Okružní jízda po ostrově

(předchozí článek Plavba za želvami)
Před osmou hodinou nastupujeme do autobusu, se kterým budeme absolvovat okružní jízdu po ostrově.

První zastávka je ve vesničce Macherado, kde navštěvujeme kostel svatých Timothea a Mavri, Agion Timotheou a Mavras, s vysokou majestátní zvonicí, který přečkal zemětřesení v roce 1953, byl však zničen v roce 2005 rozsáhlým požárem, který založili zloději cenných církevních památek, aby zahladili stopy.

Přes pokusy o obnovu kostela jsou umělecká díla z jeho interiéru nenávratně ztracena, Také proto je zde dovoleno fotografování...

Nepřehlédnutelný italský vliv se v průběhu historie zapsal do krajiny na Zakynthosu zejména zvonicemi, které stojí hned vedle kostelů řecké pravoslavné církve. Ve zvonicích jsou umístěny velmi zvučné zvony – dva zvony z macheradského kostela jsou údajně slyšet po celém ostrově!
Pokračujeme v cestě pár kilometrů k jihu. Na úpatí kopců se nachází obec Lithakia, která se postupně rozrůstá směrem k moři. Navštěvujeme zde lisovnu olivového oleje Aristeon. Jedná se o moderní certifikovanou ekologickou firmu, vlastně rodinný podnik, založený již v roce 1850. Zvenku je podél budovy instalována výstava historických zařízení a strojů používaných v minulosti pro výrobu oleje.

Uvnitř procházíme kolem automatické linky a průvodkyně nám vysvětluje krok za krokem celý proces výroby. Zajímavou informací je, že se olivy lisují i s peckami, z pěti kilogramů oliv je jeden litr oleje. Kromě oleje baleného v plechovkách různého objemu se tu vyrábějí ochucené extra panenské olivové oleje s česnekem nebo s citronem. Tyto příměsi se přidávají do lisovací stolice k olivám, takže se jedná o výlučně přírodní produkty bez umělých ochucovadel. Citrony i česnek se pěstují v téže lokalitě jako olivy, takže je zaručena čerstvost a prvotřídní kvalita výsledného produktu. Dalším výrobkem je čistě přírodní mýdlo ze zdejšího extra panenského olivového oleje, vyráběné rovněž bez jakýchkoliv přidaných barviv či parfémů.

Další zastávka je za městečkem Kambi v kavárně postavené na okraji hlubokého srázu s úžasným výhledem na moře.
Objednáváme si tureckou, ale co to povídám, ŘECKOU kávu! Pokud řeknete tureckou, zaděláváte si na velký problém – Řekové a Turci, však víte... Takže si objednáváme řeckou kávu, nápoj jehož příprava i pití je hotový rituál. Pít se musí pomalu, aby velejemná kávová sedlina měla čas opravdu sednout. Káva se pije buďto bez cukru (pikro), s cukrem (metrios), nebo velmi sladká (gliko).

Popíjíme tedy řeckou kávu s doporučovaným řeckým zákuskem, jehož název jsem si nezapamatoval (také to není důležité, postatné je, že byl vynikající), a těšíme se z pohledu na moře a na horizont s restaurací, v jejíž blízkosti stojí patnáctimetrový kříž. Před pár dny jsme jej obdivovali z druhé strany při plavbě lodí kolem ostrova.

Vracíme se do autobusu a po krátké jízdě absolvujeme další krátkou zastávku, tentokrát v malé horské vesničce Exo Chora. Na malém kruhovém náměstíčku roste nejstarší olivovník na ostrově.

Po úzké vyasfaltované cestě plné zatáček prudce sjíždíme do jedné z nejnepřístupnějších a současně nejkrásnějších zátočin západního pobřeží, do zátoky Vromi,...

Fotka přes okno autobusu se moc nevydařila, ale lepší nemám...

... odkud vyplouváme na krátkou plavbu podél skalnatého pobřeží na návštěvu Modré jeskyně.

Při zpáteční cestě projíždíme kolem reliéfu Poseidona, který jeden přes druhého zběsile fotografujeme.

Ve vesničce Anafonitria zastavujeme před klášterem Panny Marie Volající, Moni tis Anafonitias. U jeho vstupu se tyčí středověká obranná věž z 15. století, která dnes slouží jako zvonice.

Klášter je postaven uprostřed bujné zeleně a tvoří jej několik budov, navštívit však můžeme jen nádvoří a kostel.

V kostele se fotografovat nesmí. K vidění je v něm mnoho fresek a velmi cenná ikona Panny Marie z 15. století, která pochází z Konstantinopole. Začátkem 15. století, za vlády Franků, byl správcem Zakynthosu šlechtic Leonardo Tokko II. V té době přepravovala loď u Konstantinopole vzácnou ikonu Panny Marie, jež měla zázračné účinky zejména v dobách sucha. Loď nedaleko ostrova ztroskotala a ikonu našli pastevci na jednom z kopců, odkud začala zářit („volat“) do krajiny. Na místě, kde byla ikona nalezena, byl postaven kostel a hraběnka Lappa, manželka Leonarda Tokkase, nechala ke kostelu přistavět velký klášter, do něhož vstoupila jako jeptiška jménem Meropi. V roce 1568 byl klášter postoupen arcibiskupu Dionýsovi Sigourosovi, který zde žil asketickým životem až do své smrti, po níž byl prohlášen za svatého. Právě v tomto klášteře odpustil vrahovi svého bratra. Dodnes se zde zachovala Dionýsiova cela s jeho kněžskými rouchy a dalšími osobními předměty.

Ve vesnici, jejíž jméno jsem si nezaznamenal, se zastavujeme v restauraci na oběd. Konzumace není povinná, takže někdo si objednává průvodkyní doporučovaného králíka, jiní třeba jenom salát. My jsme se rozhodli pro musaku a souvlaki. Musaka je v podstatě rýžový nákyp s masem, rajčaty, houbami, rajským protlakem a bramborami, souvlaki je na kostky nakrájené a v česnekové marinádě naložené vepřové maso napíchnuté spolu s paprikou na jehle a grilované. 

Další zastávka patří největší a nejstarší vinotéce v Callinico, kde ochutnáváme několik různých druhů vína a láhev retsiny si kupujeme s sebou.

Poslední zastávka je na kopci Bochali ležícím západně nad hlavním městem. Jedná se o staré aristokratické předměstí, jehož charakteristické větrné mlýny jsou k vidění už jen na starých obrázcích. Bochali už dnes není okouzlujícím místem, jakým bývalo v minulosti, i nadále však zůstává drahou předměstskou čtvrtí se skvělým výhledem. Než se jím začneme kochat, jdeme se podívat do kostela Panny Marie Životodárného pramene, Panagia tis Zoodochou Pigis, který stál před zemětřesením poněkud jižněji. Je v něm uložena zázračná ikona Panny Marie pocházející z roku 848, která sem byla přivezena z Kréty a v souladu s historickými prameny je dílem byzantského malíře ikon Panisalka.

Nedaleko se nacházejí zbytky benátské pevnosti, která byla naposled využitá za britské nadvlády a od té doby zůstala opuštěná a zchátrala. Dobové obrazy potvrzují, že ještě na počátku minulého století byl vrch s pevností úplně holý a teprve na konci 30. let se začalo s jeho ozeleňováním. Dnes je celý pokrytý vzrostlými borovicemi.
Úžasný výhled na hlavní město nás utvrzuje v předsevzetí vypravit se do něho na podrobnější prohlídku.

(následující článek V Zakynthosu, hlavním městě Zakynthosu)