35. ročník turistického pochodu pořádaného Programovou radou KČT, oblasti Praha
Poprvé jsme se tohoto pochodu jsme zúčastnili v roce 2019 a protože dnešní trasa je totožná, omezím se jen na některé zajímavosti a změny, ostatní si můžete přečíst na tomto blogu zde. Hlavní rozdíl je v tom, že cíl není na Výstavišti, ale na Císařském ostrově u nové Trojské lávky. Start je na okraji Kinského zahrady, k níž přicházíme od stanice tramvaje a kolem torza růžového tanku. Jeho barva je první odlišností, kterou registrujeme:
Stejně jako před šesti lety procházíme kolem sochy herečky Hany Kvapilové, kterou z bílého tyrolského mramoru vytesal sochař Jan Štursa (18801925)... .... a letohrádku Kinských,... ... v jehož bočním křídle se opět zastavujeme se na kafko. U dolního jezírka samozřejmě fotíme barokní pískovcovou sochu z konce 17. století ztvárňující Herkula bojujícího s hydrou. Původně socha stávala na Kampě, na toto místo byla přesunuta v roce 1939: Pokračujeme po můstku mezi dvěma umělými vodopády a záhy máme před sebou velkou změnu oproti minulému výšlapu. Dne 28. 10. 2020 došlo k požáru založeném pravděpodobně bezdomovci, při němž shořel dřevěný pravoslavný chrám sv. archanděla Michala. I přes snahu hasičú z šesti různých jednotek zůstala stát jen část roubené konstrukce a část štenýřové věže nad babincem.
Letos na jaře započaly náročné práce na opravě kostela. Tesaři postupují tradičními metodami používanými v 18. století. Každý zbylý trám pečlivě prohlížejí, zda je ještě možné jej použít. Původními postupy jsou otesávány i nové trámy. Nová konstrukce byla skládána mimo původní místo kostela, kde se mezitím pracovalo na přípravě nových základů. Poté byla konstrukce opět rozebrána a přenesena na základy. Dokončení obnovy kostela je plánováno na listopad 2026. Místo, kde probíhají opravné práce, je zahrazené a chráněné vysokým plotem, takže není veřejnosti přístupné:
Stoupáme k hornímu jezírku s bronzovou sochou lachtana, kterou v roce 1953 vytvořil český sochař Jan Lauda (1898–1959). Zvíře má v tlamě otvor určený pro tryskající pramen vody:
Míjíme chráněný pískovcový skalní útvar... ... a přicházíme ke vchodu do Růžového sadu: Od severozápadu se ženou temné mraky, takže se obáváme, že nás zastihne déšť... K zastávce u Štefánikovy hvězdárny nás inspiruje earthkeška s názvem Meteorit Muonionalusta: Meteorit je vystaven ve vestibulu, takže není třeba platit vstupné. Díky pořadatelům pochodu máme zdarma vstupenku na Petřínskou rozhlednu, tak proč ji nevyužít? Nemusíme stát frontu na lístky, takže po vyšlápnutí 299 schodů se z druhého patra ve výšce 60 metrů kocháme velkolepým výhledem na hlavní město. Škoda jen, že se sluníčko schovalo, fotografie by byly ještě hezčí... Na druhou stranu buďme rádi, že mraky odešly, aniž bychom zmokli: Na další cestu se vydáváme kolem Božího hrobu, bludiště (původně Turistický pavilon KČT) z roku 1891, katedrálního chrámu sv. Vavřince a kaple Kalvárie s výzdobou průčelí podle návrhu Mikoláše Alše... ... k restauraci Nebozízek, podcházíme staveniště rekonstrukce lanovky, míjíme studánku Patřínka, sochu Jaroslava Vrchlického a míříme ke Strahovskému klášteru. Cesta pod klášterem nás vyvádí na Pohořelec a Loretánské náměstí. Kolem Černínského paláce, dnes sídla Ministerstva zahraničních věcí, přicházíme do Loretánské ulice. Pozornost zde poutá osmiramenný litinový sloup pouličního plynového osvětlení vyrobený v letech 1867–1868 odlitím v komárovských železárnách (okr. Beroun). Vznikl společnou prací sochaře Eduarda Veselého (1817–1892) a architekta Aleše Linsbauera. Eduard Veselý byl ve své době jedním z nejuznávanějších sochařů, mimo jiné byl autorem dvanácti soch apoštolů na staroměstském orloji, které v