Do Stonařova a k zámečku Aleje

Než se vydáme pěšky k zámečku Aleje, musíme se dopravit do Stonařova. A než dojedeme do Stonařova, zastavíme se ve Štokách. Štoky a Stonařov, dva městyse vzdálené – první severně a druhý naopak jižně – necelých 15 km od Jihlavy, a mají jednu společnou zajímavost. Tržního panáka zvaného také Roland, neboť má představovat rytíře Rolanda von Bremen. Po vzoru severoněmeckých hanzovních měst umožňovalo jeho držení každoročně konání jednoho trhu v obci navíc, což ve své době byla nezanedbatelná výhoda.

Sošku původně, už někdy před rokem 1500, získala obec Německá Vyskytná, dnešní Vyskytná nad Jihlavou, kde stála na náměstí na sloupu a symbolizovala spravedlivý obchod. Německy psané prameny se zmiňují o tom, že muži ze Stonařova ji ukradli a o trzích vystavovali. Kdysi mohli Stonařovští pořádat čtyři trhy ročně a v roce 1782 obdrželi od císaře Josefa II. privilegium na konání tří výročních, tří dobytčích a jednoho týdenního trhu. Naopak ve Štokách, které leží v téže vzdálenosti od Jihlavy, avšak severně,  měli trhů málo, a tak si Tržního panáka půjčovali. Často se to neobešlo bez hádek a o jedné neděli, když si Štočtí dodali odvahy alkoholem, Rolanda ukradli. Doma ho pak napůl zazdili do zdi domu čp. 25, což byl hostinec, takže soška byla stále všem na očích. Tak to zůstalo desítky let, až by se zdálo, že celá událost upadla do zapomnění. Když se ale v říjnu roku 1929 konala v hostinci volební schůze zemědělců, přijeli i Stonařovští a po schůzi začali s ostatními popíjet. V nočních hodinách si pod vlivem alkoholu vzpomněli na svého Rolanda a pokusili se jej vylomit ze zdi. Byli však přistiženi a ve spěchu a nastalé mele se jim podařilo vytrhnout jen hlavu. Celá záležitost prý měla soudní dohru, ale kam se Rolandova hlava poděla, se dodnes nezjistilo. Protože bezhlavý rytíř má své místo spíše v hororu, vymodelovali mu Štočtí podle fotografie hlavu novou. 

Tržní panák ve Štokách

Tržní panák ve Stonařově



Ani tím však celá záležitost neskončila! V loňském roce se uskutečnila akce Návrat rytíře Rolanda do Stonařova, tentokrát však proběhla ve vší počestnosti. Sochař Petr Šindler z Mrákotína zhotovil repliku původní sochy, která – pro jistotu řádně připevněná do zdi kulturního domu – byla slavnostně odhalena 28. října 2009. Je vysoká 110 cm, váží kolem 250 kg a je zhotovená z trachytu, což je řečí mineralogů velmi jemnozrnný výlevný magmatit bělavé až šedé barvy.

Roland samozřejmě není jediná zajímavost, kterou můžeme ve Stonařově vidět. Pominu-li Památník pádu meteoritů, stojí za povšimnutí zdejší karner. Tak se odborně nazývá kostnicová hřbitovní kaple, které se ve větší míře nalézají v Dolním Rakousku, Korutanech a Štýrsku. Mají dvě prostory se samostatným vstupem – jednu podzemní, do které se ukládaly kosti, a druhou nadzemní, která sloužila k bohoslužbám. Stonařovský karner se nachází v blízkosti kostela sv. Václava a sestává ze starší kruhové lodě a novějšího pětibokého presbytáře. Kdy byl postaven, není přesně známo, uvádí se 1. polovina 13. století, stejně tak je neznámé jeho původní zasvěcení. V roce 1662 byl znovu zasvěcen, a to sv. Trojici. Při restaurování v letech 1959-1962 byla odhalena čtyři původní románská okna a při snímání barevných vrstev byla v lodi ponechána nejstarší románská figurální malba. Jsou na ní postavy ve žluté, okrové, růžové, červené a černé barvě. Z vnější straně je v omítce naznačený původní vchod, podle jehož umístění lze soudit, že tehdy byl okolní terén znatelně výš než dnes.

  Cílem naší vycházky je lesní mýtina, uprostřed níž svítí svojí žlutou fasádou lovecký zámeček nazývaný Aleje, založený spolu s přilehlými objekty rodem di Collalto et San Salvatore. Ten již v roce 1623 získal výhodnou koupí od císaře Ferdinanda II. zkonfiskované valdštejnské panství Brtnici a na tamějším zámku pak sídlil až do roku 1945, kdy jim byl majetek zabaven na základě dekretu prezidenta Beneše. Dominantou lesního revíru Aleje je myslivna se třemi hájovnami, vybudovaná v letech 1815-1817 knížetem Eduardem Collaltem na pozemcích zakoupených od rolníků z okolních vsí. Myslivna má vzhled klasicistního patrového zámečku se žlutou fasádou, nástřešním altánkem a uvnitř sálem o rozměrech 13 x 7 m, kde se konaly schůze panstva a pořádaly se poslední leče. Současně se stavbou zámečku byly založeny průsmyky – aleje, které daly jméno celému lesnímu komplexu. Je jich sedm a vedou přímo od zámečku tak, aby ze všech byla viditelná zámecká věžička. Pět z nich se jmenuje podle vesnic, ke kterým směřují – Stonařovská, Brtnická, Opatovská, Kněžická a Jestřebská, zbývající dvě se nazývají Zelená a Tabulní. Budova myslivny je od roku 1958 kulturní památkou, počátkem 80. let minulého století prošla rozsáhlou opravou a zároveň bylo v areálu postaveno pět srubových chat a zřízena úpravna vody. Areál sloužil jako rekreační a školicí středisko Českého fondu výtvarných umění Praha, nyní je v soukromém vlastnictví.

Po příchodu kteroukoliv ze sedmi alejí se na mýtině otevírá hezký pohled na zámečku, v bezprostřední blízkosti stojící tři hájenky a pozoruhodně zastřešenou studnou.

Lesní revír Aleje je nejen vyhledávaným cílem procházek, ale nenáročné terény si oblíbili v zimě běžkaři a v létě cyklisté, kteří mohou využít dvou cyklostezek č. 5200 a 5111. V květnu se zde koná běžecký závod Stonařovské aleje (letos již 33. ročník) s trasami 15 km a méně. Na své by si tu mohli přijít i milovníci smírčích křížů. Měly by se tu nacházet tři, ale jejich lokalizace je uvedena – snad záměrně – tak, že je velmi nesnadné, ne-li nemožné je v terénu najít. Alespoň my jsme nenašli ani jeden!