes les a louku se vracíme ke kapli sv. Kateřiny. Prameny se pokusíme najít na druhý pokus, odbočením z červené značky.

Podařilo se jen z 50 %, kapličku sv. Markéty jsme našli, kapličku sv. Vojtěcha nikoliv. Rozhodně nejsou blízko sebe, jak by člověk podle mapy předpokládal.

Takže za těžké peníze vybudovaná naučná stezka je osazena informačními tabulemi a tabulemi s publicitou, avšak turistické značky a rozcestníky byste na ní hledali marně. Jedinou spolehlivou informaci jsme objevili na až na turistické vizitce, kde je drobným písmem uvedeno, že „Trasa NS není značená, k navigaci použijte mapu.“