Předchozí článek Toulky po horách 2025 (IV)
Návštěva Španiej Doliny
Rychlíkem Fatran odjíždíme v 8.36 hod. z Turčianských Teplic do Banské Bystrice. Železniční trať Dolná Štubňa–Banská Bystrica byla postavena v letech 1936–1940 a má 22 tunelů. Vrcholový s délkou 4698 metrů je nejdelším na Slovensku a snad i ve střední Evropě. Z Banské Bystrice pokračujeme autobusem do obce Špania Dolina. Na místě jsme ve čtvrt na jedenáct a ze všeho nejdříve se jdeme podívat ke kostelu Proměnění Páně. Na jeho místě stála v minulosti románská kaple, kostel byl vysvěcen v roce 1254 a v roce 1593 přestavěn do gotického slohu, následně byl rozšiřován a upravován až do dnešní podoby.
Po 162 zastřešených schodech sestupujeme zpátky (s optickými brýlemi proti slunci to není nic moc...) a nad půllitrem piva na venkovním posezení před restaurací Klopačka, což je budova s dřevěnou zvonicí, která svolávala horníky do práce,...
... mudrujeme, co podnikneme. Vycházet v jedenáct hodin na plánovanou, poměrně náročnou túru je už docela napováženou. Navrhuji několika účastníkům podstatně zkrácenou trasu odbočením v sedle Dolný Šturec na Barborskou cestu.
Špania Dolina vznikla jako hornická osada před více než 4 000 roky. Zlato, stříbro, ale především měď se tu zpočátku těžila povrchově, později ovšem hlubinným způsobem. Zdejší měď se nazývala těžká nebo černá, protože obsahovala okolo 60 % stříbra. Byla zajímavým obchodním artiklem, který rádi kupovali benátští kupci. Oddělováním mědi od stříbra získávali materiál, z něhož se vyráběla překrásná benátská zrcadla.
Znovu stoupáme ke kostelu, tentokrát po krytém schodišti (snad abychom si je dostatečně užili) a po červené turistické značce šlapeme s těmi, kteří se odhodlali absolvovat celou plánovanou trasu. U rozcestníku v sedle Dolný Šturec (930 m) se s nimi loučíme a pouštíme se po cestě s označením Barborská cesta. Pohodlná široká lesní cesta vhodná pro cyklisty vede víceméně po vrstevnici či spíše mírně klesá, spokojeni s jejím průběhem klábosíme a ani nás nenapadne podívat se do chytrolína na mapu... Až po dvou(!) kilometrech se mi to zdá podezřelé a při pohledu na mapu nevěřím vlastním očím! Jsme někde úplně jinde, místo na západ jsme se vydali na sever, takže na cestu, po které jsme chtěli jít, se už v žádném případě nedostaneme! Několikrát se kolegům omlouvám, ale snaží se mě uchlácholit, že vlastně o nic nejde, cesta je příjemná, výhled do dáli byl sice jenom jednou, ale nic se neděje. Hlavně, že jsme z baráku, jak říkával Standa Mucha...
Je mi značně nepříjemné, že jsem takový truhlík a zatáhl je na cestu, kde nic zajímavého není, ale co už teď? Pokračujeme po vrstevnici, dokud nenarazíme na žlutou turistickou značku (je na ní rovněž značena Barborská cesta), která nás vrací k rozcestníku Dolný Šturec. Stejnou cestou po souběhu červené a modré se vracíme do Španie Doliny:
Dalo by se sice uvažovat o návštěvě haldy Maximilián, Banského podzemného prekopu, 1600 metrů dlouhého tunelu z let 1956 až 1961, či Muzea mědi, neznáme však časy komentovaných prohlídek – a upřímně – líbí se nám autobus připravený k odjezdu do Banské Bystrice...
Od řidiče si necháváme poradit, kde vystoupit, abychom to měli blízko na náměstí:
Rozhodujeme se mezi návštěvou restaurace a cukrárny, respektive mezi pivem a zmrzlinou. Vyhrála to cukrárna na horním konci náměstí. U vchodu jsou velkým písmem tři nápisy: Karamelová, Pistáciová, Maková. Je rozhodnuto, vcházím dovnitř a objednávám si espresso a zákusek s tím, že později si přijdu pro zmrzlinu. Mezitím přicházejí ostatní, usazujeme se v zadní místnosti v pohodlných sedačkách a pochvalujeme si konzumaci i prostředí.
Jdu si pro zmrzlinu: „Dám si makovou.“
„Makovou? Tu nemáme!“
„Jak to? Máte ji napsanou u vchodu!“
„U vchodu? Pojďte mi to ukázat!“
Vycházím s majitelkou před cukrárnu, ukazuji na tři nápisy – a v tom to vidím! Mnohem menším písmem nad nimi je nápis „Torta“. Dneska jsem nějak mimo... Omlouvám se a společně se tomu smějeme. Kromě dortů má majitelka i zmrzliny, jenom je nabídka umístěná někde jinde. Makovou prý má konkurence za rohem, ale to bylo pod moji důstojnost, objednávám si karamelovou.
* * *
Tlacháme, ale sledujeme hodinky, protože cesta na nádraží je daleká, počítáme s půlhodinou. A bylo to akorát!
Následuje článek Toulky po horách 2025 (VI)
Žádné komentáře:
Okomentovat