Jarní eurovýšlap Retz – Znojmo

Jedeme autem do Znojma a u nádraží jsme ještě před odjezdem prvního autobusu. Start pochodu je totiž v rakouském Retzu a pro účastníky mají být přistaveny autobusy od znojemského nádraží v 7.30 a v 8.30 hod.

Start pochodu je v sále staré radnice na Hlavním náměstí. U prezence platíme startovné 25 Kč nebo 1 euro, starosta Retzu má krátký projev, který je překládán do češtiny, máme možnost podívat se do obřadní síně a vystoupat na radniční věž a podívat se z výšky na město a široké okolí.

U rozcestníku na náměstí zkoumáme, kudy vyrazit, ale klasickou červenou značku zde nemají, jen všelijak pojmenované trasy (například Chardonay), některé navíc se symbolem, například vinného hroznu. Nějaký místní snaživec nám radí gerade aus, což je sice pravda, ale jen kousek za bránu, kdežto my jdeme rovně pořád, až na okraj města, kde se naše podezření mění v jistotu: musíme doleva, pod zalesněné kopce, tam najdeme turistickou značku. Podařilo se, a tak jdeme mezi vinicemi, mírně nahoru a dolů, radost šlapat. Nedaleko Mitterretzbachu přicházíme na Heiliger Stein, Svatý kámen. Nachází se zde obětní mísa, kultovní kámen v místech křížení geomagnetických zón. Pro Kelty obětní místo, v pozdějších dobách místo poutní. Původní kaple byla nahrazena kostelem, který byl ovšem na příkaz Josefa II. zrušen a zbourán a několik plně naložených povozů muselo tenkrát vyvézt berle a dlahy, které tu odhodili uzdravení poutníci. V 90. letech 20. století zde proběhl zevrubný archeologický průzkum, byly odkryty základy kostela a zakonzervovány. Kolem nich byl realizován kovový nakloněný eliptický vyhlídkový ochoz podle vítězného návrhu architekta Maxe Paulyho. Z ochozu je nádherný výhled na okolní vinice a malebné vesnice v údolí, Hnanice a Šatov.

Lehce posvačíme a pokračujeme v cestě, na rozdíl od jiných bez zastávky míjíme „odpočinkovém místo“ s neobvykle pokroucenou a rozkošatělou borovicí. Prý má kolem sebe různé energetické linie, které trvale ovlivňují růst stromu, a někteří nadšenci se zde pokoušejí načerpat skrytou energii. My se spokojíme s pěkným výhledem na město Retz.

Přecházíme hranici a po krásném bezproblémovém českém turistickém značení, konkrétně po žluté značce, klesáme do údolí Dyje, v němž jsme si naplánovali krátkou odbočku. Lanová lávka nás převádí na levý břeh a po červené značce přecházíme přes louku k pásu stromů, za nimiž se zdvihá vinice Šobes, jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh. 
Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze vinici v nižší nadmořské výšce na prosluněném jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větrům. Zvláštní význam má i řeka Dyje, která vinici obtéká, teplé dny a chladnější noci, mlhy a nakonec i kamenitá, kyselá hlína na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo a v noci je zase intenzivně vyzařuje. Zdejší mikroklima se podobá podmínkám například na Rýně či v údolí francouzské Rhôny. Zkrátka navštívit Znojemsko a nevidět Šobes by byla chyba – zvláště v letních  měsících, kdy je přímo na vinici firemní stánek. Samozřejmě také využíváme možnosti v autentickém prostředí ochutnat některá šobeská vína, někdejší klenoty hodovních tabulí nejen moravských knížat, ale i českých králů: Rulandské šedé, Ryzlink vlašský a Ryzlink rýnský, dalších několik druhů je ze znojemské oblasti.

Stoupáme po úzké asfaltové silnici na vyhlídku do údolí meandrující Dyje a pak se vracíme se přes lávku na pravý břeh Dyje. Pokračujeme po žluté značce, míjíme splav bývalého Gruberova mlýna, pod nímž se řeka větví a vytváří malebný ostrůvek, a přicházíme ke zbytkům Baštova mlýna, jenž stával v místech dnešní závlahové čerpací stanice. Zbyl po něm opět pouze jez a několik fragmentů náhonu, jeho novější jméno pak převzalo zdejší turistické rozcestí – Judexův mlýn. Poloha dalšího mlýna, nazývaného Papírna, je patrná velmi dobře doposud. Do dnešních dnů se sice dochovaly jen trosky jednoho z mlýnských stavení, ale jez a náhon jsou v dobrém stavu dodnes a mříží krytá studna dokonce nedávno prošla rekonstrukcí.

Jdeme stále po proudu Dyje a po dlouhém stoupání přicházíme na okraj skály, která se nazývá Sealsfieldův kámen (374 m n. m.) s úchvatnou vyhlídkou do zalesněného údolí, na protější Býčí skálu, vyhlídkový altánek Králův stolec a hluboké Mločí údolí. Žlutě značená turistická stezka sestupuje do Trauznického údolí a kopíruje břeh nad vzdutou vodní hladinou Dyje. Ačkoliv je zalesněná stráň velmi prudká, úzká pěšinka je vedena velmi pohodlně jen s minimálním převýšením, občas ale musíme zvýšit pozornost.
Podél vzedmuté hladiny Znojemské přehrady přicházíme do Znojma. Cíl pochodu je na nádvoří restaurace Znojemská beseda na náměstí T. G. M. Podávají se speciality z divočáka – řízek, guláš nebo výpečky – a pivo Ježek 11 %, obojí je sponzorským darem města Znojma. Začíná pršet, a tak country kapela Květinka, která dosud zpříjemňovala účastníkům závěr pochodu, balí fidlátka, aby jim nezmokla. Nám se naštěstí daří vmáčknout pod velké slunečníky, v tomto případě vlastně deštníky, a najíst se v suchu a vsedě.