Turistická akce Palacký – Třeboň

Druhá ze seriálu turistických akcí k připomenutí 150 let od úmrtí Františka Palackého, tentokrát v místě jeho stěžejního archivního zdoje. Tím byl dnešní Státní oblastní archiv v Třeboni, který patří k nejstarším a největším archivům v České republice a v něm Otec národa čerpal informace pro svoje „Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě“

.

Auto necháváme na malém parkovišti u zastávky Třeboň lázně. Máme štěstí, ze tří parkovacích míst je jedno volné! Od pořadatelky akce si po zaplacení startovného vyzvedáváme propozice a přemýšlíme, co dál. Původně jsme si chtěli trasu zkrátit jízdou vlakem do příští zastávky Lužnice, ale protože jsme tady o dost dříve, než jsme předpokládali, volíme cestu v protisměru a přijedeme vlakem z Lužnice.

Po stezce souběžné se silnicí přicházíme do třeboňské části Na Kopečku, kde si krátce prohlížíme několik zajímavostí:

Kamenný milník na rozcestí

Socha Odpočívající Kristus

Vodárenská věž vysoká 32 m pocházející z roku 1909. Autorem jejího
architektonického řešení ve stylu geometrické moderny byl významný
český architekt prof. Jan Kotěra.
V současnosti se zde nachází galerie se stálou expozicí tradičního
buddhisticko-lámaistického obrazového umění Mongolska, Tibetu a Číny.

Pokračujeme po modré turistické značce na rozcestí k Stupskému rybníku, kde stojí dvojice křížků...

... a po hrázi Stupského rybníka se dostáváme k pozdně barokní kapli sv. Víta. Byla postavena v roce 1761 na místě borovice, na níž byl zavěšen obrázek nad zázračnou studánkou.

Nástropní freska od Jakuba Františka Prokyše zobrazuje císaře Jindřicha odevzdávajícího sv. Václavu rameno sv. Víta:

Nedaleké občerstvení Pergola u sv. Víta je v tuto dobu mimo provoz, tak se alespoň rozhlížíme z vyhlídkového mola na rybník Zadní kouty...

... a na opodál na kmenu sedící Hříšnou Pergolínu, rybniční pannu z roku 2004 od akademického sochaře Josefa Nálepy (1936–2012), který se kromě umění věnoval také sportu. Byl osminásobným mistrem Československa ve vodním lyžování, létal také na rogalu a byl u nás průkopníkem tohoto sportu.

Procházíme po hrázi mezi rybníky Zadní Kouty, Malý Vítek a Říznutý a podél Hraničního rybníku přicházíme do Nové Hlíny:

Četl jsem na internetu o zde žijícím synovci Karla Čurdy (*1911), parašutisty z výsadku Out Distance, který po atentátu na Heydricha udal gestapu jména parašutistů, s nimiž seskočil, a jména osob, které jim pomáhali. V roce 1947 byl po zásluze souzen a popraven, jeho žena a syn byli odsunuti do Rakouska.

*  *  *

Zastavujeme se na bramboračku v Občerstvení Klubovna u Petry a pak pokračujeme v cestě k nedalekému kamennému mostu s pěti oblouky:

Byl postaven Josefem Rosenauerem za knížete Josefa Schwarzenberga v roce 1781 a až o roku 1988 po něm vedla silnice z Třeboně do Staré Hlíny. V současné době je využíván pouze chodci a cyklisty. Po povodni v roce 2002 byl od listopadu 2003 do května 2004 rekonstruován. Objevil se v pohádkách Byl jednou jeden král a Z pekla štěstí a ve filmu Všichni moji blízcí.

Po cyklostezce vedoucí souběžně s hlavní silnicí I/34 překračujeme Lužnici a přicházíme do Staré Hlíny. Po modré turistické značce se dostáváme na rozcestí u Hodějovického rybníka a přecházíme na žlutou značku, která nás přivádí na hráz rybníka Rožmberk.

S rozlohou vodní plochy 4,3 km² a objemem 6,2 mil. m³ je největším zachovalým českým rybníkem. Bývá mu přezdíváno České moře. Byl vybudován v letech 1584–1590 Jakubem Krčínem z Jelčan a Sedlčan. Stavbou byl završen zlatý rybníkářský věk v českých zemích na konci 16. století. Je napájen řekou Lužnicí a stejně jako ostatní třeboňské rybníky slouží pro chov ryb.

Jeho hráz je nejen impozantním technickým dílem, ale i důležitou přírodovědeckou lokalitou. Hráz je dlouhá téměř dva a půl kilometru a je porostlá mohutnými staletými duby, v jejichž dutinách hnízdí řada druhů ptáků. Duby také poskytují útočiště vzácným druhům hmyzu a na hrázi můžeme rovněž najít chráněné druhy teplomilných rostlin.

