Třetí a poslední výlet autem z půjčovny
Jedeme po silnici objíždějící město Rethymno a odbočujeme do vnitrozemí. Auto necháváme u silnice kousek za zatáčkou a sestupujeme po schodech k potoku do soutěsky Myli. Zastavujeme se u kostelíku Agios Antonios...
... se zvonem umístěným o pár metrů vedle: Soutěska je krásná, není moc dlouhá, je velmi zelená a potůček má relativně spoustu vody: U dalšího kostelíku Agios Ioannis... ... jako obvykle nahlížíme i dovnitř: Tu a tam přichází zpestření v podobě geologicky zajímavé lokality, kterou si pak prohlížíme zvenku... Někdy se naskytne i výhled do dáli: Klesáme dolů, přecházíme na druhý břeh potoka, samozřejmě zase stoupáme – a najednou stojíme před tavernou. Usedáme na terase, pivo nebo frapé přijdou vhod: Taverna a nedaleký dům přestavěný na penzion Villa Myli jsou jedinými pozůstatky někdejší osady Mýloi Rethýmnu s bohatou tradicí vodních mlýnů. Dříve rozdělená na Áno a Káto Mýloi, byla opuštěna v roce 1972 a obyvatelé se přestěhovali do nové osady. Dnes jsou ruiny mlýnů a domů, stejně jako bohatá flóra údolí, oblíbeným cílem pro pěší turistiku a objevování. Kolem malé nákladní lanovky, která zřejmě slouží k zásobování taverny, pokračujeme v cestě...
... ke kostelu Agii Pente Parthenes (v překladu „Pět svatých panen“), jehož zasvěcení odkazuje na historické a duchovní místo na Krétě (nedaleko obce Argiroupoli) spojené s uctíváním pěti křesťanských dívek, které podle tradice v roce 250 n. l. obětovaly život pro svou křesťanskou víru během pronásledování křesťanů římským císařem Deciem. Nad kostelíkem je malý hřbitov,... ... z něhož se naskýtá výhled až k Rethymnu: Cesta pokračuje kolem ruin vodních mlýnů... Od dřevěné šipky s nápisem Kato Myloi setupujeme po schodech k potoku a po dalších schodech zase stoupáme ke kostelíku Agia Paraskevi. Svatá Paraskeva (což v řečtině znamená „pátek”) byla řecká asketka s přídomkem Srbská, Makedonská, Balkánská a další – podle místa uložení ostatků, které byly několikrát přeneseny. Její svátek je slaven 14. října. U zvonu umístěného opodál...
... krátce odpočíváme a pak se stejnou cestou vracíme... ... až k taverně a dál pokračujeme po druhé straně, než jsme dopoledne začínali. Jak dlouho nám trvala cesta tam, nevím, protože jsme často fotili a chvíli seděli v taverně, cestu zpátky jsme zvládli za tři čtvrtě hodiny. Odjíždíme autem k přehradě Potamon, jejíž vody slouží především pro zavlažování okolní oblasti. Byla postavena v roce 2009 s rozpočtem přesahujícím tři miliony eur a nyní zahrnuje i hybridní elektrárnu, čímž přispívá k energetické soběstačnosti Kréty. „Ulovíme” jednu kešku a jedeme přes hráz ke kapli (kde je mimochodem další keš): Interiér kaple je překvapivě bohatý: Od přehrady přejíždíme k soutěsce Patsos. Auto necháváme na parkovišti a vyrážíme podél potoku Tzirita, který napájí přehradu Potamon. Patsos Gorge patří mezi méně známé, ale velmi krásné soutěsky. Na rozdíl od mnoha suchých krétských soutěsek je překvapivě zelená a stinná, takže působí příjemně i během horkých dnů jako je ten dnešní. Turistická stezka s několika dřevěnými lávkami a mostky prochází podél potoka a nabízí krásné výhledy na skalní stěny i zelenou krajinu. Přímo ve stěně kaňonu se nachází skalní kaple Agios Antonios patřící mezi nejfotogeničtější místa v soutěsce: Kaple je dodnes navštěvována místními obyvateli i turisty,... ... o čemž svědí velké tablo s fotografiemi a množství malých papírků s prosbami, zastrkaných ve spárách skály: Pokračujeme ještě k odbočce na vyhlídku...
... a přestože soutěska ještě vede dál,...
... my se vracíme stejnou cestou na parkoviště. Máme v úmyslu navštívit ještě vodopád v
soutěsce Kourtaliotiko a horní
klášter Preveli. Odstavujeme auto na parkovišti vlevo u silnice a jdeme ke vstupu se schodištěm klesajícím do doutěsky. Vstup je nám ovšem dvěma pracovníky odepřen a domníváme se, že tato cesta je určena jednosměrně pro výstup. Při návratu k autu vidíme v dálce mohutný kouř...
Rozsáhlý lesní požár byl také důvodem, proč nám policisté o pár kilometrů dál zabránili odbočit ve směru na Preveli. Vracíme se tedy do
Kavrosu a vidíme, že na severním pobřeží se moře neuklidnilo, vlaje červená vlajka:
Následovat bude článek Po deseti letech na Krétě (VII)
Žádné komentáře:
Okomentovat