Co jsem také přečetl ___________Coura

Ale ve skutečnosti nedočetl...

Co se přihodí mladé herečce Lucii a její malé dceři, když při práci na roli potká svou bývalou lásku? Muže, kterého nechce potkávat ani na zastávce tramvaje, a teď ho musí pracovně líbat a vyznávat mu lásku? Jak dalece může iluze lásky zahýbat životem hlavní hrdinky? A může být rozchod nakažlivý?

Autorka tohoto románu pro ženy otevírá s humorem a nadhledem ožehavá témata, o nichž se často jen šeptá nebo pokrytecky mlčí. Je možně milovat dva muže? Anebo snad ženu, i když nejste na holky? A jsou opravdu na prvním místě v životě každé ženy její děti, nebo je to jen klišé? Na to vše čtenářkám odpoví Lucie a její rozverné přítelkyně. Příběh o lásce v různých podobách, o mateřství, které nemusí každou ženu naplňovat, a o hledání štěstí, které mají často na dosah ruky, a přesto je dokážou obejít.

Recenze nabádá: „Nechte se vtáhnout do příběhu, v němž se pozná snad každá žena.“

Na přebalu knihy se mimo jiné píše: „Autorka se nebojí otevřeně mluvit o&nbspintimních tématech trápících většinu žen, které o nich ale často nahlas nemluví.“

V komentářích jedna čtenářka píše:

„Autorka píše s lehkostí, humorem a otevřeností. Styl je čtivý a autentický. Otevírá zde téma věrnosti a zda je možné milovat více než jednoho člověka. Reaguje na očekávání společnosti ohledně mateřství a toho, zda jsou děti vždy na prvním místě v životě ženy. To vše zábavně, upřímně, s humorem a nadhledem.“

No, já nevím. Nadmíru vulgarismů bych toleroval u románu z vojenského prostředí, ale tady mě znechutila a po stopadesáti stránkách jsem to vzdal. Tady je malá ukázka:

„Chápeš, že tam budu stát jako nějaká socka a půjčovat svoje dítě nějaký nafoukaný píče? Ta to určitě dostala  přes nějakou šukačku.“

*  *  *

Jana Bernášková (*21. 2. 1981 v Krnově) – filmová a divadelní herečka, od dětství se věnovala sborovému zpěvu a chodila do školního dramatického kroužku. Po dokončení základní školy se přihlásila na Janáčkovu konzervatoř v Ostravě. Svoji první roli dostala již v šestnácti letech v Divadle Petra Bezruče, poté získala stálé angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde strávila šest let. Za ztvárnění Iriny ve hře Tři sestry získala roku 2001 ocenění Nejlepší herečka NDM. Ve čtyřiadvaceti letech se rozhodla odejít do Prahy. Štěstí se na ni usmálo v Divadle na Vinohradech. Současně se také stala hvězdou seriálu TV Nova Ulice. S divadelním režisérem Davidem Drábkem má dceru Justýnu a společně na dálku adoptovali indickou holčičku Anushu. Od roku 2010 je jejím partnerem scenárista Rudolf Merkner, mají spolu syna Theodora.

V roce 2019 vydala román Jak přežít svého muže a Coura je jeho pokračováním. Koloušek (2023), třetí díl příběhu o herečce Lucii přináší další bláznivé situace. Hlavní postava se prý (nečetl jsem a ani nebudu) potýká s různými vztahovými problémy a hledá svou identitu.