Po deseti letech na Krétě (V)

Předchozí článek Po deseti letech na Krétě (IV)

Druhý výlet autem z půjčovny 

Asi po třiceti kilometrech zastavujeme na parkovišti u archelogické lokality Aptera ležící na plošině nad pobřežím asi 15 kilometrů východně od Chanie. Jedná se o starověké řecko-římské město, dnes samozřejmě v troskách. Bylo založeno v 8. století př. n. l. na konci mínojského období na kopci Paliokastro v nadmořské výšce asi 230 m a dominovalo celému zálivu Souda. Během dobytí Kréty Metelem (67 až 63 př. n. l.) se Aptera vzdala bez boje, čímž si získala přízeň Římanů, kteří ji vyměřili jen nízké daně. Podle vykopávek zažilo město v 1. a 2. století nové období prosperity – impozantní vodní cisterny, které je zásobovaly vodou, jsou znakem města s velkou populací. Od 3. století začala Aptera upadat a tento úpadek ještě urychlilo zemětřesení v roce 365. Druhé zemětřesení v 7. století a drancování saracénskými piráty znamenalo opuštění města jeho posledními obyvateli. V centru starobylého města byl kolem roku 1182 založen klášter zasvěcený sv. Janu Teologovi, který fungoval až do roku 1964. V polovině 19. století byly ruiny Aptery použity jako zdroj materiálu pro stavbu pevnosti Itzedin v Kalami.

Raní novověcí cestovatelé jako Buondelmonti (1415), Basilicata (1630) a Tournefort (1700) navštívili kopec Aptera a zaznamenali své dojmy. V roce 1834 Pashley jako první správně identifikoval Apteru jako místo starověkého města. V letech 1862 a 1864 zde provedla Francouzská archeologická škola v Aténách první vykopávky, které odhalily „zeď nápisů“, rozsáhlou stavbu s nápisy ze 3. a 2. století př. n. l. V roce 1942 německé okupační síly vykopaly malý chrám se dvěma místnostmi. Archeologická služba zahájila (většinou záchranné) vykopávky v roce 1958, systematické vykopávky v centru města začaly v letech 1985–1987 a pokračují dodnes. V letech 1999–2000 byly provedeny rozsáhlé konzervační a záchranné zásahy do zdiva cisteren a lázní, v letech 2003–2006 následovala konzervace opevnění a v letech 2010–2012 konzervace hlavní brány. Systematické vykopávky v Římském domě a „Dionýsově chrámu“ pokračují s každoročním financováním poskytovaným regionem Kréta.

*  *  * 

Platíme vstupné á 10 € a ještě před vstupem se přes plot díváme na starověkou cisternu ve tvaru L. Delší rameno je dlouhé 55,80 m a krátké 34,20 m, celková šířka cisterny je devět metrů a objem 3 050 m³. Rozlehlá náhorní plošina města neměla patrně žádné prameny, což vedlo k výstavbě velkých vodních cisteren již v helénistickém období. 

Jako první navštěvujeme divadlo. Bylo postaveno z místního fosilního vápence poblíž jihovýchodní brány starověkého města. Stojí v přírodní prohlubni, obrácené na jih k Bílým horám. Ačkoli cestovatelé z 19. století identifikovali umístění divadla, vykopávky byly provedeny teprve nedávno, v letech 2008–2013, s působivými výsledky i přes zkázu způsobenou moderní vápenkou postavenou uprostřed cavey. Po celé 20. století se totiž sedadla a architektonické prvky divadla používaly k výrobě páleného vápna, takže ve většině cavey je nyní viditelný pouze stupňovitý substrát ze sutinového zdiva. Cavea je latinský výraz pro hlediště, respektive stupňovitý prostor pro diváky v antickém řeckém nebo římském divadle či amfiteátru. Cavea se dělila na tři horizontální pásma podle společenského postavení diváků: Nejnižší a nejlepší řady přímo u arény patřily vládnoucí vrstvě, senátorům a boháčům, střední část (media cavea) byla určená pro běžné svobodné občany a do nejvyšších řad (summa cavea) usedaly ženy, děti a chudina.

Apterská cavea o průměru 54,68 m je rozdělena pěti schodišti do čtyř cunei (klínovitých částí). Měla nejméně 26 řad sedadel, protože se jistě rozkládala dále na sever. Orchestra, jedna z nejmenších nalezených ve starověkém divadle, má poloměr 5,45 m. Stavba divadla začala v raném helénistickém období (1. polovina 3. století př. n. l.). Během římského období bylo radikálně upraveno a přizpůsobeno novým požadavkům.

