Tohoto pochodu jsme se zúčastnili v roce 2019, což na mém blogu naleznete zde. Nebudu se tedy opakovat a soustředím se na to, že letošní trasa je mírně modifikovaná Start pochodu je na nádraží a na trasu se vychází podchodem, v němž je jedna z otázek mysterykeše. Dlužno přiznat, že nám řádně zamotala hlavu a na správnou odpověď jsme přišli až při odchodu z cíle, tedy při druhém průchodu podchodem...
Po zelené turistické značce procházíme kolem rybníka Jureček a dál údolím Rokytky:
Sledujeme vlastní značení v podobě červené kapky, viaduktem podcházíme silnici Kutná Hora – Praha. Pokračujeme po souběžném vlastním zančení červené a žluté kapky, pak po zelené turistické značce k rozcestníku Říčanský les a dál k dřevěnému altánu, kde je kontrola: Asi po 230 metrech je v poli první pramenu Rokytky. Je zanedbaný až takřka odpudivý, nápis na kameni téměř nečitelný: Alespoň že počasí je vydařené. Vracíme se na turistické značení, po neznačené pevné cestě procházíme kolem lesního rybníčku... ... a dál podél výběhů s koňmi a kolem křížku: Lesní cesta se mění na polní, kterou přicházíme na louku k druhému prameni Rokytky. Tady je také druhá kontrola, od níž se stejnou cestou vracíme k lesu a pak odbočujeme doprava, znovu se dostáváme k rozcestí Říčanský les a po modré turistické značce míříme do Říčan. Za železničním přejezdem na okraji města se loučíme s kolegy a jdeme se pokusit nalézt kešku podle odhadnutého počtu vlaštovek v podchodu. Kešku bez problému nalézáme (!) a pokračujeme do centra.
Nejstarší dochovanou budovou v Říčanech je dům č. p. 44 v ulici 17. listopadu, postavený roku 1706 na obecním pozemku jako budova mýta. V nedávné době byla zrekonstruována a moderně upravena na penzion Centrum: Roh střechy podpírá ruka (což je odpověď na jednu z otázek v úvodu zmíněné mysterykeše): Poslední zastávkou na cestě k nádraží je pomník Antonína Švehly, politika, který byl předsedou tří československých vlád, předsedou agrární strany a hostivařským statkářem. Říčansko spolu s Jílovskem se stalo jeho prvním volebním okresem v roce 1908. K této oblastí měl Antonín Švehla (15. dubna 1873 Hostivař – 12. prosince 1933 Praha) i pouta citová – malá osada Lipany u Říčan byla rodištěm jeho matky a místem, kam v mladých letech pěšky rád chodíval. Odhalení Švehlovy sochy v nadživotní velikosti se konalo počátkem října 1936, pořadatelem akce byla Okresní organizace Republikánské strany. Autorem bronzové sochy je akademický sochař Antonín Bučánek, odlévání provedl umělec Karel Barták z Prahy-Žižkova. Socha byla původně umístěna v parku před městskou radnicí, za německé okupace musela být odstraněna, ale zůstala uchována v Praze Na Maninách. V polovině května 1946 byl pomník Antonína Švehly znovu postaven, tentokrát v parčíku u cesty k nádraží. Již v srpnu téhož roku však dostaly všechny okresní národní výbory nařízení, že se zakazuje znovu odhalovat Švehlovy pomníky a tam, kde už se stalo, má být „vhodným a taktním způsobem zjednána náprava“. Mentalita místních zemědělců, oddaných památce Antonína Švehly, však nedala žádný prostor k „taktní nápravě“ a tak jedné prosincové noci 1948 byl pomník potají stržen, uložen do zamčené místnosti hasičské zbrojnice na náměstí, střežen a určen ke zničení. S tím se však mladí zemědělci nemohli smířit, takže jedné zimní noci v lednu 1949 se socha „záhadně“ ztratila. Celých 40 let o jejím osudu nikdo nevěděl. Až po pádu komunistického režimu se přihlásila skupina starších občanů, kteří tehdy, ještě jako mladíci ze selských rodin, tajně Švehlovu sochu dopravili pomocí traktoru přes zamrzlý mlýnský rybník do Lipan. Zde ji ukryli ve studni, kde zůstala po několik desetiletí. Na jejím místě komunisté vztyčili sochu rudoarmějce. Po listopadu 1989 byla ze studně vyzdvižena a 28. října 1990 znovu slavnostně odhalena.
Žádné komentáře:
Okomentovat