Měl jsem v úmyslu navštívit je už před mnoha lety, plánoval jsem trek z Týnce nad Labem přes Železné hory až do Hlinska, ale nikdy k tomu nedošlo...
Auto necháváme ve Zdechovicích na parkovišti před zámkem. Byl postaven v roce 1803 Karlem z Paarů na místě shořelého dřevěného objektu, v roce 1889 se majitelem stal JUDr. Otto Mettal, který zámek zrekonstruoval. Po roce 1945 byl zámek zestátněn a až do roku 1990 jej společně s parkem obývala sovětská okupační armáda. V současnosti je zámek v majetku obce, která jej včetně parku postupně rekonstruuje.
Po modré turistické značce se mírným stoupáním vydáváme do Chvaletické pahorkatiny, která tvoří severní okraj Železných hor. Po přibližně kilometr a půl dlouhé procházce lesem se před nám objevují zbytky ledovcové morény v podobě několika skalních útvarů. S ohledem na jejich vzájemnou polohu se pro ně vžilo poetické pojmenování Obří postele.
Jdná se o obrovské balvany, z nichž ten největší má více než šest metrů. Vžilo se pro něj označení Duchna a mnozí trampové berou jeho název doslovně. Obří postele leží v nadmořské výšce 284 metrů a na základě geologického průzkumu se jejich stáří odhaduje na více než pět stovek milionů let. Tehdejšími horotvornými procesy se těsně pod povrch dostala roztavená hornina (magma), která po utuhnutí vytvořila žulovou vrstvu. Do současné podoby bylo okolí obsahující množství menších skalek a osamělých balvanů přtvořeno zvětráváním a následně činností ledovce. Obří postele jsou tedy dokladem zalednění východních Čech během poslední doby ledové. Na rozcestí stojí Svatojakubský patník (jehož autorem je kamenosochař Roman Morcinek a instalovalo jej Centrum svatojakubských poutníků Přelouč) a my zde přecházíme na zelenou turistickou značku. Dlouho po ní však nejdeme, odbočujeme na neznačenou lesní cestu a i tu nakrátko opouštíme. Nedaleká informační tabule nás totiž zlákala k výstupu na Gabrový výchoz. V okolí se sice nacházejí červené žuly, ale na této vyvýšenině vyčnívá pozůstatek gabra. Gabro je stejně jako žula hlubinnou vyvřelinou, v této oblasti je však vzácnější a od červených žul se odlišuje černou barvou a jiným minerálním složením. Zároveň se na tomto výchozu dochoval zbytek původních lesních porostů s dubem a habrem, které jsou vázány na tyto specifické horniny. Asi o půl kilometru dál nás zaujala malá dřevěná šipka s nápisem Rábka a pohled do mapy nám prozradil, že jde o název nedaleké studánky. Takže – jdeme se k ní podívat! Pramen je poměrně vydatný, odtékající potok je levostranným přítokem Červeného potoka. Neznačená lesní cesta se po nějaké době napojuje na modře značenou trasu, která nás vrací k autu. Dopřáváme si točenou zmrzlinu a odjíždíme jen pár kilometrů do obce Brloh, která svoje pojmenování dostala podle brlohů divoké zvěře, hlavně vlků. Dávno před vlky ovšem tuto krajinu obývali jiní živočichové – trilobiti. Jednoho – mnohonásobně zvětšeného – si můžeme prohlédnout: Je umístěn u naučné tabule na okraji opuštěného lomu, který svoje tajemství začal vydávat v 50. letech 20. století. Geologové v něm objevili řadu zkamenělin trilobitů a ramenonožců. Nálezy jsou dnes umístěny ve sbírkách Národního muzea v Praze. Lom odkrývá jak pískovce a prachovce ordovického (prvohorního) stáří, tak i ve vyšších partiích slepence a křemence usazené v době křídy (druhohory). Právě křemenec z tohoto lomu byl jedním z hlavních stavebních materiálů Wonkova mosu přes Labe v Pardubicích. Ovšem již mnoho let před tím byl místní materiál používán pro stavbu převážně okolních domů. V průběhu následujících šedesáti let nebyl lom udržován, došlo k jeho zarůstání a logicky i k zasypání různým odpadem (včetně 160 betonových panelů). V rámci úprav byly náletové dřeviny vykáceny a lom kompletně revitalizován do podoby, která umožňuje jeho další, převážně občanské (kulturní, společenské, turistické) využití. byl
Žádné komentáře:
Okomentovat