Obcházíme hlediště zleva, prohlížíme si je shora...

... a jednotlivá sedadla:

Shora je krásný výhled do dáli na Lefka Ori, Bílé hory:

Z okraje areálu se vracíme do jeho centra, procházíme kolem kláštera sv. Jana Teologa...

... a prohlížíme si jednotlivé zbytky staveb...

Dostáváme se k obdélníkové trojlodní cisterně, která byla – stejně jako ta ve tvaru L – původně zastřešena cihlovými klenbami, které se ve starověku zřítily. Dochované kamenné klenby jsou mnohem pozdějšího data, současného se středověkým klášterem.

Cisterny napájely velké lázeňské komplexy nacházející se níže po svahu na sever a zároveň spolu s domácími cisternami uspokojovaly zvýšenou potřebu vody města v římských dobách. Cisterny, působivé svou velikostí, kapacitou, konstrukcí a zachováním, patřily k největším veřejným dílům římského období, k největším a nejimpozantnějším památkám Aptery. 

Její řada robustních pilířů zřejmě patří do starší helénistické fáze. Interiér měří 17 x 25 m a má objem 2 900 m³. Dochované klenby jsou z hrubě opracovaných kamenů, což možná naznačuje, že měly podobnou konstrukci i v původní helénistické fázi.

Na další cestě přicházíme k malému kostelíku,... 

... vstupujeme i dovnitř...

... a pokračujeme na nádvoří kláštera:

Na panelech s fotografiemi se nám líbil záběr na plochu pokrytou troskami sloupů. Litujeme, že jsme je neviděli a mudrujeme, kde asi leží. Až při odchodu z areálu si všimneme tabulky u prašné cesty mizející za ohybem. O kus dál je větší poutač se šipkou:

To je ono – velký římský městský dům! Byl postaven pravděpodobně po ničivém zemětřesení v roce 66 n. l. Dům byl obýván s různými úpravami až do doby, než byl zničen velkým zemětřesením v roce 365 n. l. V následujících stoletích (5.–7. století n. l.) byl prostor znovu využíván pouze částečně. Dům je rozložený od jihu k severu na velké ploše (současná vykopaná plocha měří 765 m²). Atrium, které domu poskytovalo světlo a vzduch, je obklopeno peristylem řeckého původu o rozměrech 5 x 7 m se sloupy s iónskými podstavci a dórskými hlavicemi. Většina bubnů sloupů a některé hlavice jsou viditelné a zřítily se dovnitř nádvoří, což svědčí o zničení zemětřesením. Peristylová nádvoří obvykle obsahovala zahrady (viridaria), což platí i pro tento dům, protože při vykopávkách byly odkryty malé dekorativní sochy a mramorový podstavec stolu.

Jdeme se podívat po cestě ještě kousek dál...

...a všmáme si i jednoho z kulometných postavení, která zde byla po bitvě na Krétě a obsazení německou armádou vybudována z kamenů nalezených na místě.

*  *  *

Vracíme se na parkoviště k autu a popojíždíme necelých devět set metrů k impozantní pevnosti Aptera, která byla největším opevňovacím dílem své doby na Krétě a je reprezentativním příkladem obranné architektury 19. století. Byla postavena po krétské revoluci v letech 1867 až 1868 Husseinem Avni Pašou, tureckým guvernérem Kréty, za účelem kontroly údolí Apokoronas, které bylo hlavní cestou do oblasti Chanie z centrální části Kréty. Navíc ve spolupráci s několika věžemi zvanými koules kontrolovala záliv Souda a podporovala nedalekou pevnost Intzedin:

Pevnost Aptera, známá také jako pevnost Soumbasis, se dodnes zachovala ve velmi dobrém stavu. Byla vybavena dvěma kruhovými věžemi, jednou orientovanou na západ a druhou na východ. První komunikovala s pevností Souda na ostrůvku, zatímco druhá měla vizuální kontakt s pevnostmí Intzedin, Kalyves a Nio Chorio. 

