Toulky po horách 2025 (VI)

Předchozí článek Toulky po horách 2025 (V)

Návštěva Harmanecké jeskyně, nejznámější velkofatranské jeskyně, známé výskytem bílého měkkého kašovitého sintru a nejvýznamnější lokalitou výskytu netopýrů na Slovensku 

Stejně jako včera odjíždíme rychlíkem Fatran v 8.36 hod. směrem na Banskou Bystrici, kde musíme přesednout na autobus, který nás zaveze zase kousek zpátky pod Harmaneckou jeskyni. Původně plánovaný výstup z vlaku na zastávce Harmanec jaskyňa prý už několik let není možný. Zastávku tu sice je, ale vlaky zde nezastavují. Proč, to nám nikdo nevysvětlíl...

Ale zázraky se dějí! Zatímco včera jsme zastávkou projeli, dnes tu vlak zastavuje! Je to proto, že se zde vlaky budou křížit (tedy míjet), neboť náš (nebo protijedoucí, už nevím) má zpoždění.

„Tak vystoupíme, ne?“ ujímám se iniciativy.

To nemůžeme, ozývají se hlasy, to je na pokutu!

„Jo, a od koho? Kdybych tady byl sám, tak už jsem venku...“

Beruna to psychicky nevydrží, spěchá vyhledat průvodčího a po chvilce přibíhá:

„Můžeme vystoupit! Rychle!“

Tak to je zase jednou historka, která vstoupí do dějin Toulek!

*  *  *

Sestupujeme od zastávky k silnici a po půl kilometru odbočujeme s modrou turistickou značkou strmým klikatícím se chodníkem ke vchodu do Harmanecké jeskyně. Vstupné činí deset eur, senioři je mají o jedno euro(!) levnější.

Vstupní prostor zvaný Izbica, který využívali dřevorubci a lesní dělníci jako úkryt v nepříznivém počasí, byl zdejším obyvatelům známý odedávna. Pozdější objev jeskyně v roce 1932 nebyl výsledkem náhody, ale cílevědomé a namáhavé práce osmnáctiletého Michala Bacúrika, který po 14 dnech vykopal úzký otvor – dnešní Objevitelskou chodbu – a vstoupil do sněhobílé síně, později nazývané Dóm objaviteľa. Není bez zajímavosti, že za to byl pokutován, protože neměl povolení městského lesního úřadu ke vstupu do jejich lesů.

V roce 1933 V. Kovalčík a O. Ondroušek objevili Dóm pagod, O. Ondroušek Riečisko a V. Kovalčík

Vysoký a Bludný dóm. V roce 1947 objevili L. Šperka a V. Kovalčík Severní labyrint. Do prostor za Bludným dómem pronikli pracovníci Turisty, n. p., pod vedením F. Jirmra v roce 1959. Od 70. let minulého století průzkum jeskyně vykonávali členové Slovenské speleologické společnosti z Harmance a Banské Bystrice.

Jeskyně je pro veřejnost otevřena od roku 1950, zpřístupněných je 720 metrů z celkové délky 3 216 metrů. Teplota v jeskyni se pohybuje od 5,8 do 6,4 °C, nejnižší místo je ve výšce 790 m (31 metrů pod vchodem do jeskyně), žije zde jedenáct druhů netopýrů (např. netopýr obyčajný, netopýr ostrouchý) vytvářejících několikatisícovou kolonii.

Postupně tedy procházíme Dóm objaviteľa s mnoha krápníkovými útvary - stalaktity, stalagmity, stalagnáty i malými tenkými brčky, Biely dóm s gotickou klenbou a Dóm pagod, který je nevyšším zpřístupněným prostorem, dosahuje výšky 28 metrů a jméno dostal podle dvou stalagmitových útvarů v podobě pagod vysokých 12 a 15 metrů a majících v průměru tři metry. Bludný dóm je dlouhý 135 m, vysoký 18 m a široký 12 m a pojmenovaný je podle toho, že v něm objevitelé zabloudili. Je převážně bez krápníkové výzdoby v důsledku zřícení stropu.

*  *  *

Po prohlídce jeskyně se po modré značce vydáváme na další cestu. Začíná opět strmým výstupem a podle mapy se zdá, že dál půjde o víceméně pohodlnou cestu po hřebeni s jedním vyhlídkovým místem. Což o to, slibovaný výhled byl opravdu skvělý,...

... zato další cesta úzkou, někdy sotva znatelnou pěšinkou s vysokou vrstvou spadaného listí ukrývajícího kořeny a kameny, byla dost náročná. To nejhorší nás ale teprve čekalo – polom, v němž se ztratila modrá značka... Je nás pět, hledáme ji každý zvlášť, několikrát přelézáme silné padlé buky, prodíráme se popadanými větvemi, až ji nakonec nalézáme.

Je nám jasné, že původně plánovanou trasu nemůžeme – ani nechceme – dodržet. V mapě nalézáme před rozcestím Ištvánka (995 m) odbočku neznačené cesty, která se později napojuje na širokou lesní cestu vedoucí údolím Čierného potoka. Je asfaltová a zdá se nekonečná, ve skutečnosti to bylo 4,5 kilometru.

Po silnici se vracíme do místa, z něhož jsme ráno vycházeli k jeskyni. Na zahrádce restaurace Čierna ovca...

... si přisedáme k Jardovi s Evou a my, kteří s nimi nepojedou autem, čekáme na autobus do Banské Bystrice.

Následovat bude článek Toulky po horách 2025 (VII)