Lepenkové jízdenky na vlak

Vzpomínáte si ještě na úzké jízdenky z lepenky? A na průvodčí s kleštičkami, kterými do nich udělali malou kulatou dírku?

Vynálezcem těchto jízdenek byl Thomas Edmondson (1792–1851), přednosta malé stanice v anglickém Miltonu. Nejprve vymyslel systém ukládání kousků kartonu do tzv. ternionů – svislých zásobníků, kde po vytažení jedné jízdenky povyklouzla další, potom nohou ovládaný datovací přístroj a později si nechal patentovat stroj, který jízdenky tiskl a zároveň opatřoval sériovým číslem. K zahájení prodeje lepenkových jízdenek došlo v roce 1838 a záhy se rozšířily nejen po Velké Británii, ale po mnoha zemích světa. Německé dráhy zavedly lepenkové jízdenky již v roce 1848, v Rakousko-Uhersku se začaly vydávat až po roce 1860 a jejich rozšiřování bylo jen pozvolné. Na našem území se poprvé objevily 1. dubna 1865 v Praze a prodávaly se na cestu do Brna. Tiskly se ovšem ve Vídni, a to přibližně až do roku 1890.

Lepenkové jízdenky se staly neodmyslitelnou součástí železnice a jejich soumrak nastal až v souvislosti s rozšířením výpočetní techniky. Největší nevýhodou lepenkových jízdenek byla absence ochranných prvků, daly se snadno zneužít pro opakovanou jízdu a nebylo je možné strojově zpracovávat pro statistické účely. Jejich éra skončila na našich železnicích po téměř 140 letech – v sobotu 9. června 2001.

Rozměry lepenkových jízdenek byly 57 x 30,5 x 0,8 mm, a to ve všech zemích. U nás se pro přehledné a rychlé rozlišení druhů jízdenek používal jednoduchý systém barevného označení. První třídě náležela žlutá barva, druhé zelená a třetí třídě hnědá. Po zrušení třetí třídy se barevné značení posunulo a v 80. a 90. letech 20. století, kdy se již blížil zánik lepenkových jízdenek, se většinou všechny jízdenky tiskly v „přírodní“ hnědé barvě, případně bílé či šedé.

Dříve cestování spěšným vlakem nebo rychlíkem vyžadovalo speciální příplatek. Rychlíkové příplatky charakterizovaly šikmé pruhy v barvě třídy z levého horního do pravého dolního rohu jízdenky. V pozdější době byly zavedeny rychlíkové jízdenky, kde byl již příplatek započítán v ceně, a taková jízdenka měla uprostřed úzkou svislou červenou čáru. 
Dnes se s lepenkovými jízdenkami můžete setkat buď u společnosti Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD), nebo při různých nostalgických jízdách. 

Dnešní jízdenka vypadá úplně jinak – a také se jí prý říká Smlouva mezi cestujícím a přepravcem. No fuj!

A teď ještě ke kleštičkám zmíněným v úvodu. České dráhy s nimi skoncovaly v roce 2007, kdy je nahradily razítky – samonamáčecími „trodatkami“. A světe, div se, po osmi letech zjistily, že se jejich používání neosvědčilo! Razítka prý jízdenky neoznačují tak dobře jako kleštičky, navíc otisk lze z moderního termocitlivého papíru údajně setřít. Moderní kleště německé výroby ovšem jízdenky nejen proděravějí, ale vyznačí i datum a číslo vlaku. Používají je německé a rakouské dráhy a nyní je testují ČD.