Vracíme se na hlavní silnici A90, která nás přívádí do dříve samostatného města Souda, které je dnes součástí Chanie. V zálivu je důležitý trajektový a námořní přístav. Na druhé straně zálivu se nachází námořní základna NATO. Odbočujeme k válečnému hřbitovu zemí Commonwealthu, kde navěky odpočívá 1527 vojáků, z toho 862 britských. 446 novozélandských, 197 australských, pět kanadských a dalších sedmnáct zabitých při bitvě o Krétu.

Po vpádu do Řecka za druhé světové války zaútočila německá armáda i na Krétu. Tisíce německých výsadkářů seskočilo padákem do oblasti Chanie a 20. května 1941 obsadili letiště Máleme. Bitva o Krétu zuřila deset dnů a skončila vysokými ztrátami na obou stranách. Řečtí a britští obránci se nakonec dali na ústup přes Lefká Ori (Bílé hory) jižně odtud, kde byli za pomoci ostrovanů evakuováni z Kréty. Následovalo čtyřleté období německé okupace, během nějž však neustával odboj, vytrvale vyvíjejíci tlak na vetřelce až do jejich kapitukace v roce 1945.

Od hřbitova pokračujeme v cestě autem na poloostrov Akrotíri. Na řecké poměry je vcelku rovinatý, je na něm několik vesnic, mezinárodní letiště I. Daskalogiannis a jedna z raketových základen NATO, kde je umístěn mezinárodní vojenský kontingent.

My máme namířeno do kláštera Agia Triada. Silnice vroubená obrovskými cypřiši končí na velkém parkovišti,...

... na jehož konci je velké schodiště a vstup do kláštera. Impozantní průčelí je postaveno s přísnou geometrií:

Klášter pochází ze 17. století a je jedním z nejbohatších a nejkrásnějších klášterů na Krétě. Již v 6. století vlastnil na místě současného kláštera Agia Triada mnich Joachim Sofianos malý monastýr Mourtari zasvěcený svatým apoštolům. V roce 1611 se mnich z kláštera Agia Kyriaki, Jeremiáš Tzagarolos, ujal rekonstrukce bývalého monastýru výstavbou nového kláštera. Jeremiáš byl slavný učenec své doby s bohatým vzděláním a přítel alexandrijského patriarchy Meletia Pigase. Sám Jeremiáš byl kandidátem na konstantinopolského patriarchu. Kdxž roku 1634 zemřel, ve stavbě pokračoval jeho bratr Lavrentios. V roce 1645, kdy Turci obsadili město Chania, se stavební práce na několik let zastavily. Turci pojmenovali klášter Selvili Manastir, tj. klášter s cypřiši. Během Velké revoluce v roce 1821 se mnichům podařilo klášter opustit, ale Turci jej i s jeho cennými relikviemi zničili a vypálili. V roce 1830 však udělili mnichům Kalliopiosovi a Gregoriovi povolení k dokončení chrámu. Klášter byl nakonec postaven a od té doby získal obrovský nemovitý majetek a mnoho menších klášterů jako závislé jednotky. V roce 1864 byla přistavěna zvonice roku 1892 zahájil ve východním křídle kláštera činnost seminář (teologická kolej), který fungoval do roku 1905. Během poslední krétské revoluce (1896–1897), před osvobozením v roce 1898, byl klášter přeměněn na nemocnici a vojenské velitelství. Během druhé světové války byl využíván Řeky ke skladování zásob námořnictva. Němci část kláštera zničili, v roce 1942 v něm zřídili školu protiletadlového dělostřelectva a roku 1944 zde umístili posádku o síle 150–200 mužů. 

Klášterní komplex je čtyřboký s obdélníkovým vnitřním nádvořím, uprostřed něhož stojí impozantní trojlodní chrám Agia Triada (Nejsvětější Trojice). Patří do architektonického stylu „tří výklenků“ s kopulí a kaplí v přízemí i v horním patře. Půdorys navazuje na typickou tradici „Agioritiko“ (athoský klášterní styl v severním Řecku), zatímco morfologické prvky lze spojit se západní církevní architekturou. 

Vcházíme dovnitř a jsme doslova uchváceni:

Ikonostas byl postaven v roce 1836, významné jsou ikony sv. Jana Teologa (16. století), sv. Mikuláše (17. století) a ikony malíře Skordilise: Trůnící Kristus, Živoucí jaro a Druhý příchod (1635–1645). Ikonová clona, ikony a celkové vybavení kostela pocházejí zhruba z poloviny 19. století. Pozlacená dřevorytová ikonová clona je mimořádně zajímavým dílem díky své obrazové konstrukci, která navazovala na krétské tradice své doby s patrnými barokními vlivy. Většinu ikon na ikonové cloně lze připsat známému umělci své doby, Mercuriovi ze Santorini, který se řídil stylem postbyzantské techniky.

Dnes, po četných historických dobrodružstvích, klášter nadále hraje důležitou roli v náboženském a hospodářském životě Kréty. 

Návštěvníci uvidí neuvěřitelně dobře zachovalý a pulzující klášter, který vyrábí a vyváží organický olivový olej, víno, med, ocet a olivové mýdlo jedinečné kvality. 

Od kláštera Agia Triada popojíždíme jen necelé čtyři kilometry na parkoviště před klášterem Gouverneto. U vstupu na cestu vedoucí podél kláštera se dozvídáme, že klášter je zavřený, k jeskyni je to twenty minuts a k opuštěnému klášteru Moní Katholiko dalších twenty minuts. Platíme 2,5 eura a vydáváme se na cestu...

Klášter Gouverneto se nachází na skalnatém místě v nadmořské výšce 260 m, je postaven v pevnostním stylu a jeho rohy chrání čtyři věže s baštami. Fotím přes plot,...

 ... ale doma i pak dovolím vypůjčit dvě fotky z Wikipedia, samozřejmě s uvedením autora:

By Jerzy Strzelecki - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16011605

By Wolfgang Sauber - Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6640860

Klášter byl postaven před rokem 1537, jak dokazuje nápis u vstupu do pevnosti, a je jedním z nejstarších klášterů na Krétě. Předpokládá se, že klášter založili poustevníci a mniši z přímořského kláštera Katholiko, kteří pravděpodobně postavili nový klášter na místě již existujícího starověkého chrámu, aby se chránili před nájezdy pirátů. Kostel, který se nachází uprostřed nádvoří,je zasvěcen Panně Marii, proto se mu také říká Kyria ton Agelon (klášter Panny Marie Andělské). Jeho stavba začala v benátské éře, ale byla dokončena o dvě a půl století později, protože Turci napadli Krétu a stavbu křesťanských chrámů zakázali. Kolem klášterního kostela se nacházejí další budovy komplexu. Ve dvou patrech je 50 mnišských cel, jídelna, malé muzeum atd. Vedle kostela se údajně nacházejí dvě kaple zasvěcené Deseti svatým mučedníkům a sv. Janu Poustevníkovi. Ten žil v jeskyni v soutěsce Avlaki a je považován za zakladatele kláštera. 

Ke zmíněné soutěsce Avlaki se přibližujeme po kamenné stezce, která vede až k moři. Ale tak daleko my nepůjdeme.

Po 20 minutách sestupu za ukrutného vedra přicházíme k jeskyni Arkoudiotissa, pojmenované po stalagmitu připomínajícím medvěda (arkouda znamená řecky medvěd). Byla využívána již od starověku k bohoslužbám (existují důkazy o kultech Artemis a Apollóna), ale v křesťanské éře byla zasvěcena Panaghii (Naší Paní).

Prohlížíme si jeskyni i vestavěný kostelík sv. Jana, kde sv. Jan Poustevník žil:

Stále klesající cesta pokračuje dál, ke zřícenině kláštera Katholiko, a po dalších deseti minutách končí úzkým skalnatým fjordem se zelenou vodou. Ale tam už my nepůjdeme, nejen z časových důvodů, ale i pro úmorný hic...

Stejnou cestou, nyní ovšem do kopce, se vracíme k autu a jedeme přes obec Chórdaki, před ní odbočujeme doprava, objíždíme kopec (505 m) vzdáleně připomínající Ještěd a  zastavujeme na parkovišti u taverny a kostela:

Několika vracečkami klesáme na parkoviště a jdeme se podívat na vyhlídku do zátoky připomínající fjord. Seitan Limania Beach je působivá, ale nebezpečná oblázkovo-písčitá pláž, známá svými divokými vlnami. Turecký název znamená „ďábelská“, V ;">

Vracíme se do města Souda, opět odbočujeme ke hřbitovu, ale tentokrát jej objíždíme zleva, zastavujeme na parkovišti a po pár krocích jsme na pláži.

Do Kavrosu se vracíme o půl osmé.

Následovat bude článek Po deseti letech na Krétě (VI)