Údolím Lužnice

Dálkový pochod pořádaný odborem KČT Bechyně

 

Na cestu se vydáváme v šest hodin, start pochodu je je v Bechyni v parčíku naproti nádraží. Po červené značce sestupujeme prudkým svahem dolů k Lužnici a procházíme pod mostem, který si díky svému smělému oblouku vysloužil název Bechyňská duha. Byl postaven v letech 1926-1928, je dlouhý 225 m a vysoký 52 m, což ve své době byla nejvyšší železobetonová konstrukce v tehdejší ČSR. Vede po ní železniční trať Tábor – Bechyně, která byla postavena jako první elektrifikovaná dráha na území Rakousko-Uherska, dokončená v roce 1903. Původně končila před Bechyní v místě starého nádraží a po výstavbě mostu byla protažena až do města.

Procházíme údolím Lužnice proti jejímu proudu až do Dobronic a zastavujeme se v hospůdce U jezu, nad níž se tyčí vysoká válcová věž, nejvýznačnější součást siluety zdejší hradní zříceniny. Později kolem ní procházíme, ale na nádvoří nevstupujeme, neboť po pár kilometrech nás sem trasa znovu přivede na kontrolu.

Kocháme se vyhlídkou na mohutnou zříceninu tyčící nad řekou, ze všech stran obcházíme gotický kostel Panny Marie ze 14. století a znovu sestupujeme do údolí.

Červená značka nás přivádí k řetězovému mostu pod Stádlecem, zasazenému do malebného údolí Lužnice, jako by tu stál odjakživa. Mostu dominují dva vysoké žulové pylony, propojené dvěma dvojitými řetězy, z jejichž kloubů vycházejí svislá táhla nesoucí 147 m dlouhou mostovku z dřevěných trámů.

Stádlecký most je technickou památkou z roku 1848. Postavila ho podle projektu inženýrů Bedřicha Schnircha a Gassnera českobudějovická firma Vojtěch Lanna. Původně stál v Podolsku přes Vltavu na silnici Tábor – Písek a před dokončením Orlické přehrady v roce 1960 byl rozebrán a uložen a teprve v letech 1971-1974 znovu postaven na nynějším místě. Když byl rozebírán, byl každý ze dvou tisíc žulových kvádrů očíslován. Kamenné bloky z jednoho pylonu byly očíslovány arabskými číslicemi a jinou barvou než kvádry z pylonu druhého, které byly očíslovány číslicemi římskými. Barvy nevydržely přechodné desetileté uskladnění a při opětovném skládání nastal problém. Dokonce se uvažovalo o zkrácení mostu o 30 metrů, protože některé ocelové části z počtu 1100 ks chyběly nebo byly poškozeny. Ze 102 tun celkové hmotnosti mostu muselo být 14 tun nahrazeno novými prvky, dokonce se musely zhotovit i některé kamenné kvádry. Dílo se přes všechny problémy podařilo dokončit a most byl slavnostně otevřen 24. května 1975. V roce 1989 byl jako poslední v republice dochovaný empírový řetězový most prohlášen národní kulturní památkou. V roce 2006 bylo přistoupeno k jeho rekonstrukci, která Jihomoravský kraj stála 3,56 milionu korun. Při rekonstrukci byla vyměněna mostovka ze smrkového dřeva za odolnější dřevo dubové. Na mostě je povolen omezený provoz osobních motorových vozidel do hmotnosti dvou tun a šířce dvou metrů.

Ve Švestkové aleji

Za mostem opouštíme červenou značku, přecházíme na modrou a po levém břehu Lužnice se vracíme kolem staré papírny do Dobronic. Přecházíme most a kolem hospůdky, kde jsme před dvěma hodinami seděli, znovu stoupáme ke zřícenině hradu. Po její prohlídce pokračujeme dál po vlastním značení v cestě kolem osady Ovčín a přes les Větrov do Haškovcovy Lhoty. Procházíme celou vesnicí a pokračujeme nejprve polní cestou a potom tzv. Švestkovou alejí na okraj Bechyně. Cíl je na stadionu, opékáme špekáčky a po občerstvení jdeme společně na náměstí. Dominuje mu kostel sv. Matěje, původně snad ze 13. století, později několikrát přestavovaný, nejvýznamněji počátkem 17. století, kdy byla přistavěna i věž. O krásném rozhledu, který poskytuje, se chceme přesvědčit, ale informaci z „íčka“, že dnes je věž přístupná, cedule na dveřích popírá.

Bechyně byla založena Janem Lucemburským kolem roku 1323, nejvýznamnějšími majiteli byli Šternberkové, nyní má asi 6 000 obyvatel a je proslulá zejména lázeňstvím a výrobou keramiky. Ze všeho nejdříve se jdeme podívat do Muzea turistiky, slavnostně otevřeného 1. července 2006. Je umístěno v budově bývalé židovské synagogy postavené zřejmě v 70. letech 19. století. Stojí mezi dnešní ulicí Širokou (dříve Židovskou) a hradbou města Bechyně, její severní stěna stojí dokonce přímo na středověké hradbě. Svému účelu sloužila do 2. světové války, v jejímž průběhu židovská komunita ve Bechyni zanikla, neboť většina jejích členů byla nacisty vyvražděna. Po válce sloužila synagoga nějaký čas jako sklad, v roce 1973 v ní bylo zřízeno 1. hasičské muzeum, které bylo v roce 2001 přestěhováno do městského muzea a synagoga zůstala prázdná. Židovská obec v Praze hledala nové využití, bez něhož nebyla naděje na nutné opravy budovy. Proto bylo oboustranně výhodné, když se v průběhu let 2004-2005 dohodla s KČT na nájemní smlouvě uzavřené na 10 let, v níž je přesně definován účel využití prostor synagogy, včetně vyhrazení práva Židovské obce na zřízení stálé expozice Židé a židovské památky na Bechyňsku na galerii synagogy.

Budova dostala novou střechu, byla zpevněna středověká hradba, byl opraven těžce poškozený interiér včetně oken, dveří, portálů a schodů, nově byla provedena celá elektroinstalace, osvětlení a instalován bezpečnostní a protipožární systém. Architekt Vladimír Bouček navrhl zvláštní tvar pěti vitrín připomínající kmeny stromů (výška 3,5 m), který koresponduje s výškou interiéru synagogy a umožňuje na zadní straně upevnění textových a obrázkových oboustranných panel zavěšených do skupin, ve kterých se dá „listovat“. Do průčelí lodi pak situoval polokruhový stůl o poloměru dva metry s jedinečnou mapou republiky s 218 rozhlednami, s prosvětlovanými hlavními řekami a krajskými městy. Před ní je ovládací pultík s interaktivní obrazovkou, vzadu nad stolem je plazmová obrazovka, na které se zobrazují jednotlivé rozhledny a jejich hlavní data. Náplň jednotlivých vitrín zobrazuje vývoj Klubu českých turistů včetně jeho historických objektů a životopisů významných osobností, historii některých odborů, značení, klubový časopis Turista, druhy turistiky, historické turistické odznaky a symboly, mapy a průvodce. Panely jsou zaměřeny na vznik a vývoj turistiky v Evropě a u nás, historické odbory Klubu českých turistů, historické objekty a životopisy významných osobností KČT. V nových výstavních prostorách muzea v sousedním domě je otevřena výstava ke 120. výročí založení KČT.

  V 16 hodin se vracíme k „íčku“, kde máme smluvenou schůzku s průvodkyni po klášteře. Přijel ještě autobus návštěvníků ze Žďárska, takže nás jde celá skupina. Klášter stojí na skále nad Lužnicí a je jednou z nejvýznamnějších středověkých architektonických památek Bechyně. Původní stavba, patrně z konce 13. století zanikla během husitského dobývání Bechyně roku 1422, na konci 15. století byl spolu s kostelem Nanebevzetí P. Marie znovu vystavěn, tentokrát v duchu pozdní gotiky. Jedná se o trojkřídlou, jednopatrovou stavbu s ambitem kolem čtvercového dvora, dnes opět v majetku františkánského řádu. Dvoulodí kostela Nanebevzetí Panny, kapitulní síň, kaple sv. Karla Boromejského, ambit, západní předsíň i sakristie byly sklenuty sklípkovou klenbou, takže jde o největší soubor sklípkových kleneb u nás.