Jarda Vála: DP Ze Stochova do křivoklátských lesů

Pochodu jsem se zúčastnil v letech 1998 až 2001 a pak v roce 2007

Do Stochova přijíždíme z Prahy vlakem,...

... na nádražní budově si prohlížíme dvě pamětní desky.

... a šlapeme do kopce – do města. Nejdříve samozřejmě k památnému dubu:

Stochov je ve své nejstarší historii spjat s panovnickým rodem Přemyslovců. Podle pověsti se totiž právě zde narodil kníže sv. Václav, a to roku 903. Pověst uvádí, že na místě sídla, v němž se měl narodit, zasadila v ten den jeho babička sv. Ludmila dubovou ratolest, z níž vyrostl mohutný strom, který dodnes stojí na stochovské návsi.

Přeskočme ale do poloviny minulého století, kdy v roce 1941 bylo nad nedalekými Tuchlovicemi zahájeno hloubení nové dolu Jaroslav, pojmenovaném po generálním řediteli Živnostenské banky Jaroslavu Preissovi. V roce 1943 bylo dosaženo konečné hloubky 480 metrů, se samotnou těžbou černého uhlí bylo započato koncem 40. let minulého století. V roce 1946 byl znárodněný důl přejmenován na počest tehdejšího komunistického ministra vnitra Václava Noska na Důl Nosek. V souvislosti s růstem těžby a rostoucí potřebou nových pracovníků začala počátkem 50. let západně od původní obce výstavba nového sídliště. Bylo určeno především pro pracovníky Dolu Nosek, ale své domovy zde našli i havíři z jiných kladenských dolů, npř. z blízkého Dolu Čs. armády v sousedním Rynholci. Ten založila v blízkosti již existující jámy Laura Anglo-česká kamenouhelná společnost v roce 1907 a pojmenovala ji Anna, podle manželky ředitele společnosti Alberta Petaina. Těžba uhlí byla ukončena v roce 1965.

Po dokončení zmíněného sídliště dosáhl Stochov nejvyššího počtu obyvatel ve své historii – 6 000. Mezitím byla obec v roce 1967 povýšena na město, které má dnes asi o šest set obyvatel méně.

Dodejme ještě, že 23. září 1963 došlo v Dolu Nosek k největšímu důlmímu neštěstí v dějinách kladenského revíru, kdy při důlním požáru zahynulo dvacet horníků, z toho šest ze Stochova. V roce 1990 byl Důl Nosek přejmenován na Důl Tuchlovice a 28. února 2002 v něm byla činnost ukončena.

* * *

Po zaregistrování a převzetí propozic pochodu míříme do Lán. Podél silnice je vybudován chodník, který nás přivádí nejprve k výběhu antilop a poté k výběhu s lamami. Jedná se o Výzkumné pracoviště pro antilopy losí a lamy guanako České zemědělské univerzity v Praze. První antilopy, které byly základem zdejšího chovu, byly přivezeny z Ugandy a Tanzanie v letech 1969 a 1972 Ing. Josefem Vágnerem (1928–2000), dlouholetým ředitelem Východočeské zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Z těchto zvířat pak vznikla současná chovná populace zvířat. Několik let byla držena na soukromé farmě, než byla v roce 2006 převezena do jejich současné lokality, do Lán. Na výzkumném pracovišti je chov praktikován farmově, což je ve střední Evropě unikátní a dává studentům Fakulty tropického zemědělství jedinečnou příležitost naučit se pracovat s velkými exotickými zvířaty, jejichž chování je velmi odlišné od domestikovaných druhů.

Od roku 2009 jsou na výzkumném pracovišti chovány také lamy guanako. Jejich domestikací vznikla lama krotká, která je spolu s alpakou chována nejčastěji. Protože guanako nedosáhlo takového stupně domestikace jako jiné druhy lam, je jejich chov náročnější.

Asi po dalších 300 m po silnici přicházíme k Muzeu Tomáše Garrigue Masaryka. Muzeum je umístěno v architektonicky zajímavě řešeném prostoru původního tereziánského špýcharu, součástí bezbariérového objektu je výstavní prostor, ale také útulná kavárna. Slavnostní otevření se konalo 7. března 2003.

Masaryk byl v letech 1918 až 1935 prvním prezidentem Československa, na jehož vzniku se podílel spolu se svým nástupcem Edvardem Benešem a Slovákem Milanem Rastislavem Štefánikem. Úřad hlavy státu zastával nejdéle ze všech prezidentů, kteří stáli v čele Československa a České republiky. Masaryk na lánském zámku zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let. Bylo to skoro dva roky poté, co na prezidentský úřad ze zdravotních důvodů abdikoval. Lánský hřbitov je i místem posledního odpočinku jeho manželky Charlotty, syna Jana a dcery Alice.

