Po nedávné návštěvě mé milované Třeboně, kterou naleznete na tomto blogu zde, jsem znovu sáhl po trilogii Niny Bonhardové, kterou jsem četl už několikrát. Nejvíce na mě zapůsobila na vojně, což bylo sice před padesáti lety, kdy jsem se nemnohl ubránit teskným vzpomínkám. Ani nyní si nemůžu pomoct, Třeboň je Třeboň... Tanec rabů je samostatnou částí románové trilogie, která vznikla po autorčině několikaletém studiu v rožmberském archivu v Třeboni a v níž jsou beletristicky působivě zobrazeny historické události a sociální poměry na jihočeských panstvích za dob posledních Rožmberků – Viléma a Petra Voka – v druhé polovině 16. století.
Ústřední postavou je Jakub Krčín z Jelčan, úředník borovanského kláštera a pozdější rožmberský purkrabí na Krumlově, zakladatel jihočeského rybníkářství. Autorka jej představuje jako schopného a podnikavého hospodáře, ale také jako člověka ambiciózního, tvrdého a bezohledného vůči poddaným. Touha získat ruku krásné a bohaté šlechtičny, do které se zamiloval, podněcuje jeho rvavost. Věří, žeho císař může povýšit do panského stavu a že tím zmizí společenská přehrada mezi ním a Evou z Rožmberka, sestrou Viléma a Petra Voka. Vedle Evy je zobrazena celá řada dalších postav šlechtického tábora, zejména bratři Rožmberkové, Mikuláš Zrinský, purkrabí Vamberský a hofmistr Stolinský, naproti tomu lidová masa se ztrácí většinou v anonymitě. Je zde sice několik výrazných postav, například Rušikvár, ale na skutečného protihráče lid dosud nedorostl. Kniha vyšla v roce 1949 v nakladatelství ELK, kde byla poctěna literární cenou. Autorka ji vydala v poměrně zralém věku 42 let, kdy už měla bohaté zkušenosti z redaktorské práce.
Selský mor je střední, samostatnou částí románové trilogie, v níž se v širokém toku tří dějových linií, jež se navzájem prolínají a vytvářejí jednotnou fabuli, opět setkáváme s výraznou postavou Jakuba Krčína, k jehož slávě geniálního stavitele rožmberských rybníků autorka přidává i její temný rub, bezohledné zacházení s poddanými, ale také se šlechtickým světem pánů z Rožmberka a se selským lidem, představeným několika typickými postavami – Pavlem Kakabujem, Tomíkem Černým, Jakubem Kubatou a dalšími. Ústředním motivem je motiv selský, motiv odporu poddaného lidu proti vrchnosti a vrchnostenským úředníkům, který vrcholí otevřeným povstáním blatských a rožmberských sedláků vedených legendárním Jakubem Kubatou.
Polyxena je samostatným pokračováním knih Tanec rabů a Selský mor. Název má po nové postavě, která do děje vstupuje, je to poslední, čtvrtá manželka Viléma z Rožmberka – Polyxena z Pernštejna. Tato Poločeška a Pološpanělka bude charakterizovat novou dobu, 17. století, které se rychle přibližuje. A naproti tomu ze života i z děje románu odchází Vilém. Bohatý, rušný děj románu se odehrává na sklonku 16. století a autorka zavádí čtenáře na jihočeské rožmberské državy, do Rakouska, kde probíhá selská válka, na Moravu, kde vojenská zemská hotovost čelí náporu Turků, i do hlavního města Českého království a na Pražský hrad.
* * *
Nina Bonhardová se narodila 6. března 1907 v Žolyni v Polsku, zemřela 30. června 1981 v Praze. Po celý život ji provázel zájem o historii. Nadlouho ji upoutaly osudy mocného rodu Rožmberků, soutěžícího svou mocí se samými králi. Okolo tohoto rodu se kupí i její další romány – Selský mor (1957, 1972, 1982) a Polyxena (1959), po letech se vrátila k postavě posledního Rožmberka, pana Petra Voka, v knize Hodina závrati (1976).
Renesance však nebyla jedinou oblastí zájmu Bonhardové. V románu Královský úděl (1971, 1977) sáhla do doby Přemysla Otakara II. a v roce 1980 vyšla její knížka z úsvitu česko-polských dějin Román o Doubravce České a Měškovi Polském (1980).
Žádné komentáře:
Okomentovat