Kocourkovské vandrování

Proč „kocourkovské“ se můžete na tomto blogu dočíst zde na konci jiného článku

Letošní trasy startují na nádraží v Řečanech nad Labem ležících asi sedm kilometrů západně od Přelouče. V současné době mají kolem 1400 obyvatel. Procházíme napříč obcí od jihu k severu, přičemž míjíme kostel sv. Maří Magdaleny s šindelovou sedlovou střechou a cibulovou bání na vrcholu dřevěné věže:

Přicházíme k rozestavěnému mostu přes Labe. Nový most respektující požadavek na splavnění Labe bude měřit téměř 116 metrů a po obou stranách bude mít chodníky pro pěší a cyklisty. Do konce června by měla být svařena ocelová konstrukce a do konce roku bude most zprovozněn. Zakázka byla vysoutěžena za 236 milionů korun včetně DPH, přičemž polovinou přispívá Státní fond dopravní infrastruktury. 

Zatím se musíme spokojit s provizorním mostem, který byl instalován v roce 2023. Modrá turistická značka nás vede po silnici do Kladrub nad Labem vzdálených asi půl druhého kilometru. Silnice se mírně stáčí doleva, ale my pokračujeme rovně po cestě k Národnímu hřebčínu Kladruby nad Labem. Tabule se zákazem vstupu mimo objednané prohlídky samozřejmě respektujeme, jdeme se podívat k bývalému vodojemu a vracíme se na silnici.

Název obce Kladruby nad Labem (Kladruby = rube klády) naznačuje, že první osídlení založili dřevorubci. Kladruby nad Labem jsou zmíněny k roku 1295 jako součást klášterního majetku cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Po roce 1491 přešly jako součást panství Pardubice do rukou jednoho z nejvýznamnějších rodů českého království – Pernštejnů, kteří tam před rokem 1522 založili oboru, v níž byli chováni také koně. Panství Pardubice zakoupila roku 1560 pro panovníka Česká komora. Císař Maxmilián II. na tomto panství založil v roce 1563 hřebčín, který byl 6. března 1579 jeho nástupcem Rudolfem II. povýšen na hřebčín dvorní. Od počátku 17. století se hřebčín specializoval na chov ceremoniálních kočárových koní určených výhradně pro potřeby císařského dvora. Tento hřebčín funguje dodnes a kontinuita chovu kočárových koní nebyla nikdy přerušena.

Základem pro úspěšný zápis na seznam UNESCO byl rok 1995, kdy byl hřebčín s kmenovým stádem starokladrubských koní prohlášen za kulturní památku. V roce 2002 pak byl hřebčín povýšen na stupeň nejvyšší ochrany v rámci ČR, národní kulturní památku. Kompletní nominační dokumentace byla předána v Paříží 29. ledna 2018. Zpráva z návštěvy hodnotící komise Výboru světových památek UNESCO sloužila jako podklad pro rozhodnutí zasedání Výboru pro světové dědictví, které se uskutečnilo v létě 2019 v ázerbajdžánském Baku. Vlastním dnem stvrzení zápisu je 10. červenec 2019.

Starokladrubští koně slouží na královských dvorech dodnes. Dánský král Frederik X. vyjíždí na slavnostní projížďky po Kodani ve zlaceném kočáře, které táhne šestispřeží běloušů z kladrubského chovu. Ve Švédsku zase jezdí na starokladrubských bělouších trumpetisté královské jízdní gardy. Od roku 2025 využívá starokladrubské vraníky také armáda Spojených států amerických pro funerální službu při pohřbech vysokých vojenských důstojníků a padlých vojáků v boji a také jako jízdní doprovod v rámci státních ceremonií. V Čechách často starokladrubáky vidíme při různých slavnostech na Pražském hradě a také je využívá jízdní policie v Pardubicích, Ostravě a v Praze.

