Milovník hudby, koncertní umělec a
dlouholetý hudební pedagog nás opustil v nedožitých devadesáti letech.
Jeho životní krédo vypovídá o jeho velkorysosti, laskavosti a životní
moudrosti: „Člověk by měl být vděčný
za každé ráno, měl by být vděčný za to, že je takový, jaký je. A měl by mít rád
všechny lidi, měl by mít rád i ty, které rád nemá.“
Narodil se roku 1924 v Praze, ale dětství strávil ve Světlé.
Když mu bylo šest let, přestěhoval se s rodiči do Prahy, ale všechny
prázdniny trávil vždy ve Světlé. Jeho otec Ladislav byl povoláním inženýr-architekt,
původně pracoval na ministerstvu veřejných prací v Praze a ve 20. letech minulého
století začal podnikat ve Světlé. Jeho největším dílem ve městě byla přístavba
radnice. Matka Anna byla rodačka ze Světlé, dcera kamenického mistra Josefa
Podpěry.
Ve třetí třídě se začal učit hrát na klavír a přes
počáteční odpor jej to za nějaký čas začalo kupodivu bavit. Jenomže otec říkal,
že se řemeslník se uživí lépe než muzikant, a tak šel studovat strojařskou
průmyslovku. Maturitu složil v roce 1943 a hned poté ho zařadili do
letňanské Avie, kde se vyráběla vojenská letadla. Již v době studií poznal
spoustu krásné muziky a začal se zajímat o orchestrální hru. Nejvíce jej
zaujala flétna. Na vojně působil v armádním uměleckém souboru, po odchodu
do civilu pracoval krátce jako konstruktér ve smíchovské vagonce Tatra a pak
odešel do Moravské filharmonie v Olomouci. Oženil se, ale protože s
manželkou nedostali byt, odešli do Ostravy, kde se budoval Ostravský symfonický
orchestr (následně přejmenovaný na Státní filharmonii Ostrava a později na
Janáčkovu filharmonii Ostrava). V orchestru byl
vedoucím skupiny fléten, neboli sóloflétnistou, mnohokrát také hrál před
orchestrem jako sólista večera. V Ostravě žili Beranovi pětadvacet let, jejich
manželství zůstalo bězdětné. Po odchodu do důchodu (mimochodem o čtyři roky
dříve, protože měl tzv. penzi za výsluhu let) zdědil ve Světlé po své švagrové
Marii Podpěrové dům, a tak se sem v roce 1980 se ženou přestěhovali.
 |
| Pan Vladislav Beran s manželkou před hrobkou Podpěrových |
V lidové
škole umění začal učit hru na klavír a také na flétnu, na kterou zde téměř nikdo
nehrál, a také na zobcovou flétnu jako přípravný dechový nástroj. Měl také
neobvyklého koníčka – sbírání fléten. Vždy jej
zajímalo jak, kdy a kde byla flétna udělaná a jednou se ji dokonce pokusil i
vyrobit.
Celý svůj život Vladislav Beran zasvětil hudbě, miloval Mozarta, Dvořáka
a také Brahmse. Do prvního dílu Vlastivědného sborníku Světelsko
přispěl krásnou vzpomínkovou prací Moje Světlá a do druhého neméně zajímavou
statí Světelští muzikanti.
Žádné komentáře:
Okomentovat