Co jsem také přečetl_______________ _____Dobrodružstvá Mórica Beňovského

Současná „doba koronavirová“ zapříčinila, mimo jiné, také uzavření knihoven. Dobrý důvod k tomu, abych se podíval do vlastních zásob a konečně došlo na knihy, které jsem si koupil už před léty a jejich čtení odkládal na později. A to je případ i této slovenské knihy

Vzpomenete si ještě na třináctidílný televizní seriál Vivat Beňovský, natočený ve slovensko-maďarské koprodukci v roce 1975? Předlohou mu byl výše zmíněný historicko-dobrodružný román Joža Nižnánského, autora mnohem populárnější Čachtické paní. Příběh o Mórici Beňovském autor slyšel poprvé z úst svého dědy a téma ho tak zaujalo, že o tomto legendárním světoběžníkovi sesbíral dokumentární materiál a s obdivuhodnou fantazií jej rozvedl. Polský spisovatel Janusz Roszko (1932–1995), autor čtyřistastránkové monografie o Beňovském „Awanturnik neesmiertelny“, nazývá svého hrdinu „géniem autokreace a vymýšlení vlastního osudu“.

*  *  *

Gróf (čili hrabě) Matúš Móric Michal František Serafín August Beňovský se narodil ve slovenském městečku Vrbové nedaleko lázní Piešťany. Přesné datum je poněkud nejasné, nejpravděpodobnější je 20. září 1746. Stejně nejistá je i Beňovského národnost, neboť kromě Slováků se k Beňovskému hlásí též Maďaři a Poláci.V matrice svatojurského gymnázia je však mladý Móric zapsán jako „šlechtic slovenský z Vrbového v Nitranské stolici“. Kariéru začal jako důstojník rakouské armády v sedmileté válce. Jeho – skutečně mimořádná – životní pouť pak „nabrala grády“ roku 1760, kdy mu zemřela matka a on se musel soudit o rodinný majetek a vzdorovat obvinění z odpadlictví od katolické víry. Před rozsudkem raději uprchl do Polska, kde se přidal k polskému národnímu hnutí proti ruskému carovi a padl přitom do ruského zajetí. Dostal se do vyhnanství na daleké Kamčatce, odkud spolu s dalšími vyhnanci v roce 1771 uprchl. Na ukradené lodi se pak vydal na dobrodružnou cestu severním Pacifikem a přes portugalské Macao se roku 1772 dostal až do Francie, kde vstoupil do francouzské armády. Čile se přitom věnoval i politice a tak brzy získal lukrativní místo francouzského vojensko-obchodního zástupce na Madagaskaru.

Kvůli neshodám s francouzskými vládními úředníky se však Beňovský po čase vrátil do Uher, kde mu byla udělena amnestie a potom navázal úzkou spolupráci s Anglií a USA. Znovu se objevil na Madagaskaru, kde na nejvýchodnější bodu ostrova založil osadu Mauritánia a také faktorii, která obchodovala hlavně s otroky. Velkou měrou se však zasloužil i o zvelebení ostrova a životních podmínek místního obyvatelstva, za což mu shromáždění kmenových náčelníků ostrova udělilo titul krále. Touto svou činností byl ale trnem v oku Francouzům, kteří proti němu roku 1786 vyslali trestnou výpravu. 23. května došlo k boji, při kterém byl Beňovský zabit. Byl pochován se své osadě Mauritánii, po boku svých dvou přátel – ruských utečenců, kteří ho doprovázeli už od útěku z Kamčatky.

Zbývá snad už jenom dodat, že během svého bouřlivého života nezapomněl Móric Beňovský ani na lásku – se svojí ženou Zuzanou, rozenou Honschovou, dcerou řezníka ze Spišské Soboty, měl dva syny a tři dcery.

*  *  *

Beňovského francouzsky psané paměti, v nichž s prášilovskou fantazií popisoval své osudy, vyšly v anglickém překladu v roce 1790 a dočkaly se 17 reedic v sedmi jazycích. Staly se základem řady beletristických zpracování, jejichž autory byli maďarský spisovatel, rodák z Komárna, Mór Jókai (1888), slovenský spisovatel Jožo Nižnánsky (1933) a v češtině Dezider Galský (Král Madagaskaru“, 1967).

*  *  *

Jožo Nižnánsky (1903–1976) se narodil ve Velkých Brestovanech u Trnavy, vystudoval novinářství a redigoval postupně několik časopisů. Poučený četbou Waltera Scotta, Alexandra Dumase, Móra Jókaie a Henryka Sienkiewicze spojil svůj vypravěčský talent s dlouholetými zkušenostmi pohotového novináře a napsal v letech 1931–1938 celou řadu historických dobrodružných románů jedoduché kompozice. Vybíral si témata ze slovenských dějin, největší slávy dosáhla jeho kniha o sadistické hraběnce Alžběty Báthoryové Čachtická paní (1932) a její volné pokračování Žena dvou mužů (1937). V meziválečném období se jeho knihy staly opravdovým lidovým čtením. Pro mnoho lidí a pro mládež byly první pozvánkou do světa systematického čtení a napomáhaly rozvíjet historické vědomí národa. Od prvních vydání Nižnánského knih však uplynulo více než pětasedmdesát let, změnila se doba, změnila se literatura a změnil se i vkus čtenářů...