Co jsem také přečetl_______________ ____________detektivky Evy Kačírkové

Lépe řečeno detektivní povídky české autorky

Masožravé rostliny – v šesti povídkách autorka jasně vymezuje hranici mezi normálním, spořádaným životem a zločinem. V „Konci semestru“ studentka pátrá po pachateli vraždy donchuána Borka, probodnutého v bazénu. Povídka „Bojíte se doktora?“ vypráví o pokusu propašovat přes hranice zpěvačku Brigitu, kdežto „Masožravé rostliny“ o krásné, ale bezohledné Tamaře, ženě, která zavinila smrt sochaře. Povídka „Smrt na inzerát“ je motivována podivnými machinacemi s prodejem rekreační chaty v podhůří Jizerských hor. „Dům bez oken“ je příběh dívky, která se nestarala, z jakých zdrojů pocházejí peníze na její život, a konečně „Směnka“ na život popisuje následky spekulace s ukradenou směnkou.

Po sezóně se nevraždí je soubor tří strukturou si podobných novel: „Po sezóně se nevraždí“, „Ani smrt není jistá“ a „Muži neumírají pro lásku“. Titulní příběh se odehrává na rekreaci u Jadranu*) v tehdejší Jugoslávii a je motivován hrabivostí a sobectvím. Druhý příběh je zasazen do Prahy a zachycuje bezohledný boj o očekávané dědictví. Třetí novela se odvíjí v prostředí pražské bohémy a zločin pramení z touhy po pochybné společenské slávě. Vypravěči jsou většinou svědky události vedoucí k vraždě a snaží se odhalit zločin buď ve spolupráci s policií, nebo na vlastní pěst. 

Na textu je znát, že byl napsán v sedmdesátých letech. Nejde ani tak o detektivky v pravém slova smyslu, jako spíše o vztahy mezi lidmi...

___________________________________________________________________

*) „Hotel Daleké obzory byla drúza volně spojených bílých hranolů. Dva z nich přesahovaly o dvě patra ostatní. V těch dvou posledních poschodích, až pod rovnou střechou, bylo jen po dvou pokojích.“ 

Ve skutečnosti se hotel jmenuje Plavi Horizont (= Modrý obzor) a nachází se v Chorvatsku v zálivu Trašte nedaleko vsi Radoviči. Byli jsme tu se ženou autem (škodovkou „stovkou“) v roce 1989. Tehdy to byla ještě Jugoslávie a dostali jsme poprvé a naposled devizový příslib...

*  *  *

Eva Kačírková, rozená Navrátilová (26. 1. 1937 v Olomouci) se narodila do rodiny krejčího. Po studiích na gymnáziu vystudovala Přírodovědnou fakultu v Olomouci, obor biologie a chemie. Do roku 1962 učila na základních školách v okolí Olomouce. Poté pracovala v Praze jako laborantka a po mateřské dovolené od roku 1965 v různých administrativních zaměstnáních. Od roku 1973 se profesionálně věnovala literatuře. Publikovala v různých časopisech, např. Vlasta, Květy, magazín Interpress aj. V literární činnosti se věnovala výhradně detektivnímu žánru. 

V roce 1975 vydala svou první knížku detektivních příběhů Masožravé rostliny. Debut byl úspěšný, ale jak známo, o tom, zda se objevil skutečný autor, do značné míry rozhoduje kniha druhá. Tou byla Po sezóně se nevraždí (1977) – vedle stejnojmenné novely obsahuje ještě povídku „Předpověď minulosti“. 

Pak následovaly další a další – Sedm stupňů do pekla (1979), Abchazský med (1982), Riziko povolání (1984), Jak si vosa staví hnízdo (1987), Vraky bez pokladů (1988) – dva detektivní příběhy: „Konec slunovratu“, který začíná na pohřbu v Olomouci, a „Vylídka na smrt“ o vraždě na chalupě v Josefově Dole.

Od roku 1971 spolupracovala s režisérkou Věrou Chytilovou, podílela se např. na scénářích k filmům Hra o jablko (1978) a Panelstory (1979), kde hrála i jednu z hlavních rolí. 

V roce 1994 získala 1. místo v Ceně Havrana o nejlepší detektivní povídku roku „Noční strach“. V roce 2003 byl její detektivní román „Tolary jsou zlaté“ nominován na Cenu Jiřího Marka. Její knihy byly přeloženy i do němčiny, ruštiny a slovenštiny. Zemřela 10. 11. 2023.