sobota 24. ledna 2015

Bratrouchov

Dostalo se mi do rukou pár starých fotografií z doby, kdy pracovníci světelských Skláren Bohemia brigádnicky stavěli rekreační středisko v Bratrouchově. Samozřejmě, že snímky ve mně vyvolaly řadu vzpomínek, dosud v paměti kdesi zasutých, a inspirovaly mě, abych sáhl do svého fotoarchivu.

Bratrouchov je místní část města Jablonec nad Jizerou, místními zvaného Jabloneček. Asi aby jej odlišili od Jablonce nad Nisou :-). V minulosti míval Bratrouchov dva mlýny, dvě vochlovny, tři pazderny, pět hostinců a několik obchodů. Žilo tu až sedm set padesát obyvatel a pro velké množství dětí a kvůli nevyhovujícím podmínkám dosavadního vyučování při hostinci v čp. 78 byla v roce 1907 postavena škola. Po odsunu Němců však zůstalo méně než deset žáků a škola byla uzavřena. Pár let byl v budově obchod Jednoty, kino, knihovna a MNV, v roce 1977 se stala rekreačním střediskem STS Příbram.
Chalupy leží v údolí Vraního potoka pod vrchem Hejlov, ovšem sokolovna, jejíž přestavbou a dostavbou mělo vzniknout rekreační středisko, se nachází vysoko ve stráni (680 m), v místě s úžasným výhledem na Vysoké nad Jizerou.
Vzadu pod lesem vykukuje část sokolovny
Jedna z cest ve 14. a 15. století vedla tudy od hradu Nístějka přes Maříkov a Hejlov k prameni Labe. Snad již kolem roku 1600 zde byl velký grunt, na němž se pásl dobytek Petrův chov. Když v roce 1770 komise označila tento grunt na přístupové cestě od Vojtěšic za čp. 1 jako nejvýhodnější pro ubytování, pohoštění a sepisování sčítacích archů, byla tím jeho významnost stvrzena. O 110 let později zde byla navíc ubytovna s osmi slamníky a v roce 1922 sokolovna s cvičištěm. Roku 1932 byla vystavěna nová sokolovna pronajímaná Sokolu Přelouč, po roce 1948 zde Tesla Přelouč vystavěla chatky a založila tak pionýrský tábor. V roce 1975 postavila Tesla Přelouč v blízkosti sokolovny novou budovu, která dostala čp. 73 po domu, který zanikl v roce 1898. 
V roce 1979 došlo mezi přeloučskou Teslou a světelskými sklárnami k dohodě o dobudování pionýrského tábora Družba na celkovou kapacitu 300 lůžek. Do té doby Tesla Přelouč pořídila z prostředků získaných od Ústřední rady odborů objekty s kapacitou 240 lůžek a na zbývajících šedesát již neměla ani finanční prostředky, ani stavební kapacity. Chybějících 60 lůžek mělo vzniknout rekonstrukcí a dostavbou stávající sokolovny, která byla pionýrským táborem využívána jen v případě nepříznivého počasí pro různé hry.
Sokolovna i s pozemkem, které byly nemovitostmi v majetku ROH, byly koncem roku 1980 převedeny do vlastnictví československého státu a do správy národního podniku Sklárny Bohemia Poděbrady. Přímým investorem souboru tří staveb o celkových nákladech 5,1 mil. Kčs byl určen závod ve Světlé nad Sázavou. První stavba byla prováděna v letech 1981 až 1984, zaměstnanci jezdili do Bratrouchova nejen na víkendové, ale i na týdenní  brigády. Nejprve se stavěla dolní stanice lyžařského vleku a teprve potom se začalo s odstřelem skály pro základy vlastního rekreačního objektu.
Byl jsem tehdy zvláštním brigádníkem – na týden jsem odjel vlastním (ve skutečnosti tátovým) autem do Bratrouchova a vozil jsem stavitele Ladislava Vence na jednání k různým firmám, například do vápenky v Kunčicích. Také jsme vezli střelmistra a plný kufr trhaviny. 
Na další brigádu už jsem jezdil s ostatními brigádníky podnikovým bednabusem, jak se říkalo skříňové avii, a pracoval jsem u míchačky nebo jezdil s multikárou. Spoustu legrace jsme zažili po práci, ale i při ní. Když například stavbyvedoucí Holeček poslal Josefa Veselského pro lešenovou trubku a on jako amatérský žonglér si ji v rámci tréninku umístil na čelo a v mohutném záklonu s ní balancoval k požadovanému místu. Nebo když jsme z rozebraného šaluňku udělali večer oheň, vychovatel Bareš ze sklářského internátu vytáhl kytaru a předváděl, jak si na zájezdě v Murmansku vypůjčili od místní skupiny kytary a začali zpívat Adin, dva, tri, četyre, pjať, rokenrol my chočem znať
Na stavbě jsme mívali sud piva, který se kupoval při cestě v Jičíně, ale večer jsme chodili na pivo k Lojzíkovi. Na mapách bylo stavení čp. 13 označeno jako hostinec U Mikšů, ale už 180 let vede hospodu rod Pohořalých. Otevřenými okny létaly do lokálu vlaštovky, kroužily pod stropem a také pod ním bydlely. Usedli jsme ke stolu pokrytému vikslajvantovým ubrusem, paní Pohořalá přinesla půllitry s pivem, položila je na porcelánové tácky a na požádání nám pustila orchestrion. Koupil ho, a k němu dva válce písniček, otec dnešního majitele, Hynek Pohořalý. Vozka ho přivezl potahem až z Trutnova, vzpomínal Alois Pohořalý, a to šel celou cestu pěšky vedle koní. To bylo pak radosti, když jsme zahráli první kousky!
Jednou jsem si po práci nazul botasky a vyrazil po zelené značce na Rezek...
... a podruhé ještě z Rezku dál (a výš) na chatu Dvoračky (1140 m). Jindy jsme zase šli jako parta do sousedního údolí na chatu Vejpálka navštívit známého, který byl dříve zaměstnán na přeloučské chatě. 
Realizací I. stavby byl vybudován nový samostatný objekt, čímž byla získána ubytovací kapacita 48 lůžek. Hned po kolaudaci, která proběhla 4. ledna 1985, byla budova využívána k rekreaci dospělých a v období školních prázdnin pro pionýrskou rekreaci ROH. Současně byla v roce 1985 zahájena II. stavba, která zajistila přírůstek dvanácti lůžek, a v roce 1987 došlo k realizaci III. stavby představující inženýrské sítě a terénní úpravy včetně osvětlení.


