Další z turistických akcí, které nepořádá KČT
Start je v hale berounského nádraží, je tu docela nával, ale pořadatelky ho skvěle zvládají. Jedna z nich nás naviguje k autobusu, který nás zaveze do Koněprus, odkud stoupáme k bývalé vápenici. Pod vrstvou hlíny a odpadků se až do jara 2020 skrývala poměrně dobře zachovalá cihlová topeniště bývalé vápenné pece. V současné době jsou částečně odkryta a pracuje se na jejich zpřístupnění. První kontrola je u Domu přírody Českého krasu, kde před další cestou krátce posedíme u kafíčka na terase Trilobit cafe. Poté se z poměrně plochého návrší rozhlížíme po velkolomu Čertovy schody, který byl založen v 50. letech minulého století:
Po naučné stezce Zlatý kůň se vydáváme na stejnojmenný vrch (475 m), z něhož shlížíme do lomu Čertovy schody západ. Nacházíme se ve výšce 465 m, dno lomu leží ve výšce 260 m: V 19. století a v první polovině 20. století se v okolí Zlatého koně nacházelo několik větších činných lomů – Císařský, Houbův, Husákův. Právě do Houbova lomu nás vede naučná stezka: Pokračujeme k lomu Na Kobyle, v němž se přestalo těžit v roce 1929. Vytěžený materiál se vyvážel raženou chodbou v severní stěně lomu. V roce 1970 byl lom prohlášen za chráněný přírodní výtvor pro svůj význam zejména z hlediska tektoniky, geomorfologie a archeologie. V lomu je možné pozorovat krasové a tektonické jevy (například přesmyk mladších vrstev přes starší) a jsou tu také jeskyně. V severní stěně lomu se nachází Zalomená jeskyně, jedna z pěti: Jinou jeskyní je Chlupáčova sluj, pojmenovaná po významném českém geologovi a pedagogovi dr. Ivo Chlupáčovi (1931–2002), v níž byly nalezeny kosterní pozůstatky pravěkých zvířat z poslední doby meziledové a doby ledové. Kosti a zuby jelenů, lvů, jeskyních medvědů, hyen, srstnatých nosorožců, mamutů a koní z Chlupáčovy sluje jsou nyní uloženy v Národním muzeu v Praze. Byly zde učiněny i významné objevy archeologické (zbytky ohnišť a nástrojů pravěkých lidí). Na okraji další jeskyně jsme našli kešku...
... a přecházíme k největší zdejší zajímavosti, kterou je Očkovský přesmyk. Slivenecké vápence, společně s útesovými vápenci koněpruskými, vytvořily během variského vrásnění (období před 390 až 310 mil. let) pevný, nesnadno vrásnitelný celek, na který byly od severu přesunuty starší vápence lochkovského souvrství (stáří 410 mil. let) a silurské vápence požárského souvrství. Délka posunu se odhaduje až na jeden kilometr. Nasunutý příkrov je názorně odkryt v horní části severní lomové stěny (částečně drcené vápence). Opouštíme lokalitu Na Kobyle... ... a míříme do Tetína. Zastavujeme se na pivko v Tetínské hospodě stojící v těsném sousedství s obecním úřadem a pak stoupáme ke kostelům sv. Kateřiny Alexandrijské a sv. Ludmily: V Tetíně a blízkém okolí je ovšem zajímavostí mnohem více, a tak si říkáme, že se sem budeme muset ještě někdy podívat. Po cyklostezce se blížíme do Berouna, do cíle pochodu, který je – stejně jao start – v nádražní hale.
Žádné komentáře:
Okomentovat