Dovolená u moře za „socíku“

Zajet si v době „budování reálného socialismu“ na dovolenou k moři bylo v podstatě možné jen k Černému moři do Bulharska a Rumunska, případně k Baltu do NDR, tedy do takzvaných lidově demokratických zemí. Nebyl k tomu ani nutný pas, stačilo zajít si s občanským průkazem a vyplněným formulářem na odbor pasů a víz, nechat si vystavit cestovní přílohu – a několik týdnů si počkat.

Zato cestování na Západ nebylo pro každého. Je pravda, že bylo možné zakoupit si zájezd v Čedoku, Sportturistu či CKM, což byly cestovní kanceláře, ale to byla víceméně teorie. V praxi to vypadalo tak, že se v den zahájení prodeje stály několikahodinové fronty a zájezd byl často ještě téhož dne vyprodán. Byla tu také možnost požádat banku o takzvaný devizový příslib, ale pokud jste na příslušných místech neměli vlivné známé, čekali jste většinou marně. Kromě toho jste museli zažádat o vydání výjezdní doložky, kterému předcházel složitý byrokratický proces, takže bylo možné v zahraniční cestě komukoliv zabránit, i když měl cestovní pas. Žádost o vydání výjezdní doložky musela být schválena několika osobami, počínaje výborem uliční nebo podnikové stranické organizace (a to i když jste nebyli členy KSČ!), muži navíc potřebovali potvrzení příslušné okresní vojenské správy.
Před každou cestou bylo nutné vyplnit takzvané celní a devizové prohlášení, kam banka zapsala prodanou cizí měnu. Přibrat si ovšem s sebou peníze, které vám zbyly z minulé cesty nebo které jste si vypůjčili, bylo zakázané. Nemluvě o tom, že pokud vám nějaké peníze po návratu zbyly, bylo vaší povinností vrátit je do čtrnácti dnů bance, nikoli ponechat si je na příště, nebo je prodat sousedovi! Také jste při výjezdu museli do prohlášení zapsat obnos v československých korunách, které máte v peněžence, abyste naši „tvrdou“ měnu náhodou nevyměnili za forinty, leva, leie či zloté...

*  *  *

Ve světelských sklárnách se díky iniciativě několika členů SSM (Socialistický svaz mládeže, jednotná a jediná organizace sdružující mladé lidi) po několik let jezdilo podnikovým autobusem do Bulharska. Členství v SSM nebylo podmínkou, proto se stalo, že v roce 1976 a 1978 jsem se zúčastnil pobytových zájezdů do kempu Kamčija a v roce 1979 do kempu v Primorsku. Kemp Kamčija se nachází asi pětadvacet kilometrů jižně od Varny a je pojmenován podle řeky, která se zde vlévá do moře. Podél moře se táhne mnohakilometrová pláž s jemným pískem. Kapacita kempu byla obrovská, klientelu tvořili převážně Češi a Němci. Východní, samozřejmě.