Toulky po horách 2026 (IX)

Předchozí článek Toulky po horách 2026 (VIII)

Po lázních v Lipové, na Křížový vrch a Zlatý Chlum

Náš týdenní pobyt končí a teprve dnes – před odjezem – jsme si udělali čas na prohlídku areálu lázní. V roce 2017, kdy uplynulo 180 let od jejich založení, byla po letech náročné rekonstrukce úspěšně zahájena léčba ve zcela novém kabátě.

Auto necháváme na parkovišti a míříme ke Slezskému domu, který je vstupní bránou do Schrothových lázní. Zde se nachází centrální lázeňská recepce, ve dvou patrech je komfortní ubytování a v podkroví pracoviště s procedurami a službami:

Po rekonstrukci byl Slezský dům spojen s dřevostavbou, která vyrostla na místě bývalé zimní kolonády zvané místními Hangár. Sto šedesát let stará budova prošla v minulosti mnoha necitlivými zásahy, neměla v podstatě základy, dřevěné konstrukce se rozpadaly a nebylo ji možné za rozumných nákladů opravit. Bylo tedy rozhodnuto ji odstranit a v obdobném půdorysu postavit dřevostavbu novou. Slouží celoročně, a to jako kavárna Kolonáda, vedle níž se nachází sál pro společensko-kulturní akce:

V těsné blízkosti se pod stromy nachází bysta Emmanuela Schrotha (1832–1890), syna zakladatele zdejších lázní, který pokračoval v jeho díle:

Míjíme Zakladatelský dům (původně „Gründungshouse”), který je prvním lázeňským domem Johanna Schrotha postaveným v roce 1847 jako údajně první zděná stavba v Dolní Lipové vůbec. V těsné blízkosti stojí Léčebný dům...

... a opodál historická secesní Villa Theresa umístěná v horní části lázeňského náměstí. V roce 2018 prošla kompletní náročnou rekonstrukcí, je největším ubytovacím objektem Schrothových léčebných lázní. Ve třech podlažích je celkem 48 pokojů z toho 21 jednolůžkových a 27 dvoulužkových:

Procházíme také kolem Wellness hotelu Villa Grohmann, který je hlavním hotelovým lázeňským domem s centrální lázeňskou kuchyní vybavenou zcela novou moderní technologií a s prostornou lázeňskou jídelnou. Restaurace propojená s venkovní zastřešenou terasou je k dispozici lázeňským hostům i široké veřejnosti. 

Přicházíme na Naučnou stezku Vrcholy Jeseníků, která byla slavnostně otevřena v září loňského roku. Vede podél Anenského potoka až k lázeňskému rybníčku...

... a poskytuje pohled na celé Jeseníky! Jak je to možné? Návštěvník se symbolicky vydává na túru od vrcholu Lyra až po Praděd (nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku a pátou nejvyšší horu ČR), což představuje výškové rozpětí od 1092 do 1492 metrů. Jednotlivé vrcholy jsou ztvárněny v podobě dřevěných soch,...

... jejichž autory jsou umělečtí řezbáři Pavel Herák a Winca von Samotzin. Každá z nich je opatřena informačním textem podávajícím podrobnosti o výšce hory, poloze, historii, pověsti i přírodní hodnotě.

Stezka sice měří pouhých 360 metrů, ale ve skutečnosti symbolizuje cestu dlouhou 57 kilometrů. Je místem několika zastavení a zklidnění, ale zároveň může být inspirací k několika výšlapům do Jeseníků. 

Atrakcí areálu Schrothových lázní je park Živá voda. Je přístupný zdarma a jeho návštěvou se nejen potěšíte, ale uděláte – pokud budete chtít – také něco pro své zdraví. Stačí k tomu málo, zout boty, sundat ponožky a vykročit na speciální stezku s různými povrchy a do koryta potoka. Jedná se totiž o dvě stezky propojené do jednoho okruhu. Ta první je nazvaná Stezka suchou nohou a jak její název napovídá, je určena pro chůzi naboso. Projdete se po rozmanitých přírodních materiálech, jako jsou například kůra stromů, drobné klacíky, šišky, písek, velké kameny a další:

Doslova na vlastní kůži tak poznáte, že chůze s bosýma nohama přináší nové smyslové vjemy. Plynule můžete přejít ke druhé trase, která se jmenuje Stezka mokrou nohou, protože vede přímo korytem horské bystřiny:

Vracíme se k autu, ale na cestu domů ještě nevyrážíme. Projíždíme Jeseníkem a na jeho konci odbočujeme na Křížový vrch (671 m). Z parkoviště se jdeme nejdříve podívat na Hotel Křížový vrch...

... s restaurací a kapli sv. Anny:

Krátce se odtud pokocháme výhledem na město Jeseník...

... a po modré turistické značce se vydáváme k rozhledně Zlatý Chlum. Míjíme tři prameny: Turistický, Olšový a Antonínův:

Za stálého stoupání přicházíme na vrch Zlatý Chlum (891 m), stejnojmenná rozhledna však stojí ještě asi o dvě stě metrů dál a o šestnáct metrů níže (875 m). Její historie spadá do 19. století. Popud ke stavbě vzešel od tehdejší frývaldovské pobočky turistického spolku. Mezi zakladateli můžeme nalézt Johanna Rippera, zetě světově proslulého léčitele Vinzenze Priessnitze. Projekt vypracoval Eduard Zelenka, ředitel kamenické školy v Supíkovicích, a stavbou byli pověřeni Alois Nitsche a Franz Gröger. Stavba na Goldkoppe byla zahájena dne 8. 8. 1898, materiál pro stavbu byl těžen přímo v místě, jen kvalitní pálené cihly byly dováženy z dnešních Suszkowic v Polsku a písek z nedaleké obce Písečná. I přes náročné klimatické podmínky se podařilo stavbu v rekordně krátké době dokončit a 26 metrů vysoká rozhledna tak mohla být slavnostně otevřena pro veřejnost již 3. 9. 1899.

Po roce provozu rozhledny dal jesenický lesmistr Adolf Medritzer podnět k vybudování dřevěné chaty, která by sloužila nejen turistům, ale i členům spolku. Idea byla schválena a dělníci se pod vedením tesařského mistra Kreipela pustili do díla. Chata byla otevřena 29. května 1902 a pojmenována po lesmistru Medritzerovi, tj. Medritzer-Hütte. Výměna obyvatelstva po druhé světové válce se dotkla i tohoto místa. Útulna pozvolna chátrala a vandalové o Vánocích 1955 způsobili požár, v jehož důsledku vyhořela. Rozhledna měla větší štěstí. S její údržbou to sice v prvních poválečných desetiletích také nebylo valné, nicméně v 70. letech minulého století proběhla řada oprav, díky nimž byla věž zachráněna pro budoucí generace. V letech 2011 a 2012 prošla rekonstrukcí za přispění peněz z fondů EU.