*  *  *

Míjíme křížek, na jehož podstavci jsou vytesány tři do sebe zakleslé ryby:

Připomíná skutečnou událost, jež se pod hrází udála při výlovu rybníka v polovině října 1846. Došlo zde k šarvátce mezi rybními strážci a pytláky. Jeden z pytláků, šedesátiletý Martin Kreinik, při potyčce zemřel. Lidé vinili z jeho smrti rybáře, ovšem pozdější pitva ukázala, že pytláka ze strachu, nebo z napětí zradilo srdce. Podle lékařské zprávy byl stižen srdečním kolapsem. Nicméně dodnes se říká, že zde byl ubit pytlák pro tři kapry. To je síla pověsti!

Přicházíme k nedávno zpřístupněnému Rybářskému muzeu, ke stavidlu...

... a pak ke stánku Občerstvení Rožmberk, obleženému množstvím žíznivých a hladových cyklistů i pěších turistů. Nikde se ale nezastavujeme, protože k vlakové zastávce Lužnice to máme ještě dva kilometry a musíme trochu zvýšit tempo. Chceme se dostat do Třeboně včas, abychom stihli komentovanou prohlídku kostela, případně archivu. Podařilo se – vlak přijíždí asi za deset minut!

Cíl pochodu je na nádvoří kláštera augustiniánů a protože při našem příchodu právě začíná prohlídka archivu, díky vstřícnosti hlavního pořadatele se nenápadně dostáváme mezi zájemce. Třeboňští archiváři připravili komentovanou výstavku mimořádně zajímavých historických dokumentů, a to v originálech! Žádné kopie! Málokdo se – kromě nás, dnešních návštěvníků – může pochlubit, že si prohlédl dokumenty sepsané a podepsané Františkem Palackým! Nebo kdo viděl na vlastní oči vlastnoruční podpis Karla IV? Na dokumentu bezmála 700 let starém...

Vlastnoruční podpisy Otce národa a Otce vlasti, to je bomba! A k tomu prohlídka těch nejstarších archivních prostor v tajemných zákoutích bývalého augustiniánského kláštera, ve kterých před dvěma staletími Palacký bádal. 

Na webových stránkách třebońského archivu se píše:

„Jménem celého týmu archivářů Státního oblastního archivu v Třeboni bychom rádi upřímně poděkovali všem návštěvníkům, kteří s námi v sobotu 25. dubna 2026 prožili akci Palacký v archivu. Bylo nám velkým potěšením provázet vás prostory historických depozitářů v areálu kláštera i zámku a sdílet s vámi naše nadšení pro uchovávané dědictví.

Sám František Palacký o zdejším archivu prohlásil, že se jedná o „poklad na světě jediný“. V sobotu jsme díky vám pocítili, že tento citát zůstává stále živý – nejen skrze vzácné a zajímavé archivní písemnosti, ale především díky vašemu upřímnému zájmu.

Zvláštní poděkování patří panu Martinu Pluhařovi a členům KČT, odboru GeoCesty Štoky. Děkujeme za skvělý nápad uspořádat tuto akci v rámci projektu Palacký 1876–2026 a za její precizní organizaci. Velmi si vážíme vašeho nasazení, díky kterému se podařilo propojit turistiku s historií takto jedinečným způsobem. Měli jsme radost z celorepublikové účasti.“

Zajímavostí je tzv. Dlouhá chodba, která propojuje klášter s nedalekým zámkem:

Klášter augustiniánů byl založen v roce 1367 Petrem, Joštem, Oldřichem a Janem z Rožmberka. Vznikla křížová chodba s kaplí sv. Vincence a kostel ve stylu vrcholné gotiky. Později, kolem roku 1750, byl klášter rozšířen ve stylu baroka a stal se centrem české vzdělanosti a kultury na jihu Čech. Rozkvět přerušilo nařízení Josefa II., kterým byl v roce 1785 zrušen.

Prohlížíme si nejstarší část kláštera, kterou je křížová chodba...

... s gotickými a barokními nástěnnými malbami,...

...rajskou zahradu se studnou a na závěr klášterní dvoulodní kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí postavený ve stylu vrcholné gotiky.

Původní stavba je ze 13. století, ve 14. století byl augustiniány přestavěn na kostel klášterní.

Roku 1723 prošel požárem a byl poničen interiér. V něm se nachází nejvýznamnější gotická opuková socha Třeboňské Madony z doby kolem roku 1400 a odtud zřejmě pochází i nejvýznamnější dílo českého gotického malířství, vícedílný oltář z doby kolem roku 1380 od Mistra Třeboňského oltáře, které je nyní v Národní galerii v Praze.