Krásný slunečný jarní den věnujeme turisticko-geocachingovému výšlapu na Kolínsku
Auto necháváme pár kilometrů za Kolínem v obci Tři Dvory. První zmínka o ní pochází z roku 1347, kdy byla majetkem Sedleckého kláštera, později patřila městu Kolín, pak králi Ferdinandovi I. a od roku 1555 opět Kolínu. Od zrušení patrimoniální správy je samostatnou obcí, dnes má necelou tisícovku stálých obyvatel. Obec má takzvaný „mluvící znak“ tvořený modrým štítem, v němž jsou pod zúženou stříbrnou vlnkou (řeka Labe) tři stříbrné brány do dvora se zlatými otevřenými vraty a červenými valbovými střechami (název obce). Znak a prapor obce byly Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR schváleny dne 17. dubna 2009. * * *
Důvodem, proč jsme se do těchto končin vypravili, byl geocachingový power trail Planeta opic, sestávající ze čtrnácti mysterykeší, které jsme si v předchozích dnech doma vyluštili. Dnes se tedy vydáváme na jejich odlov – a to s nadějí, že ještě získáme bonus v podobě finálky. Ještě než se ale pustíme na power trail, vyšlápneme si na zalesněný Konárovický vrch pro dvě tradičky:
Všechny keše ze série Planeta opic víceméně bez problémů nacházíme, zpestření nám vytváří nebojácná nutrie ochotně pózující u jedné vodní plochy, kterou se zdráhám nazvat rybníkem: Část trasy vede podél Labe, je teplo, tráva je zelená, nebe modré, sluníčko svítí, zkrátka jarní pohoda: Trochu ji narušil výpočet souřadnic finálky – darmo owner neoznačil její obtížnost luštění čtyřmi hvězdičkami! Do logu jsem večer napsal: „Spočítat bonusové souřadnice byl docela problém, ale náš, nikoliv ownera...“ Úspěšný odlov slavíme po návratu do Třech Dvorů kafíčkem a výbornou zmrzlinou:
Abychom dnešní keškovací den důstojně zakončili, vydáváme se ještě za earthkeší k nenápadnému malému opuštěnému lůmku, jenž je poměrně zajímavou geologickou lokalitou. Nachází se tu výchoz skalního suku tvořeného především horninou zvanou eklogit, který vyčnívá nad okolní krystalické podloží: Eklogit je metamorfovaná hornina, která se vyznačuje střední nebo hrubou zrnitostí a většinou má nazelenalou barvu. Pravděpodobně vzniká na pomezí oceánské zemské kůry a zemského pláště metamorfózou čedičových hornin. Díky skutečnosti, že vzniká ve velkých hloubkách, má poměrně velkou hustotu. Název dostala hornina až během 19. století, z řečtiny je slovo eclogae možno přeložit jako „výběr“. V naší zemi se eklogit vyskytuje na povrchu zřídka, nejčastěji pak v oblasti Českého masivu, např. v horninách kutnohorského krystalinika včetně tohoto výchozu u Tří Dvorů. Podle charakteristiky České geologické společnosti se jedná o poslední zbytek široko daleko ojedinělé skalky, která si rozhodně zaslouží pozornost.
Žádné komentáře:
Okomentovat