Jarda Vála: Zámek je na prodej!

A nikoli poprvé. Přesně před 100 lety se prodával nejen světelský zámek, ale celé panství! Finanční potíže tehdy přinutily Josefa Osvalda Thun-Hohenstein, aby pověřil Pozemkovou banku v Praze jeho prodejem.

„V nejvýchodnější části malebného Posázaví, v rozkošné lesnaté krajině, četnými potoky a rybníky hojně svlažované a zelenými pásy svěžích bujných luk protkávané, rozkládá se panství Světelsko-Haberské, sestávající z pěti deskových statků: Světlá, Habry, Bačkov, Tis a Zboží,“ barvitě nabízela državu na Vysočině Pozemková banka v Praze, když hledala skutečně mohovitého kupce. „Rozsáhlé panství Světlá-Habry bylo svěřeno Pozemkové bance v Praze do výhradního komisionelního prodeje. Banka má nyní vážný a zodpovědný úkol, jak převésti veliký komplex tento do nových rukou a sledovati při tom v prvé řadě účel národohospodářský,“ uváděla zpráva banky.

„Panství Světlá jest největším a nejlepším dílem celého komplexu. Nádherný zámek ve Světlé položený jest za řekou Sázavou a spojený s městem mostem. Budova tvoří čtverhran a čítá 74 místností. Kolem této nádherné budovy prostírá se velký krásný park s malebnými partiemi skupin mohutných stromů a keřů.“

Smlouvou uzavřenou až 11. července 1914 v Habrech koupil velkostatek Světlou továrník Richard Morawetz z Úpice ve východních Čechách. O rok později se oženil a postupně se manželům narodily čtyři děti. V roce 1920 se přestěhovali do Úpice a do Světlé jezdili jen na léto.

Historie

Zámek vznikl z původní tvrze několika přestavbami a přístavbami. Dnes je to jednopatrová novorenesanční budova o čtyřech křídlech, která uzavírají obdélné nádvoří s kašnou.

Pohlednice ze 60. let minulého století

V roce 1385 dal vilémovský klášter Světlou v zástavu Albertovi ze Šternberka a traduje se, že jeho syn Štěpán zde dal roku 1393 vystavět tvrz chráněnou příkopy s vodou. Ta se později stala východní, tzv. šternberskou částí zámku. Je však docela dobře možné, že tato „zpráva“ se nezakládá na pravdě a že počátky zámku je třeba datovat až do doby panování Trčků z Lípy...

Po zničení vilémovského kláštera husitskými vojsky v roce 1421 přešlo světelské panství do majetku krále a v roce 1429 je získal Mikuláš Trčka z Lípy. V roce 1561 prodal Burian Trčka z Lípy lipnický hrad, za své sídlo si vybral Světlou a v roce 1567 začal s přestavbou tvrze, k níž přistavěl jednopatrovou budovu ve stylu loveckého zámku. Nad dochovaným portálem bočního vchodu z parku je nápis: Non est requies in hoc mundo. B.T.Z.L.N.S.N.S.P.K.C. MCCCCCLXVII (česky: Není pokoje na tomto světě. Burian Trčka z Lípy na Světlé nad Sázavou, první komoří císařský. 1567).

V roce 1668 se majitelem světelského panství stal Jan Bartoloměj z Vernieru, který hned zahájil přístavbu dnešního východního křídla. Finanční potíže jej však přinutily v roce 1672 práce přerušit a teprve hrabě František Antonín Černín dokončil v roce 1737 dostavbu zámku vystavěním východní strany na místě bývalého pivovaru. V roce 1748 se majitelem Světlé stal hrabě Filip Kolovrat Krakovský, jehož syn Leopold přestavbou a dostavbou zámek v roce 1774-1775 rekonstruoval.

V roce 1809 byl zámek proměněn na vojenskou nemocnici, která pak v roce 1813 musela být značně rozšířena, neboť epidemie tyfu řádila nejen mezi zraněnými vojáky, ale i mezi obyvatelstvem a vyžádala si četné oběti. Vojáci byli pohřbíváni na pastvišti u Dolní Březinky, kde byl později postaven žulový obelisk.

V roce 1817 koupil světelské panství František Josef hrabě Zichy z Vazsonykeö, který dal před rokem 1821 postavit západní empírové křídlo zámku, které uzavřelo obdélníkové nádvoří. Místnosti v prvním patře tohoto křídla byly bohatě vyzdobeny štukem a zejména tzv. Rytířský sál dostal zlacený štukový strop a pestrou erbovní výzdobou.

Obraz Antonína Mánesa z roku 1832 (originál je v Národní galerii v Praze)

Rytířský sál s novým lustrem a novými obrazy

Náročná přestavba zámku se uskutečnila v letech 1869-1873. Hrabě František Josef ze Salm-Reifferscheidtu ji svěřil vídeňskému architektu Svatošovi, který při úpravách dodržoval zásadu renovace jednotlivých částí zámku v tom stavebním slohu, v jakém byly původně postaveny. Jen k hlavnímu západnímu křídlu byla v novorenesančním slohu přistavěna věžička a balkón nad vjezdem do nádvoří Ve východním průčelí byl vchod ozdoben dvěma pískovcovými sochami šlechticů od vídeňského sochaře Josefa Gassera. Kromě toho byly arkády v patře západního a jižního křídla do nádvoří uzavřeny okny.

Znak Salm-Reifferscheidtů (r Salm = losos) nad vchodem v průjezdu

Na přestavbě bylo zaměstnáno na 500 řemeslníků a nádeníků, kteří prováděli práce zednické, tesařské, pokrývačské, klempířské, štukatérské, malířské, truhlářské, čalounické, řezbářské, pozlacovačské, sklenářské, kovářské, zámečnické, kamenické, dlaždičské, parketářské a další.

„V roce 1870 přestavba světelského zámku brala se všemi silami ku předu a nalezli zde jak domácí, tak cizí dělníci značný výdělek, ježto výlohy se stavbou spojené páčejí se na 1,007.000 zl.“

V březnu 1939 Morawetzovi, kteří byli židovského původu, emigrovali do Kanady, a veškerý jejich majetek se dostal pod vnucenou správu Pozemkového úřadu v Praze. Za druhé světové války sídlila v zámku posádka německá a od poloviny června 1945 československá. Ta byla v následujícím roce odvolána. 1. prosince 1948 zahájila v západní části zámku činnost Základní odborná škola rolnická, která v následujících šedesáti letech pod různými názvy (Zemědělské odborné učiliště, Střední odborné učiliště zemědělské, SOUZ a Rodinná škola, Integrovaná střední škola a nakonec Česká zemědělská akademie) plnila vždy jeden cíl – připravovat mladou generaci pro převážně zemědělskou praxi. Pro zajímavost – ve školním roce 2000/2001 zde v 11 oborech studovalo 450 žáků a žákyň.

Ke konci roku 2011 Česká zemědělská akademie zámek opustila a pro Kraj Vysočina, který je jeho majitelem, se stal nepotřebným. 23. května 2012 zástupci Kraje Vysočina prohlásili, že by byli ochotni prodat zámek městu a koupit od něho objekt čp. 545 (bývalý 3. internát v Sázavské ulici) pro rozšíření výukových a ubytovacích prostor školy, která v posledních letech nese hrůzostrašný název Akademie – VOŠ, gymnázia a SOŠUP. Za zámek požaduje Kraj Vysočina úřední cenu ve výši 21 560 000 Kč, od města by koupil objekt čp. 545 též za cenu úřední, tj. 9 060 000 Kč. Doplatek ve výši 12 500 000 Kč by město uhradilo nejpozději do konce roku 2012 a Kraj Vysočina tuto částku použije na rekonstrukci čp. 545. Zastupitelstvo města na svém zasedání dne 13. června transakci schválilo. Háček je v tom, že radnice oněch 12,5 milionu neměla, a tak hledala investora, který by byl ochotný zámek koupit a přitom zachovat v provozu Muzeum Světelska a Rytířský sál. Došlo k dohodě se Zdeňkem Steinitzem ze společnosti Ithaka Development, a. s., že pokud uspěje v soutěži, zámek mu bude prodán. Pokud neuspěje, město prodá zámek vyšší nabídce a peníze mu vrátí. Společnost Ithaka ovšem před koncem roku z transakce vycouvala, údajně proto, že se objevil nový zájemce o koupi zámku, o kterém Zdeněk Steinitz prohlásil: „Objevila se další firma, která začala prohlašovat, že je to nefér jednání. Podle našich informací tato firma nemá historii, dosud neprohlásila, že oněch 13 milionů jako jistinu složí a do puntíku kopíruje náš podnikatelský záměr. Zdá se nám to celé podivné a nechceme s tím mít nic společného.“

Dne 29. listopadu totiž jednal starosta města Jan Tourek s Igorem Malým a ing. Jansou, jednateli firmy INGBAU majetková s. r. o., která je potenciálním uchazečem o koupi světelského zámku. Je sesterskou firmou pardubické stavební společnosti INGBAU CZ, s. r. o., má stejné společníky a jednatele a byla založena pro realizaci developerských aktivit firmy INGBAU CZ. Malý se 28. prosince v Havlíčkobrodském deníku ohradil proti prohlášením Zdeňka Steinitze, mj. tím, že pardubická stavební společnost na trhu působí dvanáct let a získává zakázky zejména na Pardubicku, Královéhradecku a v Praze.

