27. ročník turistického pochodu, jehož se účastníme téměř každoročně již od roku 2000
Vzhledem k tomu, že trasa pochodu byla stejná jako v roce 2020, zmíním jen, že start byl od stanice metra C Střížkov, že jsme na Proseku navštívili kostel sv. Václava,... ... kde jsme se mimo jiné podívali na vystavený betlém... ... a pak chvíli poseděli u kafíčka v „knihokavárně“ ve Velkém mlýně, což je kulturní a kreativní centrum, které vzniklo v rámci projektu, jehož cílem bylo dlouhodobé oživení historické barokní budovy Velkého (Löwitova) mlýna: Když se v roce 1872 začalo s regulací řečiště Vltavy, bylo Mlýnské rameno, které obtékalo židovskou Libeň, vysušeno a mlýn byl zrušen. Budovy koupil roku 1883 Jáchym Löwit, který je nechal přestavět na pekárnu. V roce 1906 se vlastníkem objektu stalo město, v 50. letech 20. století připadly budovy národnímu podniku Zelenina Praha, který je přeměnil na sklad brambor. Chátrající budovu převzalo koncem 60. let 20. století Divadlo S. K. Neumanna (nynější Divadlo pod Palmovkou) a využívalo ji k ukládání divadelních rekvizit. V roce 2001 nechala Městská část Praha 8 Löwitův mlýn kompletně zrekonstruovat. Během velkých povodní v srpnu 2002 byl mlýn zaplaven až po střechu a voda prakticky zničila výsledky předchozí rekonstrukce. Od té doby byl mlýn až do nedávna nevyužitý, protože na další rekonstrukci se nenašly prostředky.
* * *
Earthkeš Libeňský profil nás inspiruje ke krátké zastávce u skalního výchozu tvořeného mořskými usazenými horninami ordovického stáří (490 až 445 miliónů let před současností). Postupným usazováním vznikaly hrubozrnné a jemnozrnné vrstvy pískovců, drob a prachovců:
Příčinou, proč jsou vrstvy ukloněné, když se na dně ukládaly vodorovně, bylo variské (hercynské) vrásnění, při němž se horniny tlakem zprohýbaly, vyzdvihly či poklesly. Pokračujeme v cestě podél Vltavy a umělého slalomového kanálu...
... a pak podél Botanické zahrady, která v současné době láká na instalaci skleněných objektů skláře Jiřího Pačinka. Jeho Skleněnou zahradu jsme si před lety prohlíželi v Kunraticích u Cvikova a na tomto blogu ji najdete zde. * * *
Velkou skálu (314 m) trasa pochodu sice těsně míjí, my však na ni stoupáme – nejen kvůli Vrcholovce.cz, ale prostě proto, že by byla škoda ji minout...
... a pak pokračujeme do Čimického háje a do Kobylis, kde je v restauraci U Blekotů – jako vždy – cíl pochodu. Po krátkém posezení odcházíme ke stanici metra a z Náměstí Republiky jdeme pěšky ke klášteru minoritů, který se spolu s kostelem sv. Jakuba Většího nachází v ulici zvané Malá Štupartská. Ale to už je téma pro další článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat