Zemřel Pavel Bobek

Po urputném a několikrát vyhraném boji s těžkou nemocí jí populární rokenrolový zpěvák a gentleman české country ve věku 76 let podlehl.

Narodil se 16. března 1937 v Praze, vystudoval Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, avšak rock´n´roll, tehdejší hudební fenomén, ho lákal stále víc a víc. Mezi jeho spolužáky byli například Jan Kaplický a Eva Jiřičná, ve fakultní skupině se setkal s budoucími legendami Jiřím Brabcem, Miki Volkem a Pavlem Sedláčkem. V zaměstnání zase pracoval v jedné projekční skupině se svými vysokoškolskými kolegy Jiřím Laurentem (kytaristou skupiny Olympic), Mirkem Černým (diskžokejem) a Petrem Nárožným (konferenciérem skupiny Rangers).
V roce 1963 přijal angažmá u skupiny Olympic, se kterou potom vystupoval v semaforském pořadu Ondráš podotýká, a s níž také nahrál první rokenrolové singly. O dva roky později Olympic opustil a po dalším roce zahájil spolupráci s Country Beatem Jiřího Brabce, kde se setkal s vynikajícím textařem Jiřím Grossmannem, který pro něho později napsal mnoho nezapomenutelných písní. V roce 1967 přijal trvalé angažmá v divadle Semafor, s nímž spolupracoval až do roku 1990.

Protože pro soudruhy ze Supraphonu byl jeho repertoár nepřijatelný, přešel k firmě Panton, která mu záhy poté vydala první samostatné album Veď mě dál, cesto má. Další elpíčka následovala vždy s odstupem několika let, což bylo dáno tím, že Pavel Bobek si vždycky pečivě vybíral, které písně do svého repertoáru zařadí. Jeho písně – až na drobné výjimky – popisují nějaký příběh a mnohdy až svádí k domněnce, že to všechno musel ve svém životě zažít. Vše muselo být naprosto perfektní, od textu až po výsledné aranžmá. Proto není jeho diskografie tak bohatá, jak by někdo za třicetiletou hudební kariéru očekával.

„Pojď dál a zpívej a se mnou se dívej, jak stárne svět a my stárnem s ním. Mám stále rád, co rád jsem měl dříve, jenže teď možná líp už to vím…“

Obal CD

Ve Světlé Pavel Bobek vystupoval před více než deseti lety, konkrétně 26. února 2002, se skupinou klavíristy Miloše Nopa, zpěvačky Lídy Nopové a jejich syna Mikuláše, který seděl za bicími. Přišlo tolik lidí, že se zaplnilo celé přízemí divadelního sálu Společenského domu, což bylo pro nás, pořadatele, příjemným překvapením. Zazněly všechny osvědčené hity, které lidi důvěrně znají a v hledišti si je s ním pobrukovali, například Můj rodný dům a píseň Kennyho Rogerse s českým názvem Lásko, mně ubývá sil, nechyběla samozřejmě ani píseň o zraněném vojákovi, vracejícím se z války ke své dívce Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát s textem Jiřího Grossmanna, ale také jeho úplně nejstarší hity jako Oh, Boy!, stará vypalovačka Chucka Berryho Sweet Little Sixteen či klasická rokenrolovka Ann s českým názvem Má dívka N. Vypadalo to, že koncert skončí zpěvákovým velkým hitem z repertoáru Johna Denvera Veď mě dál, cesto má, ovšem posluchači ho jen tak lehce nepustili, a tak ještě dvakrát přidával. Tou úplně poslední písničkou byl Houston, jeho další velký hit, opět s textem Jiřího Grossmanna.