Za keškami z Dolních Bojanovic

Po včerejším celodenním dešti, kdy jsme místo na kole trávili čas u bowlingu a burčáku, odjíždějí někteří domů, jiní na dopolední vyjížďku do okolí a já za několika keškami

Po zelené turistické značce po panelové cestě stoupající z okraje Dolních Bojanovic vyjíždím na malou keškovací výpravu. První keš je na travnaté mezi naproti křížku, který dal v roce 1933 zhotovit František Bohůn zřejmě jako poděkování za odvrácení neštěstí, které postihlo jeho rodinu.

Po necelém kilometru, v blízkosti podzemního zásobníku plynu, je další keška. Zastavuji u křížku, který v roce 1890 nechali postavit manželé František a Viktorie Kučerovi z Dolních Bojanovic. Původně byla celá památka litinová, natřena nazeleno. Při opravě byla odstraněna rozpadající se základna a nahrazena betonovou se zvýrazněnými nárožími.

Základna nese hranolový dřík, na němž je litinový kříž s břevny kruhového průřezu a korpusem Krista, nad nímž je připevněna tabulka s písmeny I.N.R.I. Na zadní straně dříku je vyrytý nápis: Opraveno L. P. 1994.

Cesta prochází lesem zvaným Kapánsko, kde se ve vzdálenější minulosti vyskytovali vlci. Svědčí o tom i pojmenování jednoho z míst v tomto lese – Vlčí rynk. Shromažďovali se v něm celé vlčí smečky a lidé jej raději obcházeli, neboť zvláště v tuhých zimách byli vlci nebezpeční i lidem. Jednou se přes Vlčí rynk vydal gajdoš, který dlouho do noci vyhrával na svatbě. Když z křoví vyběhl vlk, vylezl gajdoš na strom. Vlk si sedl pod něj a hladově pohlížel vzhůru. Gajdoš rozvázal uzlíček s výslužkou a házel mu dolů nejprve koláčky  a pak i klobásky. Ani potom se však vlk z místa nehnul... Gajdoše i přes strach přemáhala únava a snad by i usnul, jenže mu vyklouzly gajdy zpod paže a spadly rovnou na vlka. A jak se přitom pádu zmáčkl měch a vydral se táhlý mečivý tón, vlk se vyděsil a utekl. Gajdoš slezl ze stromu a sám sobě spílal, že měl být chytřejší, vždyť by stačilo vlkovi jen zahrát – nejlépe falešně – a zachránil by koláčky i klobásky. Špatná nálada ho přešla až doma, když viděl, jak se žena i děti raduji z jeho návratu a to, že přišel s prázdnou, je nemrzí.

Jeden ze dvou vlků

Další keška by měla být u kaple sv. Rocha, zbudované v roce 1831 na cholerovém hřbitově zvaném Kerchůvek. Kaple však leží mimo cestu, která sama o sobě je po včerejším celodenním dešti rozblácená a jízda po ní není žádný med, natož abych se vydal po louce s vysokou trávou – tuhle kešku prostě oželím. Však další je hned na konci cesty, ještě než se vjede do Mutěnic:

Stejně tak další keška je nedaleko zajímavého křížku:

Ujel jsem 21 kilometrů, ulovil devět kešek a dvě jsem nenalezl.