Tradiční jarní setkání Toulkařů
Ač máme ubytování až odpoledne, vydáváme se na cestu „na sever“ – jako obvykle – už ráno, neboť máme připravený plán. První zastávka je na okraji obce Kadlín, kde necháváme auto a po silničce se zákazem vjezdu stoupáme k rozhledně Hradišť stojící na stejnojmenném vrchu:
Někdy v průběhu třetihor zde magma prorazilo zemskou kůru a vytvořilo čedičové návrší vysoké 314 m, o němž se ví, že bylo pravěkým osídleným místem s keltskou a slovanskou historií. Čedič zde byl těžen do roku 1900 a po něm zůstala hluboká jáma, u níž byl v roce 1911 zbudován vodojem. Na masivním kamenném podstavci byka vybudována dřevěná rozhledna, jejíž otevření pro veřejnost se konalo 9. září 2006. Základní kameny stavby jsou očíslovány, přičemž každé číslo značí dárce kamene. Opláštěná konstrukce se schodištěm a krytou vyhlídkou ve výšce 15 m je vysoká 19 metrů. Je zataženo, takž moc dobrý výhled nemáme, prý je odsud možné vidět Bezděz, Ralsko, Ještěd, Jizerské hory, Krkonoše, také Milešovku v Českém středohoří a Říp. Vracíme se k autu a popojíždíme do Kadlína, malé vesničky, v níž žije zhruba 150 obyvatel a na víkendy přijíždí několik chalupářů. Název Kadlín pochází pravděpodobně ze slova tkát – Tkadlín.
Obec má bohatou a dlouholetou minulost. Zachovala si svůj vesnický ráz, na upravené návsi stojí křížek a nedaleko něho lípa zasazená 24. července 2016 u příležitosti 670. výročí Kadlína. K jejím kořenům byla vložena schránka se vzkazem pro budoucí generace. Historicky nejcennější budovou je kostel sv. Jakuba Většího s opodál stojící dřevěnou zvonicí. Projektem „7 kadlínských zastavení“ se vedení obce podařilo Kadlín zviditelnit a přilákat turisty do muzea a na rozhlednu. Jdeme se podívat k místnímu muzeu. Je umístěno v půdních prostorách budovy obecního úřadu a skládá se z několika expozic připomínajících život na vesnici:
Je bohužel zavřeno, a tak se musíme spokojit s návštěvou přístřešku na dvoře, v němž je umístěna expozice staré selské techniky, která představuje stroje, které zemědělci využívali: Jsou tu pluhy, smyky, brány a válce, tedy nářadí, které sloužilo k úpravě půdy před setím a sázením, ruční secí stroj na setí jetele a vojtěšky. Dále stroj upravený na výsev cukrovky, stroje na sklizeň pícnin a obilnin, mlátička na výmlat obilnin a fukar na čištění obilí a dalších plodin. Nejvíce jsou v expozici zastoupeny potažní vozy. Najdete zde vozy celé obedněné, takzvané fasuňky, dále žebřiňák sloužící k dopravě obilí, sena a slámy, bryčku, ale také vůz s voznicí (lejtou) na odvoz močůvky a potažní sáně. * * *
Pokračujeme v cestě autem přes Mšeno do obce Lobeč, kde je Muzeum Eduarda Štorcha, můj několikaletý cíl. Ale to už je námět pro další článek.
Žádné komentáře:
Okomentovat