Před budovou muzea stojí první jezdecká socha T. G. Masaryka v mírně nadživotní velikosti, odhalená u příležitosti 160. výročí jeho narození. Masaryk sedí a přemýšlí na pasoucím se koni. Sousoší je dlouhé 3,5 metru a vysoké 3,16 metru. Socha byla vytvořena sochařem Petrem Novákem z Jaroměře, náklady představují kolem 2,6 milionu korun. Dílo vzniklo díky veřejné sbírce. Největší částkou, dvěma miliony korun, do ní přispěl Středočeský kraj.

Lány jsou poprvé připomínány v roce 1392, kdy zde již stála zemanská tvrz. Písemná zpráva hovoří o Haškovi z Lán, vladykovi kladenském, který „seděl na zdejším zboží“. Podle některých dohadů však mohou počátky obce sahat již do 12. století, popřípadě do dřívější doby, neboť tvrz zde byla zřejmě postavena na ochranu staré cesty z Rakovníka do Prahy. Roku 1528 koupili Lány Žejdlicové ze Šenfeldu a přestavěli je v renesanční tvrz. V roce 1581 je prodali Jiřímu Bořitovi z Martinic (jeho synovec Jaroslav byl v roce 1618 jedním ze tří defenestrovaných). Roku 1589 koupil tvrz i panství císař Rudolf II. a připojil je ke křivoklátskému panství, které bylo po staletí oblíbeným lovištěm českých knížat i králů. Roku 1592 nechal tvrz přestavěna na lovecký zámek, aby lépe vyhovoval požadavkům renesančního životního stylu. Budova ve tvaru U byla středem průjezdná a vodní příkop, který ji obklopoval, přetínaly dva mosty – severní a jižní. Roku 1658 zastavila královská komora zámek Schwarzenbergům a roku 1685 ho prodala Valdštejnům. Roku 1733 zdědila zámek Marie Anna z Valdštejna, provdaná za knížete Fürstenberka. V rukou Fürstenberků zůstal zámek téměř po dvě století. V letech 1849 a 1850 byl zasypán vodní příkop kolem zámku. V roce 1902 bylo přistavěno třetí, mansardové patro a celý zámek získal pseudobarokní vzhled.

V červenci roku 1921 byl zámek zakoupen mladým československým státem jako letní sídlo pro první československého prezidenta. Zámek se horečně upravoval, protože už 11. srpna přijel Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) po léčení na ostrově Capri do Lán. Hradní architekt Slovinec Josip Plečnik (1872–1957) provedl úpravy zámku a okolí – stejně neokázalé, jako byl president sám. Pro TGM sem „vtrhl pokrok“ – telefon, dálnopis, rozhlas a automobily. Masaryk Lány velmi miloval a ve spartánsky zařízeném pokoji ve věži zámku v září 1937 také zemřel. Edvard Beneš dával přednost své vile v Sezimově Ústí, za války bydlel v Lánech těžce nemocný prezident Emil Hácha. Až do 50. let se prakticky zachovalo zařízení z Masarykových dob. Noví vládcové po roce 1948 měli jiné představy o letním sídle. Antonín Zápotocký, ač rodák ze zdejšího kraje, raději předváděl „Tondu Rachotu“ v odborářských zařízeních a Antonín Novotný rozjel partajní letovisko na Orlíku. Teprve po nástupu Ludvíka Svobody, který ctil masarykovskou tradici, se zablýsklo na lepší časy. Zablýsklo – a hned zase zhaslo. Co bylo platné, že v letech 1979–1987 nechal Gustáv Husák zámek opravovat a technicky renovovat, když o něj skutečný zájem nikdy neměl. Navíc rozsáhlá renovace interiérů nerespektovala historické ani umělecké hodnoty vnitřního zařízení (instalace moderního nábytku apod.). Doopravdy ožil zámek až v lednu 1990. Nově zvolený prezident Václav Havel přijel i s chotí Olgou a jejich první kroky vedly na lánský hřbitov poklonit se památce TGM. Od té doby je zámek znovu sídlem, které poskytuje hlavě našeho státu klid pro odpočinek, tvůrčí práci i setkání s významnými hosty.

* * *

Máme v úmyslu projít část zámeckého parku a „odlovit“ pár keší, ale tento měsíc probíhají v lesních partiích parku práce související s ošetřením stromů, platí zákaz vstupu a tak volíme jen procházku kolem rybníku s ostrůvkem...

Zámecký park byl založen okolo roku 1770 a jeho dnešní podoba je ovlivněna úpravami Josipa Plečnika, jehož nejvýraznější stopou je především zeď na východní straně při hrázi rybníka, jejíž součástí je impozantní kašna. Tvoří jí pět dórských sloupů zdobených chrliči v podobě bronzových lvích hlav, z nichž vytéká voda do kašny a jako jeden mohutný proud spadá do rybníka. Symbolicky lví hlavy představují původní země Československa: Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Takto vyjádřil architekt celistvost nově vzniklého státu.