Event u Mahlerovy vily

Čas do zahájení eventu využívám k odlovu kešky ze série 200 let KHB nedaleko Veselice

Z centra Havlíčkova Brodu vycházím po modré turistické značce, která vede po pravém břehu Sázavy souběžně s cyklostezkami Posázavská č. 19 a č. 4153. Obě za lávkou pro pěší odbočují, zatímco modrá pokračuje ulicí U Panských. Míjím objekt Povodí Vltavy,...

... a hned vzápětí přichází kontrastní pohled na bývalý mlýn U Panských:

Nejstarší písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1635, kdy se novým majitelem stal nejstarší ze synů mlynáře Foltana Vavřinec, avšak mlynářská živnost zde byla provozována mnohem dříve. V 60. letech 19. století byl mlýn zmodernizován, vznikla zde nová stupárna na výrobu kostní moučky, škrobárna nebo závod na výrobu sirupu. V roce 1913 koupila škrobárnu a mlýn společnost Amylon, která byla po 2. světové válce znárodněna. Objekt byl postupně přestavěn na byty a zčásti na archiv škrobáren. Dnes se celý areál nachází ve špatném technickém stavu.

Asi po kilometru modrá značka podchází železniční trať a stoupá na okraj Papšíkova, který patří katastrálně pod Poděbaby, ale i ty jsou dnes částí Havlíčkova Brodu. Pokračuji na okraj Veselice, která je rovněž částí Havlíčkova Brodu,...

... a po dalších asi šesti stech metrů jsem u kešky. Po úspěšném nálezu se vracím stejnou cestou do Veselice a pokračuji k zastávce ČD Havlíčkův Brod-Perknov. Za přejezdem odbočuji na úzkou pěšinu a po loukách přicházím k bývalému železničnímu mostu, který byl součástí asi kilometr dlouhé vlečky k havlíčkobrodské Psychiatrické léčebně. Provoz na vlečce byl zahájen v roce 1922, ukončen roku 1962. Dnes je most využíván chodci a cyklisty:

Za mostem znovu odbočuji doprava a pěšinou po loukách mířím k Havlíčkovu Brodu. Míjím dvojjez s ostrovem uprostřed. Pravé rameno tvoří velmi nebezpečný vakový jez s velkým nebezpečným válcem, levém rameno tvoří šikmý jez s propustí vpravo, za určité vody je sjízdný po koruně. 

Po obědě a dalším toulání po Havlíčkově Brodě přicházím před 17. hodinou na event k Mahlerově vile v Beckovského ulici. Šimon Mahler (*1793) byl po staletí první Žid, který (s manželkou Marií Bondy) přichází do královského města Německého Brodu roku 1861, po nařízení císaře otevřít Židům brány měst. Jeho předchozím bydlištěm byly Kaliště, kde se mu narodil vnuk Gustav, budoucí hudební skladatel. Šimonův syn Josef se oženil s bohatou vdovou z Polné a v roce 1873 zřídil v Brodě textilní továrnu na punčochové zboží. Do podniku přibral syna Viléma a roku 1896 i syna Viktora. Továrna se od té doby nazývala „Továrna na pletené zboží bratří Mahlerové“. 

25. května 1907 dostali bratři Mahlerové od města povolení ke stavbě vily v sousedství továrny, dokončena byla 10. prosince 1908 s dvěma pro ně a rodiny zcela totožnými byty. Roku 1916 Viktor zemřel ve věku 45 let, firmu do poloviny třicátých let řídil Vilém, pak ji převzal Viktorův syn Hanuš. V roce 1921 byl závod rozšířen o sériovou výrobu pletacích strojů vlastní konstrukce a o sériovou výrobu strojních součástek. Vilém zemřel 12. srpna 1941. Za nacistické okupace po vydání protižidovských zákonů získalo akcie Hanuše Mahlera osm mužů, většinu měl pražský advokát Karel Paštika. Dne 8. dubna 1940 podnik přejmenovali na PLEAS (PLEtárny Akciová Společnost). Hanušovi se podařilo odjet do USA, jeho manželka a syn to však nestihli, byli odvezeni a zemřeli v koncentračním táboře. Během války se ve vile usadil tehdejší ředitel pletařských závodů Alfréd Ulischberger. Byl členem NSDAP a ve vile podle legend často hostil německé pohlaváry a pořádal opulentní večírky. Po válce se Hanuš Mahler vrátil, aby převzal rodinný závod, avšak neuspěl, takže se odebral definitivně do USA. Po roce 1948 byl PLEAS znárodněn.

Vila bratří Mahlerů, dílo místního stavitele Karla Ješiny, je reprezentativní dům v pozdně historizujícím duchu, inspirovaný aristokratickou důstojností anglických sídel i architekturou rytířského středověku. Přízemí a patro bylo navrženo jako samostatný byt každého z bratrů, vždy s dětským pokojem, ložnicí, salonem, jídelnou, obývacím pokojem, pokojem pro hosta, toaletou, lázní a samozřejmě kuchyní s navazujícím pokojem pro služku a spíží.

Jeden z „anglických“ prvků představuje okno bay-window na věžovém rizalitu čelní fasády, zakončeném vysokou dlátkovou střechou s nárožními věžičkami, pod níž se nachází plasticky ztvárněná kartuš s letopočtem a iniciálami MB (Mahlerovi Brod). Mystiku dodávají vitráže oken ve středověce pojaté věži s cimbuřím, jež vymezuje vstup se schodištěm. Hned vedle vstupu zdobí jižní fasádu ve štuku provedené sluneční hodiny.

Fasáda je kombinací neorománských, neogotických a neorenesančních prvků. Na východním nároží spočívá na konzole pětiboký arkýř, dekorovaný vlysy a zakončený cibulovou střechou. Původní vikýře na střeše byly před několika lety necitlivě nahrazeny střešními okny. Také dva dříve samostatné byty byly rozděleny na několik bytových jednotek. V roce 2003 byla vila zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek.

*  *  *

Vilu obklopuje prostorná zahrada, oddělená od ulice kovovým plotem s pilíři zdobenými piniovými šišticemi. Zde se koná event, na němž se schází kolem dvaceti geokačerů. Jde o jednu z mála městských zahrad, která má (společně s Mahlerovou vilou) statut kulturní památky. Je otevřena veřejnosti od začátku letošního července, kdy skončila první etapa revitalizace, jejímž cílem bylo navrátit zahradě vzhled z doby první republiky. Byly vydlážděny cesty a vytvořeny suché zídky, došlo k výsadbě trvalkových záhonů, instalaci treláží s popínavými růžemi a vybudování úplně nového altánku v duchu původního, který zde kdysi býval. Nové oplocení citlivě doplňuje celkový vzhled prostoru, nicméně tuto nádhernou zahradu doceníme naplno až v období, kdy se květena rozroste a celá kompozice získá svůj plný výraz.

Samotná Mahlerova vila zůstává soukromým objektem, zahrada je ale ve vlastnictví města a tak slouží veřejnosti jako prostor pro klid a odpočinek. Město do její obnovy investovalo přibližně 4,5 milionu korun, na druhou etapu revitalizace se nyní zpracovává projekt pro povolení stavby a pro provádění stavby.