*  *  *

V Kladrubech nad Labem lze absolvovat komentovanou prohlídku stájí, kočárovny s expozicí starokladrubského koně, zámku a lesovny, vystoupit lze také na rozhlednu, která nabízí ojedinělý pohled na hřebčín a jeho okolí.

Rozhledna je momentálně nepřístupná a na všechno ostatní není při turistickém pochodu čas (zejména když se od startu vychází až v 10 hodin). Pokračujeme tedy po červeně značené Svatojakubské cestě, která vede lesem až k silnici mířící od severu do obce Semín. Červenou značku opouštíme a přecházíme silnici, protože se chceme podívat na místo vzdálené asi 300 metrů, kde se před lety těžily váté písky a dnes je zde snaha o znovuzalesnění:

Vracíme se k silnici a záhy přicházíme do vsi Semín. Počátkem 16. století byla východně od zaniklé semínské tvrze vybudována renesanční podélná patrová budova s obytným traktem. Jejím investorem byl Vilém II. z Pernštejna, který roku 1497 obec Semín a Kladruby na Labem zakoupil a potřeboval správní budovu pro západní část svého rozsáhlého panství. Budova tehdy sloužila i jako lovecký zámeček. Po roce 1691, kdy objekt již patřil do majetku císaře Leopolda I., byla budova barokně přestavěna a rozšířena o pivovar. V roce 1780 budova zámku ztratila svůj správní účel a do roku 1855 sloužila k administrativním potřebám zdejšího pivovaru. Od roku 1875 byl nájemcem pivovaru Alois Gočár, který přistavěl lednice. Dne 13. března 1880 se v obytné části pivovaru narodil známý architekt Josef Gočár (†1945), mimo jiné autor lázeňského pavilonu v Lázních Bohdaneč, Domu U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici, Automatických mlýnů v Pardubicích a mnoha dalších staveb. 

Posledním sládkem a majitelem pivovaru byl Jindřich Dvořák, který byl nucen z ekonomickýcvh důvodů provoz v roce 1926 uzavřít. Prostor pivovaru a jeho rozsáhlá sklepení sloužila dále jako velkosklad pro pardubický a chrudimský pivovar, pak začal zámek sloužit pro bydlení a postupně chátral:

Usedlost nyní vlastní společnost Zámecký pivovar Semín s. r. o., která jí vdechuje nový život. Objekt je zařazen na seznam kulturních památek.

Asi o stopadesát metrů dál se nachází národní přírodní památka Semínský přesyp. Rozloha chráněného území je 0,21 ha a tvoří ho dvě části. Menší část je za budovou bývalého pivovaru, je oplocená a přístupná brankou, větší část, u které se krátce zastavujeme, se nachází na návsi v severovýchodní části obce a je veřejně přístupná. Jedná se opravdu o malé „pískoviště“, na němž roste např. kozinec písečný, dále pak třeba kolenec Morisonův a paličkovec šedivý (na snímku):

Ještě jednou z červené značky odbočujeme a to podél Soprečského potoka k Semínskému akvaduktu, což je jinými slovy mimoúrovňová vodní křižovatka. Jde o významné středověké technické dílo z let 1498–1521, které ve výšce asi dvou metrů převádí přes Sopřečský potok Opatovický kanál vybudovaný roku 1513:

Původní akvadukt byl z dřevěných trámů těsněných jílem, dnes je to v podstatě betonový most. Při poslední rekonstrukci v roce 2003 na něm byl dobudován přepad pro regulaci množství vody v Opatovickém kanálu. Doba zahájení výstavby není známa, za vlády Viléma z Perštejna byl v letech 1498 až 1521 upraven a podstatně prodloužen. Jeho celková délka byla 34,7 km, současná délka je 26 km a šířka 12 metrů.

Vracíme se na červenou turistickou značku, která nás dál vede lesem a po ocelové lávce pro pěší přes Labe do Přelouče, kde je v restauraci hotelu V+M cíl pochodu.