Poslední zpráva hovoří o tom, že zámek koupí město, ale pouze za účelem jeho dalšího prodeje, protože představitelé města věří, že se do půl roku podaří zámek prodat privátnímu investorovi. Potřebných 12,5 miliónu Kč však městská pokladna k dispozici nemá, proto si město vezme desetimiliónový úvěr a zbytek uvolní z rozpočtové rezervy. Půlroční vlastnictví zámku přijde na 450 tisíc korun, v čemž jsou náklady na základní provoz, pojištění a ostrahu.

Ale dost už politiky, pojďme již na prohlídku!

Uprostřed západního křídla je hlavní vchod, nad nímž je umístěný balkón, zdobený v průčelí fasády dvěma kamennými klasicistními sloupy.

Druhým obdobným klenutým vchodem ve východním křídle se vstupuje do rozlehlého anglického zámeckého parku s rybníky.

Podél hlavního příchodu k zámku je pískovcová balustráda hustě členěná pilířky s hranolovými patkami a profilovanými hlavicemi. Stávaly na nich 60 cm vysoké kanelované vázy s horním průměrem 60 cm, ale protože bývaly terčem vandalů, byly přemístěny do lapidária v zámku.

Z nádvoří, v jehož středu je kašna s vodotryskem, lze vstoupit do zimní zahrady (oranžérie), která tvoří část severního křídla zámku. Stavba o půdorysu 20 x 8 m v sobě ukrývá grottu neboli umělou jeskyni z pískovce s vodopádem, který končí v malém jezírku.

V levé části východního průčelí se pod arkádou nesenou čtyřmi kamennými sloupy nachází pět šlechtických erbů:

Šternberkové mají ve svém znaku tzv. mluvící znamení, podle něhož byly pojmenovány jejich hrady (Stern je německy „hvězda“). Od počátku bývala kreslena, tesána i ryta zpravidla osmicípá, ale vyskytují se i s šesticípé.

Valdštejnové měli původně ve znaku samotného lva, ale v 16. století přijali čtvrcený štít, v němž se střídali zlatí a modří lvi v polích opačných barev. Příbuzný slavného Albrechta ze starší linie rodu, Adam z Valdštejna, dostal roku 1621 jako polepšení doprostřed čtvrceného štítu císařského orla držícího ve spárech kotvu a palmovou ratolest. V roce 1758, kdy Valdštejnové zdědili vartemberská panství, přibyly dva štítky s erbem Vartemberků. Od císaře Zikmunda, krále uherského, dostal Čeněk z Vartemberka uherský dračí řád, jehož rytíři si svůj erb obtáčeli zelenou saní. Tato forma vartemberského znaku se pak dostala do erbu valdštejnského.

Vernierové měli ve znaku nejprve v modrém štítu zlatě korunovaného lva, přes něhož je stříbrné břevno se zeleným vavřínovým listem. Po povýšení byl v prvním a čtvrtém poli modrého čtvrceného štítu tento lev s korunkou, v druhém a třetím pošikem tři pruhy a přes ně stříbrné břevno červeně lemované. Srdeční štítek má ve zlatém poli černého dvouhlavého orla, který nese na prsou korunovaný štítek s původním znakem Vernierů.

Kolowrat-Krakovští byli v 15. století jedním z nejrozvětvenějších rodů v Čechách. Původně měli ve znaku na modrém poli orlici z poloviny stříbrnou a červenou, se zlatou korunkou na krku. Po získání hraběcího titulu došlo ke změně orlice na dvouhlavého orla nesoucího na hrudi rakouský štítek.

Způsob, jakým je dělen erb Černínů, se v heraldice nazývá polotrojříčí, což znamená, že v polovině štítu jsou tři pruhy jako tři řeky. Roku 1623 – při povýšení Heřmana Černína do panského stavu – byl starý erb polepšen přidáním rakouského štítku a iniciálami císařů Rudolfa II., Matyáše a Ferdinanda II. Za Ferdinanda III. přibyla na rakouský štítek písmena F III a ruka s mečem se stala klenotem na samostatné přílbě.

Z interiérů stojí za zmínku především Rytířský sál s bohatou štukovou výzdobou, který slouží kulturním potřebám města.