Léta byl správcem Václav Svoboda, dlouholetý zaměstnanec skláren (a tátův spolužák z kutnohorské průmyslovky). Po listopadu 1989 došlo v souvislosti s transformací skláren k ekonomickému pronájmu Bratrouchova a nakonec k jeho prodeji pražskému subjektu s. r. o. a přestavbě na hotel. Jmenuje se U nás, prezentuje se jako „součást čtyřhvězdičkového lázeňského resortu Údolí Bratrouchov“ a nabízí „příjemné ubytování v 18 komfortně vybavených dvoulůžkových až čtyřlůžkových pokojích s celkovou kapacitou 53 lůžek, stylovou dvoupatrovou restaurací s krbem, bazénem se slanou vodou a balneocentrem se saunou a bazénem s vířivkou“.
Také přeloučský pionýrský tábor Družba byl po roce 2000 prodán, a to pražskému subjektu UNIBRA, s. r. o., a upraven jako Hotel Omega.

14 komentářů:

  1. V Bratrouchově jsem byl jednou na táboře a byl to naprosto úžasný - i díky vedoucím - zážitek. Jako starší kluci jsme "bydleli" ve staré tělocvičně nahoře a v samotném sále jsme jezdili mj. na skateboardech. V nové budově byly mladší děti a vlastně celý zbytek a jídelna. Už si to moc nevybavuji, mohl to být rok 78-80, už nevím. Neměla ta nová budova se šikmou střechou zelenou barvu? Ale díky za tento blog a fotografie.

    OdpovědětSmazat
  2. Děkuji za fotku staré sokolovny v Bratrouchově. Sháněla jsem ji skoro 50 let. Do Bratrouchova jsem jezdila na tábor v 60 letech (celkem 6x) a to místo miluju. Je to pro mě vzpomínka na nádherně prožité prázdniny v dětství.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za návštěvu mého blogu, mám radost, že jsem Vám udělal radost :-)

      Smazat
  3. Jako dítě jsem v 80 letech byla v Bratrouchově několikrát, maminka pracovala v Tesle v Přelouči. Byla jsem tam několikrát na táboře, tak na škole v přírodě a nakonec s gymplem na lyžáku. Má na tyto místa krásné vzpomínky. Moc děkuji za krásný článek :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář a vůbec za návštěvu mého blogu. Mám radost, že to čte ještě někdo jiný než já...

      Smazat
  4. Byla jsem v táboře v Bratrouchově asi v roce 1964 jako praktikantka. Byl to tábor tenkrát ČKD /možná jen na jeden běh pronajatý/. Měly jsme s kamarádkou na starosti 30 nejmenších kluků, a vedoucí byl stále pryč / asi v hospodě/. Takže si pamatuji jen to, že to bylo někde v kopcích, spíš na samotě, a nádherný výhled, krásná příroda. Hlavní budova byla zděná a vedle dřevěný barák, kde jsme bydleli. Před tím "apelplac". Víc si bohužel nevzpomínám. Můžete mi, prosím, napsat, který to byl objekt? Moc děkuji. Eva

    OdpovědětSmazat
  5. Nejspíš stará sokolovna (viz foto č. 2), o dřevěném baráku nic nevím, ale to bude tím, že jsem tam jezdil o téměř dvacet let později...
    Díky za komentář a návštěvu méo blogu.

    OdpovědětSmazat
  6. Jezdila jsem do Bratrouchova od r.1945 do r 1956/poslední dva roky "na Brně".bylo to za ta leta asi 2,5 roku a nemohu na tuto dobu zapomenout.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za to, že jste navštívila můj blog a přečetla si moje povídání. Mám radost, že to nepíšu jenom pro sebe...

      Smazat
  7. - nezúčastňuji se komentářů, ale tady musím...
    Bratrouchov je moje nezapomenutelné, letně prázdninové dětství v 60tých letech, 3 týdny tábor-vopruz a pak zbytek prázdnin úžasná dětská svoboda u rodiny Pohořalých / Marie, Josef, Květa a Vlastík /, děkuji bloggerovi za připomenutí, Gagarin

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář, jsem rád, že vám můj blog vyvolal vzpomínky na dávné časy...

      Smazat
  8. Dobrÿ den Jardo.Ja jsem byl jednou na taboře v Bratrouchově asi rok 90 a vic jen si pamatuji.že tam byli chatky avelka hala a predni sportovni hriště.Prosim Vás opomoc jestli nevíte kde to je.Ve velke budově byly tri patra dole kluci nahore holky a uplne upln byl platz a tam byli discoteky.Dik za info Mikoláš

    OdpovědětSmazat
  9. Momentálně je zde Alzheimer centrum s kapacitou 45 lůžek.
    Pan majitel je neskutečně zadluženy, těžko říct, jak dlouho to tam "pojede".

    Jinak děkuju za fotky a povídání. Je to krásný kout naší země.
    Lenka

    OdpovědětSmazat