Výlet do Georgioupoli
Po obědě odcházíme na nedalekou autobusovou zastávku, abychom se svezli pár kilometrů do městečka Georgioupolis. Vyslovuje se „Jorjúpolis” a názvem připomíná řeckého prince Jiřího, který byl v letech 1898–1905 (posledních letech osmanské okupace) nejvyšším krétským komisařem. Dříve malá rybářská vesnice je dnes turistickým střediskem s mnoha kavárnami, tavernami, malými hotely a bytovými domy. Náměstí je obklopeno venkovním posezením, které návštěvníci využívají k pochutnání na nápojích a zmrzlině.
Na východ od města se táhne devět kilometrů dlouhá písčitá pláž, k severu skalnaté pobřeží a na jihu se až do výše přes 2400 metrů tyčí mohutné vrcholky Lefka Ori (Bílé hory).
Do centra přicházíme ulicí lemovanou obrovskými eukalypty...
... a po odbočení doprava si prohlížíme sochy a další artefakty v jakési dílně na jejich výrobu: Navštěvujeme malebný řecký pravoslavný kostel Ekklisia Analipsi, Nanebevstoupení Páně, se žlutou fasádou, dvěma věžemi... ... a bohatým interiérem: Největší atrakcí městečka je ovšem kaple sv. Mikuláše, okouzlující řecká ortodoxní stavba posazená na ostrůvku 100 m od pláže. Přístupná je po kamenité stezce, která je v některých částech zaplavována vodou. Svatyně zasvěcená patronu mořeplavců je poutním místem a turistickou zajímavostí: U kostelíku je keška, takže bychom se k ní rádi dostali, ale jednoduché to není, je třeba počítat s tím, že se trochu namočíte. Takže zout a dávat pozor na kluzké kameny: Nakonec to vzdávám keška-nekeška, nemusím být všude! Přecházíme po mostě přes říčku Vrysiotiko, na němž se vyfotíme na důkaz, že milujeme Georgioupolis... ... a po nálezu kešky na levém břehu další říčky vracíme se po lávce... ... a usazujeme se pláži Kalyvaki. Po několikanásobném vykoupání (a jednom posezení na terase stejnojmenné taverny) odcházíme na autobusovou zastávku a vracíme se do Kavrosu.
Žádné komentáře:
Okomentovat