Smluvním autobusem odjíždíme do Záježové, odkud vyrážíme po červeně značené Rudné magistrále. Nejvyšším bodem je vrch Ďurovie (933 m), z něhož klesáme do sedla Stará Huta, kde je Pepa na kontrole. Za sedlem záměrně opouštíme červenou a hřeben traverzujeme zleva, problémy s červenou, která je přeznačená a místy vede nelogicky.
Možnost odbočit si navíc po neznačených cestách na Ostrožku, nejvyšší vrch (877 m) stejnojmenného hřebínku, rezolutně odmítáme. Stoupáme na Siroň (688 m), tady už je značení v pořádku, a tak s radostí klesáme do Detvy.
Poslední úsek vede po asfaltu, podél železniční tratě přicházíme k nádraží a oživujeme se malým pikem v hostinci, jemuž kolegové dali v minulých dnech název U Kulaté báby. Trasu hodnotíme jako jednu z nejhorších – respektive nejméně zajímavou – ze všech dosud uskutečněných Toulek, a těšíme se na zítřek, který slibuje onačejší zážitky.
„Po tejto ústupovej ceste odchádzali do pohoria Poľany partizanské jednotky II. partizanskej brigády "Za slobodu slovanov" (ano, s malým S) oddiely partizánskej brigády "Alexander Nevskij" II CS samostatnej brigády, bojujúce na území Zvolenského okresu, v celkovou počte asi 5000 mužov. V pohorí Poľany a Slovenského rudohoria bojovali až do spojenia sa s postupujúcou Sovietskou armádou na jar 1945.“
Po žluté značce stoupáme zpočátku strmě, ale později už jen víceméně traverzujeme po vrstevnici 1250 metrů k horskému hotelu Poľana.
Chvilku posedíme, vypijeme pivko nebo kafko a vydáváme se na nejvyšší vrchol Poľany. Míjíme další památník SNP...
... a po právě kosených loukách míříme do sedla Priehybina (1270 m).
Odtud postupně a nijak dramaticky stoupáme na Poľanu (1458 m). Nazývá se také Zadná Poľana a je nejvyšším vrchem geomorfologického celku Poľana, což je masivní horstvo s kruhovým půdorysem o průměru 18 km. Vzniklo v třetihorách, kdy se na starý, poměrně plochý povrch Slovenského rudohoří vylily proudy lávy ze stratovulkánu Poľany. Nejzajímavější částí je kaldera Poľany, která vznikla propadnutím původního vrcholu sopečného kuželu.
Odtud je to ještě půl kilometru na rozcestí ke dvěma vyhlídkám – vlevo na Jánošíkovu skalu, vpravo Katrušku. Nadšeni krásnými výhledy vracíme se do hotelu Poľana, kde můžeme zážitek umocnit další konzumací.
Z rozcestí pod hotelem sestupujeme po žluté turistické značce na rozcestí Bystré-Vráta. Další porce klesání vede po cyklotrase, což bohužel není nic jiného než normální asfaltka, kterou značkaři označili červeným a zeleným písmenem C...
Po obou stranách se nám otevírají krásné výhledy na rázovitou krajinu Hriňovské lazy s osadami rozprostírající se po celém širém okolí. Bonusem je po pravé ruce Raticov vrch s výraznou siluetou moderního kostela Panny Marie Fatimské. Základní kámen kostela byl posvěcen 23. května 1992, kostel byl postaven svépomocí a o dva roky později, 13. října 1994, byl posvěcen. 1. srpna 1996 přišli do Hriňové kapucíni a při kostele vyrostl v letech 1996–1998 klášter zasvěcený sv. Andělům strážným.
Přicházíme k autobusové zastávce u hlavní silnice na dolním konci Hriňové a po dvou minutách přijíždí autobus!
* * *
Pro mnohé je prvním z nich brzké vstávání, které pro mě žádný problém nepředstavuje. V 6.20 hod. odjíždíme z autobusového nádraží do stanice Trnavy-Iviny, kde vystupujeme přímo na zelené značce. Ta nás vede Suchohradnou dolinou (z větší části po asfaltu) do sedla Príslopy (945 m). Ve stráni pod lesem je jednoduchý památník SNP, na jehož tabuli je text:„Po tejto ústupovej ceste odchádzali do pohoria Poľany partizanské jednotky II. partizanskej brigády "Za slobodu slovanov" (ano, s malým S) oddiely partizánskej brigády "Alexander Nevskij" II CS samostatnej brigády, bojujúce na území Zvolenského okresu, v celkovou počte asi 5000 mužov. V pohorí Poľany a Slovenského rudohoria bojovali až do spojenia sa s postupujúcou Sovietskou armádou na jar 1945.“
Po žluté značce stoupáme zpočátku strmě, ale později už jen víceméně traverzujeme po vrstevnici 1250 metrů k horskému hotelu Poľana.
Chvilku posedíme, vypijeme pivko nebo kafko a vydáváme se na nejvyšší vrchol Poľany. Míjíme další památník SNP...
Z rozcestí pod hotelem sestupujeme po žluté turistické značce na rozcestí Bystré-Vráta. Další porce klesání vede po cyklotrase, což bohužel není nic jiného než normální asfaltka, kterou značkaři označili červeným a zeleným písmenem C...
Po obou stranách se nám otevírají krásné výhledy na rázovitou krajinu Hriňovské lazy s osadami rozprostírající se po celém širém okolí. Bonusem je po pravé ruce Raticov vrch s výraznou siluetou moderního kostela Panny Marie Fatimské. Základní kámen kostela byl posvěcen 23. května 1992, kostel byl postaven svépomocí a o dva roky později, 13. října 1994, byl posvěcen. 1. srpna 1996 přišli do Hriňové kapucíni a při kostele vyrostl v letech 1996–1998 klášter zasvěcený sv. Andělům strážným.
Přicházíme k autobusové zastávce u hlavní silnice na dolním konci Hriňové a po dvou minutách přijíždí autobus!
Následující článek Toulky po horách (IV)
Žádné komentáře:
Okomentovat