květnu 1945 shořely. Aleš Linsbauer (1839–1895) nastoupil po studiích praxi u svého strýce, stavitele a konzervátora Františka Schmoranze ve Slatiňanech na Chrudimsku. Jako architekt zasáhl výrazným, ale citlivým způsobem do významné Santiniho stavby, jakou je farní kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově. U této kostelní budovy byla totiž na místě snesené sakristie zbudována v roce 1798 předimenzovaná hranolovitá věž a Linsbauer příznivě zkorigoval její přestavbu a podle jeho návrhu a projektu na ni byla postavena nová helma. Litinový sokl zdobí čtyři ženské postavy v antikizujícím rouchu... ... a osm novobarokních ramen bohatě zdobených rozvilinami a draky s osvětlovacími lucernami připevněnými ke kanelovanému sloupu s korintskou hlavicí, na jehož vrcholu je alegorická postava Prahy: Kandelábr je jedním z mála dochovaných v Praze, druhý je na Hradčanském náměstí: V minulosti bylo po Praze kandelábrů více, v roce 1985 však byly nahrazeny sloupy elektrického osvětlení. Od roku 2002 se postupně plynové lampy do pražských ulic vracejí. Na Dražického náměstí na Malé Straně je kandelábr čtyřramenný. Přes IV. a II. nádvoří Hradu se dostáváme na III. nádvoří a kolem katedrály sv. Víta a Vojtěcha se jdeme podívat (kvůli virtuálním keškám) k mrákotínskému monolitu a jezdecké soše sv. Jiří, který zabíjí draka. V současnosti je socha součástí kašny, kterou vytvořil Josip Plečnik v rámci úprav nádvoří. Vzpomínám na vtip z doby normalizace, že pokud je kašna vycákaná, je Husák na Hradě.
Vracíme se na II. nádvoří a pokračujeme kolem Jízdárny Královskou zahradou, míjíme Míčovnu a před krátkou přeháňkou se schováváme pod arkádami letohrádku Belveder. Procházíme Chotkovými sady na lávku pro pěší postavenou podle návrhu architekta Bořka Šípka. Byla otevřena v červnu 1998, investorem byla Nadace Václava a Olgy Havlových.
Také u vodárenské věže máme jednu kešku. Věž s přilehlým vodárenským areálem byla postavena v letech 1887–1888 v novorenesančním slohu podle návrhu architekta Jindřicha Fialky. Dosahuje výšky 28 metrů. Na první pohled vás zaujme stanová střecha s vikýři a hodinami a pak vyhlídkový ochoz s arkádami v posledním patře věže:
Svému původnímu účelu, zásobovat vodou horní část Holešovic a Bubenče, sloužila do roku 1913. Poté byl interiér upraven na byty pro zaměstnance vodáren. V citlivě zrekonstruované věži je prý dnes možné obdivovat stropní podhledy, které ukrývaly dochované malované stropy, zábradlí a řadu dalších původních prvků zakomponovaných do stavby. V prostorách se nacházejí klubovny a mateřská školka. Vcházíme do Stromovky, kolem vodovodního domku sestupujeme ke Šlechtově restauraci...
... a pokračujeme k novým rybníkům, které byly vyhloubeny v nejvlhčích částech bývalého Rudolfova rybníka. Nápad na jejich výstavbu vyšel z veřejného průzkumu, který následoval po katastrofálních povodních v roce 2002 a z provozních zkušeností správce parku. Podmáčené části parku se obtížně udržovaly a další povodně v roce 2013 situaci ještě zhoršily. Po dřevěném molu překonáváme rybník Srpeček, pojmenovaný podle svého tvaru, s vodotryskem uprostřed...
... a u sousedního rybníku Slunečnice se necháváme zlákat k cestě samoobslužným dřevěným prámem na ostrůvek: Rybník byl vybudován při revitalizaci v letech 2014–2015 a byl pojmenován podle slunečnic, které vzápětí po jeho dokončení vykvetly na ostrově. Podcházíme železniční most pod tratí, po mostě přecházíme nad plavebím kanálem Troja–Podbaba a míříme k občerstvovací stanici u jezdecké haly na Císařském ostrově, kde je cíl pochodu. Když je to občerstvovací stanice, tak se tedy občerstvíme a protože máme dost času, jdeme na metro do Holešovic pěšky.
Žádné komentáře:
Okomentovat